Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Sexuální průmysl z pohledu ženy, která si v něm vyzkoušela téměř všechno.
Diana je mladá žena, která má ráda sex a vůbec se za to nestydí. Přestože sex je choulostivé téma a lidé o tom veřejně nemluví, Diana o svých zkušenostech ve slovenském sexbyznysu nemá problém mluvit nahlas.
Sama se v něm pohybuje již od svých 18 let a zažila toho opravdu hodně. Začala jako gogo tanečnice, ale netrvalo dlouho a souhlasila se sexem za peníze. Později přijala několik nabídek na točení porna a dokonce se ocitla i za hranicí zákona, v pozici kuplířky.
Vedla totiž dva sexpriváty a založila eskort byznys, kde zprostředkovávala klienty na sex pro jiné dívky, což je na Slovensku trestné. Dostala se tak do problémů se zákonem, byla stíhána a také odsouzena. Dnes se věnuje už jen prostituci, která jí ze všech zmíněných aktivit, podle vlastních slov, vyhovuje nejvíce.
O svých zážitcích sepsala e-knihu Radodajka, která se těší velkému zájmu. Na náplň své práce má Diana střízlivý pohled a když o sobě mluví, servítky si nebere: „Já vím přesně, co dělám. Pokud má žena sex za peníze, je to prostitutka. To, že si mohu dovolit vyžádat 2000 € za víkend a nazývat se luxusní společnicí ze mě prostitutku nepřestane dělat. Stále mi musí klient za sex zaplatit a já mu musím splnit určité požadavky.“
V tomto článku si přečteš:
Jak se Diana dostala do sexbyznysu;
proč přijala nabídku na sex za peníze;
jak se dostala k natáčení porna a proč ho už nenatáčí;
zda se nebojí, že ji podle knihy někdo pozná;
jak to funguje, když nastoupí nová dívka;
jak si Diana vybírá klienty a spravuje svou klientelu;
kolik peněz si žádá za víkend;
jak se ocitla v pozici kuplířky;
jak jí erotický byznys ovlivnil soukromý život.
Jak ses dostala k sexbyznysu?
První kontakty, ne přímo se sexbyznysem, ale se sexuálními zkušenostmi za odměnu, jsem začala získávat už když jsem měla 14 nebo 15 let. To bych ale za vstup do erotického průmyslu nepovažovala. Krátce po střední škole, když jsem měla 18 let a mohla jsem to dělat oficiálně a legálně, jsem začala pracovat jako gogo tanečnice.
K tomu mě dovedla kamarádka a zlákala mě zvědavost a vztah k tancování jako takovému. Takže už v opravdu velmi, velmi mladém věku jsem se začala pohybovat v této branži. Nad studiem na vysoké škole jsem nikdy vážněji neuvažovala. I v mém okolí jsem měla živé příklady toho, kam se lze dostat bez školy a naopak – kde se dá „zkysnout“ nejenže s jednou, ale i se dvěma vysokými školami.
Knihu Radodajka představuješ způsobem, že jsi pracovala jako prostitutka, pornoherečka a dokonce i jako kuplířka. Ke které z těchto věcí ses dostala nejdříve?
Když jsem dělala gogo tanečnici, přicházeli mi různé nabídky. Mnoho mužů mě začalo oslovovat, zda nemám zájem jít s nimi na byt. Nakonec jsem s tím souhlasila, a tak jsem nejprve začala s prostitucí.
Trvalo dlouho, než jsi s nabídkou souhlasila?
Neřekla bych. Šlo hlavně o to, že mě ten sex skutečně baví.
Ne, to vůbec. Velmi mě bavilo poznávat různé povahy mužů a dávala jsem jim to, co doma nedostávali od svých žen. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že sice se často říká, že ženy sklouznou do prostituce kvůli finanční nouzi, ale není to podle mě tak. Nejde ani o to, že by byly k tomu donuceny nebo měly nepříznivé životní podmínky.
Pouze malé procento žen, co jsem potkala, bylo na tom až tak špatně, že nedokázaly vymyslet nic jiného a nezůstávala jim jiná možnost, než si nechat zaplatit za sex proti své počáteční vůli. Většina žen v tomto byznysu má podle mě ke světu erotiky opravdu blízko, protože je to něco, co je láká a co je vzrušuje. Neříkám, že neexistují případy, které to dělají z nouze, ale je jich málo.
Na Slovensku jsou všichni opravdu konzervativní a hned tě odsoudí i za to, jak chodíš oblečená. Když jim ještě řekneš, že jsi k**va, tak si asi umíš představit jejich reakci.
To mě vede k mé další otázce. Sama jsi toho příkladem a nedohnala tě k tomu špatná rodinná situace?
Pocházím z normální, kompletní rodiny, neřekla bych, že jsem měla někdy něčeho nedostatek a že by mi z tohoto hlediska něco chybělo.
Jako probíhalo první setkání s klientem kvůli sexu?
To si moc nepamatuji, pokud mám být upřímná. Nevím ani, zda šlo o kompletní sex nebo jen o orál, ale byla jsem nadšená. Tak rychle to proběhlo a za tak mnoho peněz, chtěla jsem to znovu.
Jak to vůbec funguje, jak se s tebou dostane někdo do kontaktu?
