Michail Popkov byl dopaden až v roce 2012.
Policejní důstojník, ale zároveň bestiální vrah, který se přiznal, že mezi lety 1992 až 2010 zavraždil 82 mladých žen. Michail Popkov, též přezdívaný „vlkodlak“, oznámil po svém zadržení, že je jedním z nejhorších sériových vrahů, jaké Rusko zplodilo.
Michail Popkov se narodil v březnu roku 1964 v Angarsku na daleké Sibiři. O jeho dětství a dospívání se mnoho neví, ale v dospělosti se oženil s Elenou a zakrátko se jim narodila jediná dcera Jekatěrina.
Od začátku své kariéry se orientoval na oblast bezpečnosti. Vystřídal několik zaměstnání. Ještě předtím, než se stal členem ochranky pro společnost Angarsk Oil and Chemical na Sibiři, dlouhá léta zastával post policejního důstojníka ve městě Irkutsk, které leží u jezera Bajkal. Právě policejní práce mu poskytla jedinečný pohled na metody policejních strážníků a vyšetřovatelů. Jako konají při ohlášení vraždy, jaké jsou postupy, zajišťování důkazů a svědků, to vše využil ve svůj prospěch.
Mladý Michail Popkov se svou ženou Elenou
Zajímavý je zejména Popkovův dvojí život. Přes den vystupoval jako dobrý manžel, starostlivý otec a poctivý občan vytvářející ve své práci dobro. Po západu slunce se však měnil v monstrum, po kterém vyšetřovatelé pátrali dlouhých 18 let. Přezdívku vlkodlak tak dostal pro své výlučně noční běsnění.
Každou ze svých údajných 82 obětí před usmrcením znásilnil, což jasně naznačuje, že jeho motiv byl sexuálně podbarvený. Sexuálnímu motivu nasvědčuje i fakt, že všechny jeho oběti byly ženského pohlaví, přičemž jejich věk se pohyboval od 17 do 38 let.
Aby je k sobě nalákal, využil svého společenského postavení. Oblečený v uniformě čekal v zaparkovaném autě v blízkosti barů, klubů a restaurací těsně před zavíračkou. Následně slídil po ženách, které z klubů vycházely o samotě. Jako představitel bezpečnosti ruského státu se nabídl, že je odveze domů.
Všechny ženy se samy osaměle potulovaly po ulicích, častokrát pod vlivem alkoholu či jiných omamných látek. Nejedna z nich vykonávala prostituci. Popkov po svém zadržení vypověděl, že chtěl doslova očistit ulice od prostitutek. Své zločiny se pokusil ospravedlnit tvrzením, že ženy neměly na ulici o samotě co pohledávat.
„Chovaly se maximálně neopatrně, když se nebály vstoupit do rozhovoru s neznámým člověkem, navíc mi sedaly do auta.“ Chtěly zkrátka zažít večerní dobrodružství s cizincem, pobavit se, opít se a mít se mnou sex. Své činy tak vnímal jako službu společnosti.
Popkov, oblečený v policejní uniformě tak lákal své oběti s příslibem nespoutané jízdy, přičemž je sexuálně napadl a následně brutálně zavraždil. Pro své řádění používal různé nástroje jako nože, sekery, baseballové pálky, šroubováky a podobně.
Mladá ženská těla devastoval takovým způsobem, až si zanedlouho od ruských médií vysloužil přezdívky jako „Vlkodlak“ nebo „angarský maniak“. Vyšetřovatelé později zjistili, že jeho činy mohly začít poté, co mu měla být manželka nevěrná. Elena se později i sama přiznala, že manželovi byla skutečně nevěrná s jedním z jeho kolegů.
Michail Popkov
Zarážející tak je, jak se mu podařilo dlouhá léta lhát manželce s dcerou, kolegům v práci, ale i běžným občanům. Zatímco v jednom životě působil jako obyčejný člověk, ve druhém páchal vraždy, které opakovaně skrýval před zraky všech.
