Několikrát přiznal, že pokud by ho policie nelapila, vraždil by nadále.
Je jaro roku 1985 a kromě stále intenzivnějších slunečních paprsků je ve vzduchu cítit i nadšení z blížící se pražské spartakiády. Ulice Prahy však přibližně v polovině února začne svou přítomností ohrožovat neznámý mladík. Počáteční krádeže a sexuální napadení se během pár týdnů změní na brutální vraždy s jasným sexuálním kontextem. Pražští vyšetřovatelé tak čelí kriminálnímu živlu, který je rozhodnut znásilňovat a vraždit, dokud ho policie nezadrží. Mezitím dostal v médiích příznačné pojmenování spartakiádní vrah.
Svým pravým jménem Jiří Straka se narodil v roce 1969 v Praze. Pokud očekáváte nepříznivé rodinné zázemí, jak to u podobných pachatelů bývá zvykem, zklameme vás. Žádný alkoholismus ani týrání. Straka pocházel z běžné rodiny, kde vyrůstal spolu se svými dvěma sourozenci (bratrem a sestrou), přičemž ti neměli nikdy problém se zákonem. Odchylky v Strakově chování bylo možné pozorovat již od útlého dětství, kdy se u něj začal projevovat tzv. psychomotorický neklid s neurotickými rysy a projevy. Dnes známé zejména pod označením ADHD.
Při návštěvách u psychiatra mu však byly vzápětí objeveny i jiné problémy a poruchy. Za abnormální lze považovat nedostatečně vyvinuté svědomí a pocity empatie, které jsou velmi častým znakem u lidí dnes už běžně přezdívaných jako psychopati. Ačkoliv při testech IQ vykazoval mírně nadprůměrné hodnoty (IQ 125), školní výsledky tomu nenapovídaly. Absence motivace a chybějící životní plány a cíle vedly mladého Straku k častému záškoláctví.
Cizí mu bylo i dodržování školního řádu a poslouchání učitelských autorit. Problémy ze školy se však velmi rychle přetavily i do běžného života. Drobné krádeže následovaly sexuálně motivované útoky, od kterých byl už jen krůček k vraždám. Když po dokončení základní školy nastoupil v roce 1983 na hornické učiliště v Stachově, jeho kriminální kariéra mohla naplno začít.
Prvního napadení se dopustil 17. února 1985 ve večerních hodinách. Do oka mu padla 20letá Milana Ch., Kterou oslovil. Po krátkém rozhovoru jí řekl, že je pouze středoškolák a bydlí na koleji ve Lhotce u Prahy. Přímočaře se dožadoval pohlavního styku, mladá žena byla však k jeho nabídce chladná. Ani to ale Straku neodradilo. Milanu svalil na zem, kde s ní začal zápasit.
Dívka rychle pochopila, že se mladému násilníkovi neubrání, a tak ho požádala, aby šli na lepší místo. Byla rozhodnuta se mu podvolit. Jakmile přišli k zástavbě rodinných domů, začala křičet na všechny strany. Straka se jejího řádění lekl a uskromnil se jen na finanční lup. Pak se z místa činu rozhodl uprchnout. Fatální chyba mladé ženy byla, že se celý incident rozhodla nenahlásit. Mladíkovo řádění brala jen jako mladickou nerozvážnost či pubertální výstřelky, kterými mu nechtěla zničit život. Tehdy ani netušila, že by tak zachránila životy a osudy mnoha ženám.
Záběry z rekonstrukcí jednotlivých přepadení a vražd
Po prvním incidentu si Straka nedopřál téměř žádné volno. Předpokládá se, že v průběhu března měl zaútočit na další 2 ženy. V těchto případech se ale jednalo čistě o loupežný motiv. První měl napadnout dlažební kostkou do hlavy. Když se svalila na zem, vzal její tašku a z místa utekl. V druhém případě si vybral nesprávnou oběť. Když se jí totiž pokoušel vytrhnout kabelku z rukou, zjistil, že to nebude tak snadné, jak se ještě před chvilkou zdálo. Dívka měla za sebou výcvik juda.
Předchozí případy dodaly Strakovi dostatečné množství zkušeností a poznatků, jak se při útocích chovat a čemu se vyvarovat. 8. dubna 1985 to vyústilo v jeho první vraždu. Za svou oběť si vybral mladou, pouze 23letou maminku dvou dětí, která byla v té době na cestě za přítelem. Ten bydlel na nedaleké ubytovně státního podniku. V mírně zalesněné oblasti ji zezadu napadl kravatou, kterou ji přiškrtil a hodil k zemi. Následně jí strhl všechno oblečení a znásilnil ji.
