Za nevinného jej uznali až v roce 2014.
Stinney měl podle svého přiznání v roce 1944 zavraždit 7letou Mary proto, aby mohl bez větších problémů znásilnit její 11letou sestru Betty. Po zavraždění Betty měl dodatečně znásilnit její mrtvé tělo. Později se vrátil k jejímu tělu, na kterém chtěl opět provést pohlavní styk, v té době už měla být ale její mrtvola chladná, a tak si to nakonec rozmyslel.
Takto přibližně zněla výpověď 14letého afroamerického chlapce, kterou z něj policisté tahali dlouhé hodiny. Sexuálnímu znásilnění ale přitom neodpovídala lékařská prohlídka. V době vraždy s ním navíc byla jeho sestra. Ta mohla dosvědčit Georgeovu nevinu. Nikdy však nebyla předvolána před soud.
Vynucené přiznání?
George Stinney vyrůstal v malém městečku Alcolu v Jižní Karolíně, kde byli běloši a černoši oddělení železniční tratí. Tak jako v jiných jižních městech v USA, i v Alcole byla svého času běžná rasová segregace.
Černoši měli například určeny své vlastní kostely či školy. Setkávání mezi jednotlivými členy komunit bylo tedy vzácné. Když se ve městě odehrála vražda, která měla jisté spojení s obyvatelem černé pleti, ruka zákona ihned věděla, na koho ukázat prstem.
V březnu 1944 byly brutálním způsobem zavražděny dvě dívky. Životy 11leté Betty a 7leté Mary vyhasly po útoku pachatele, který je ubil tvrdým předmětem. Dívky byly naposledy viděny při setkání s Georgem Stinneym a jeho sestrou Aime.
Jejich těla našli v afroamerické části města. Při hledání tehdy pohřešovaných dívek měla mimochodem pomáhat i Stinneyho rodina. Podezření padlo na chlapce, kterého měli následně policisté vyslýchat dlouhé 4 hodiny. Ihned poté, co byl George zatčen, jeho otce vyhodili z práce.
Na místě výslechu nebyl přítomen žádný jiný svědek, včetně státního zástupce či obhájce podezřelého. K rodičům George navíc připustili až poté, co byl odsouzen. Mladý Afroameričan měl po nátlaku ruky zákona přiznat k tomu, že jednu z dívek několikrát znásilnil a obě nakonec zabil. Proti Georgeovi neexistovaly kromě jeho přiznání získaného za podezřelých okolností žádné jiné důkazy.
Obhájce předhodil svého klienta lvům, snaha o jeho záchranu byla nulová
„14letý černošský chlapec, který se přiznal, že se železnou trubkou (některé zdroje však hovoří o sekeře či zbrani velikosti kladiva) ubil k smrti dvě bílé dívky, byl během včerejší noci umístěn do státní věznice v Columbii, aby byl ochráněn před hrozbami rozhněvaných přátel a sousedů obětí,“ napsaly o případu noviny The Tampa Bay Times, které se svého času jmenovaly St. Petersburg Times. Podle nich měl George dívky napadnout v momentě, kdy sbíraly květiny.
Zajímavostí je, že Georgeův obhájce policisty, kteří dostali z podezřelého jeho přiznání, vůbec nevyslechl. Jeho pravděpodobně vynucené přiznání bylo přitom jediným důkazem svědčícím o jeho vině. Navíc k němu nebyl ani doložen písemný záznam. Pokud by tedy obhajoba dokázala postup policie jakýmkoliv způsobem znehodnotit, soudní proces mohl dopadnout úplně jinak.
Obhájce se mohl policistů ptát i na to, proč obviněný poskytl dvě odlišné výpovědi. Podle jedné z nich byl dívkami napaden, a tudíž šlo o sebeobranu. Ve druhé verzi však vystupoval jako chladnokrevný vrah sledující své oběti.
O jeho osudu, tak, jak to bylo v dané době typické, rozhodovala porota skládající se z bělochů. Černoši v USA totiž neměli právo volit, čímž se automaticky diskvalifikovali i z pozice porotců. Do soudní síně se mělo také dostavit přibližně 1 000 bělochů. Černí ale do místnosti neměli přístup.
Film Carolina Skeletons (1991) inspirovaný případem George Stinneyho
40kilogramového chlapce nemohli umístit do elektrického křesla
Kromě tří policejních příslušníků se před soud postavil reverend Francis Batson, který objevil těla dívek, a dva doktoři stojící za obhlídkou těl. Georgeův obhájce se ani jednou nepokusil o křížový výslech přítomných a také nepředvolal žádného vlastního svědka. V tomto bodě je třeba zdůraznit, že v jeho prospěch mohla jednoznačně svědčit Georgeova sestra. Právě s ní měl totiž v době vraždy trávit čas. Alibi z její strany ale nebylo využito.
Soudní proces s obžalovaným trval přibližně 2 hodiny. Po jeho skončení se porota radila pouze krátkých 10 minut, na konci kterých ho uznali vinným a odsoudili k smrti. Proti rozhodnutí se obhajoba neodvolala.
Obviněnému zůstávala poslední šance v podobě milosti od guvernéra. Na Georgeovu stranu se postavila jeho rodina, místní kostely a občanská organizace The National Association for the Advancement of Colored People (NAACP). Guvernér žádosti obžalované strany ale nevyhověl.
Vzhledem k tomu, že měl George pouze 14 let, elektrické křeslo pro dospělé včetně masky na obličej (ta mu po prvním vpuštěni elektřiny do jeho těla sklouzla z hlavy) pro něj bylo příliš velké. V den popravy měřil pouze něco přes metr a půl a vážil přibližně 40 kilogramů. Aby na elektrickém křesle seděl v normální poloze, musela mu být pod zadek umístěna Bible. Proud do mladého George musel být puštěn až třikrát a celý proces trval dlouhé 4 minuty. 16. června 1944 George Stinney umírá.
Soudkyně v roce 2014 označila jeho odsouzení k smrti za výjimečně kruté
Čest jeho jména byla nálepkou dvojnásobného vraha poskvrněna až do roku 2014. V novém soudním procesu se vzalo v úvahu, že podle výpovědi jeho sestry Aime, která byla v inkriminovanou dobu s ním, měl být její bratr nevinný. Odsouzený Stinney měl navíc ještě před popravou svému spoluvězni přiznat, že žádnou vraždu nespáchal a k usvědčující výpovědi jej pouze přinutili.
Některé výpovědi ale svědčily i v jeho neprospěch. Jistá žena z Georgeova mládí ho měla v roce 2014 označit za nebezpečného tyrana, který jí den před onou vraždou dokonce vyhrožoval smrtí.
Soudkyně Carmen Mullen však v rámci procesu uznala, že důkazy proti němu byly nedostačující. Rozsudek z roku 1944 v případě George Stinneyho proto zrušila a označila ho za výjimečně krutý. Život 14letému chlapci toto rozhodnutí samozřejmě nevrátilo, ale po dlouhých 70 letech mohl být konečně označen za nevinného.
Skutečným vrahem, který ale do hrobu odešel nepotrestán, měl být údajně bělošský chlapec pocházející z místní prominentní rodiny. Členové jeho rodiny byli navíc součástí takzvané vyšetřovací poroty, která doporučila stíhání George. S ohledem na všechny známé výpovědi lze říci, že malému Georgeovi se jednoznačně nedostalo spravedlivého procesu.