Během své policejní kariéry navíc dostával pozitivní hodnocení, což je však maximálně alarmující. Jak mohl pravidelně úspěšně absolvovat všechny psychologické a lékařské prohlídky a testy?
Pokaždé byl uznán jako jedinec vhodný k provádění činnosti takového druhu, což vrhá na psychologické testování extrémně špatné světlo. Právě díky testům tvrdil, že o sobě nikdy ani nepomyslel jako o duševně nemocné osobě.
Při výsleších dále říkal, že se na jednotlivé vraždy nikdy dopředu nepřipravoval, ani si předem nechystal žádnou vražednou zbraň. Výběr zbraní byl tedy čistě náhodný. „Mohl jsem použít cokoliv, co jsem měl v autě – nože, sekeru, pálku.“
Většinu nástrojů odcizil z oddělení důkazů na stanici, kde pracoval. Před vyšetřovateli také odhalil, že žádnou oběť nikdy nezaškrtil, nezastřelil, ani jí nevyřezal srdce z hrudi. Takto stylizované tvrzení bychom mohli využít k poměrně vtipné reakci, ale z povahy činů a z úcty k obětem se sarkastických narážek zdržíme.
Na následné návštěvě místa činu
První skutečnosti, které nasvědčovaly, že Rusko má co do činění s dalším sériovým vrahem, se staly známé v polovině 90. let, kdy začala být v Irkutské oblasti objevována těla mrtvých a zmrzačených žen. Navzdory rozsáhlému vyšetřování a mnohým svědectvím se Popkov pozornosti policie vytrácel celá dvě desetiletí.
Zlomovým ukazatelem se pro vyšetřovatele nakonec staly stopy z terénního auta Lada 4x4, které byly na většině inkriminovaných míst objeveny a prozkoumány. Znepokojivě však působil fakt, že přesně takové modely aut byly v té době používané orgány činnými v trestním řízení. Popkov byl nakonec díky testům DNA v červnu roku 2012 zadržen.
Jedna z mnoha pohřešovaných žen
Ani po zadržení však ruská policie nevěděla o skutečném rozsahu jeho zločinů. Zpočátku byl uznán vinným ze spáchání 22 vražd. Detektivové ale pokračovali v pátrání i poté, co byl Popkov již ve vazbě. I když Popkov vyšetřovatelům řekl, že s vražděním skončil v roce 2000, kdy se nakazil pohlavní nemocí, detektivové se domnívali, že pravda bude zřejmě jiná. Zanedlouho zjistili, že s vražděním pokračoval až do roku 2010.
V lednu 2015, kdy už byl Popkov odsouzen na doživotí, dokázali kriminalisté získat přiznání k dalším 59 vraždám. Později se doznal ještě k jedné. V kombinaci s 22 vraždami, za které byl odsouzen, se celkový počet šplhá k 82 usmrcením ženám, což by znamenalo, že Popkov je nejaktivnější ruský sériový vrah 20. i 21. století.
Vražedným běsněním překonal i taková jména jako Andrej Čikatilo alias „rostovský řezník“, který má na kontě 52 vražd nebo Alexandra Pičuškina alias „šachovnicového vraha“, který byl odsouzen za 49 vražd, ale provést jich mohl až 60. Ruští vyšetřovatelé věří, že 82 obětí je konečně číslo angarského maniaka.
Michail Popkov s dcerou Jekatěrinou
Roky poté, co se Popkov ke svým zločinům přiznal, má jeho dcera Jekatěrina problém přijmout skutečnost, že její otec je opravdu nejhorším známým sériovým vrahem Ruska. V roce 2017, kdy byla Jekatěrina těhotná, vyjádřila obavu, aby její dítě nezdědilo maniakální sklony svého dědy. Jekatěrina byla skutečnostmi tak znepokojená, až musela vyhledat pomoc psychiatrů.
A zatímco se její otec ke všem vraždám přiznal, Jekatěrina má stále obrovský problém uvěřit, že její otec je angarský maniak a říká: „On je nejlepší otec a také jím zůstane.” Je neuvěřitelné, co všechno může člověk před svým okolím skrývat.