Alice P. se v průběhu činu opakovaně probouzela a upadala do bezvědomí, jak při pozdější rekonstrukci Straka uvedl. Při souloži jí do úst nacpal hlínu a štěrk. Právě ta měla být podle zjištění patologů příčinou smrti. Oběť se měla nadechnout a zadusit.
Po téměř měsíční odmlce dostal opět chuť zabíjet. 8. května si v tramvaji vyhlédl 54letou ženu. To, že Vlasta Š. bude v tak pokročilém věku, vůbec nečekal, protože ženu viděl jen zezadu. Znásilnění si tedy velmi rychle rozmyslel. Nezbývalo mu nic jiného, než se Vlasty zbavit. Viděla jeho obličej, takže nepřipadalo v úvahu, že by ji nechal jen tak jít. Různými způsoby začal napadenou ženu škrtit, dokud neupadla do bezvědomí. Následně jí odcizil šperky a finanční hotovost. Vlasta jako zázrakem útok přežila. Z bezvědomí se probrala, když byl Straka už dávno pryč, ale trauma, které jí útok způsobil, už nikdy nepřekonala a předčasně zemřela.
Straka měl však v ten den na programu sexuální uspokojení, kterému se mu nedostalo. Toho samého dne ve večerních hodinách se tak rozhodl jít na lov opět. Tentokrát si vyhlédl 30letou Věru F. Ženu znovu napadl zezadu, následně jí sebral botu, kterou jí udeřil do obličeje, až dokud neupadla do bezvědomí. Na zemi ji znásilnil a uškrtil ji vlastním ramínkem od podprsenky.
Pražští kriminalisté už tou dobou vědí, že mají velmi vážný problém, kteří musí co nejrychleji vyřešit. Blížící se Spartakiáda znamenala ještě mnohem více mladých dívek v ulicích Prahy. Extrémní tlak na pražskou kriminálku povolal do služby téměř 200 kriminalistů, kteří měli za cíl neznámého pachatele dopadnout.
Než se tak ale stalo, napadeny byly ještě další dvě ženy. 18letou Ludmilu Š. zpozoroval v časných ranních hodinách osamocenou v tramvaji. Paradoxně se mu sama přimluvila, protože dostatečně neznala místní MHD. Straka jí ve snaze získat si důvěru nabídl, že ji doprovodí domů.
Před jejím bydlištěm se ale opět pokusil mladou dívku napadnout. Teenagerka se mu odhodlaně vzpírala, načež ji začal Straka nemilosrdně škrtit. V té chvíli pochopila, že proti útočníkovi nemá šanci. Neztratila však hlavu a podobně jako první oběť i ona mu nabídla, že se s ním vyspí, ale jen když půjdou do sklepa. Jakmile vstoupili do bytovky Ludmila se Strakovi vysmekla a zazvonila hned u několika dveří. Straka se dal okamžitě na útěk.
O necelé dva týdny později, tedy 16. května 1985, spáchal Straka svou poslední vraždu. Do přízemí obchodu s ovocem a zeleninou zatáhl 30letou ženu, kterou začal okamžitě škrtit a znásilňovat, jak to měl ve zvyku. Po činu mrtvolu okradl a vrátil se zpět na internát. Kriminalisté na místě činu opět zajistili krevní skupinu A a další biologický materiál. Na všech místech činu byly také zajištěny kovové částečky, které naznačovaly, že jde o člověka pohybujícího se v průmyslové výrobě.
Právě pár dní předtím napadená Ludmila Š. poskytla policii nejdůvěryhodnější svědectví a popis pachatele. Výpověď byla natolik užitečná, že se už 22. května 1985 podařilo Straku vypátrat a zadržet. Zpočátku však byli kriminalisté velmi skeptičtí, že by byl pouze 16letý učeň zodpovědný za vražedné běsnění. Jakmile byly v jeho osobní skříňce objeveny osobní věci více usmrcených a znásilněných žen, Straka se sám přiznal. Při výpovědi uvedl, že byl jeho sexuální pud natolik silný, že v osudné noci nepociťoval žádnou únavu a za vhodnou obětí byl schopen ujít i několik desítek kilometrů.
Vzhledem k jeho nezletilosti mu soud nemohl přiklepnout více než 10 let. V roce 1994 mu byl dokonce trest ještě zkrácen prezidentskou amnestií. Po vězení se podrobil i sexuální léčbě a podstoupil kastraci. V roce 2004 byl z Opavy propuštěn a dnes žije klidným životem v Moravskoslezském kraji. Pod jeho jménem byste ho však hledali marně, na doporučení úřadů si svoji identitu změnil.