První kontakt probíhá různými formami u různých typů prostitutek. Závisí to na způsobu jejich fungování a prezentace. Pokud jde o sexprivát, v dnešní době probíhá první kontakt zpravidla telefonicky a klienti volají na základě profilů na stránkách.
V mém případě a při mé „kariéře“ se spoléhám pouze na předávání kontaktu na mě mezi klienty. To znamená, že když mě potenciální zájemce vidí na nějaké akci se zákazníkem, kterého zná, jednoduše se ho zeptá.
Občas to však nevyjde, protože dotyčný odmítne přiznat, že za mou společnost platí nebo vůbec to, že jsem profesionální společnicí. Případně se o mě nechce dělit. To je však směšný důvod, protože zaplatit si mě může kdokoliv a ten žárlivý klient s tím nemůže nic udělat. V principu to však tito lidé berou jako zcela normální a rádi si mezi sebou kontakty na top profesionálky navzájem vymění.
O tom, že někdo pracuje v sexbyznysu, stále existuje mnoho společenských předsudků. Jak je to v tvém případě?
Určitě jsem se tím nikdy nechlubila. Funguji jako zcela běžný člověk, nemám zájem na sebe poutat pozornost, a proto jsem to ani neměla za potřeby nikomu říkat. Na Slovensku jsou všichni opravdu konzervativní a hned tě odsoudí i za to, jak chodíš oblečená. Když jim ještě řekneš, že jsi k**va, tak si asi umíš představit jejich reakci. Na Slovensku odsuzujeme už i ženy, které žijí frekventovaným sexuálním životem, natož když se žena přizná, že za sex bere peníze.
Mají alespoň tví nejbližší nějaké tušení, co vlastně děláš? Vydáváš o svém životě dvě knihy, čili podle toho, kolik informací o sobě sdílíš, tak by tě někdo mohl poznat.
Nikomu jsem to neříkala, ale možná to někdo tuší. Jelikož jsem velmi často cestovala, nikdo to neřešil a říkala jsem, že jezdím na služební cesty. Nikdo mi však dosud nic nenaznačil.
Natáčela jsem pro soukromé sbírky i pro fanoušky porna, kteří tam také často účinkovali, a také jako zástěrku obyčejné prostituce. Poměrně rychle jsem však přišla na to, že nechci fotografii své tváře vystavit přímo vedle fotografie mého rozevřeného konečníku.
A jsi s rodinou v pravidelném kontaktu?
Ano, jsem. Nežijeme sice ve stejném městě, ale alespoň v telefonickém kontaktu jsme pravidelně.
Kolik let se už v sexbyznysu pohybuješ?
Svůj věk nechci specifikovat a protože jsem už řekla, kdy jsem začínala, tak by se to dalo vypočítat. Ale pro představu mohu říci, že 18 jsem měla, když byly ještě slovenské koruny. Ne však už velmi dlouho.
V popisu knihy to zní, že v sexbyznysu už neděláš. Kdy jsi s tím skončila?
Pornoherečka a kuplířka nejsem, ale s prostitucí jsem ještě neskončila. Mám ještě dva-tří klienty, kteří jsou opravdu dobří a se kterými se mi vyplatí udržovat takový vztah. Je však pravda, že se už tomu nevěnuji tak intenzivně jako předtím.
Pracuješ jen na Slovensku, nebo i v zahraničí?
I v zahraničí, protože přece jen ta zahraniční klientela je trochu jiná a ti chlapi si mohou více dovolit. Nebylo mi sice úplně příjemně, když jsem jela do zahraničí poprvé, ale pak to bylo všechno v pořádku.
Později jsi zkusila natáčet i porno. Natáčení před štábem a soukromé setkání s klientem musí být opravdu odlišné. Nestyděla ses poprvé před kamerou?
Určitě jsem byla nervózní, ale bavilo mě to . Dopadlo to však naprosto fantasticky. Režisér řekl, že jsem se pro tento byznys narodila.
Co bylo lépe placené?
Přidej se do klubu Refresher+ již od 125 Kč 25 Kč
Co se dozvíš po odemknutí?
Proč se Diana rozhodla skončit s natáčením porna;
proč jí prostituce vyhovovala více;
jak to funguje s novými dívkami, které nastoupí do sexbyznysu;
podle jakých kritérií si Diana vybírá klienty;
s jakými požadavky nemá problém a s čím by nikdy nesouhlasila;
jaký má názor na ženy, které dělají luxusní společnice;
podle čeho si Diana nastavuje ceny a kolik peněz stojí víkend;
jací chlapi ve většině případů vyhledávají společnost prostitutek;
jak se dostala do pozice kuplířky a jaké měla problémy se zákonem;
kdy a proč se rozhodla napsat o svých zkušenostech knihu a o čem bude pokračování;
jak Dianě práce v sexbyznysu ovlivnila soukromý život.
Jelikož se už pornu nevěnuješ, co tě přimělo skončit?
Těch „profesionálních“ pornoscének jsem vlastně natočila jen pár. Jak se dá dočíst přímo v Radodajce, víc jsem toho natočila ve sféře amatérského porna. Natáčela jsem pro soukromé sbírky, i pro fanoušky porna, kteří tam také často účinkovali, a také jako zástěrku obyčejné prostituce.
Poměrně rychle jsem však přišla na to, že nechci fotografii své tváře vystavit přímo vedle fotografie mého rozevřeného konečníku. A porno kariéra se vždy, opravdu vždy rozkřikne. Čili kvůli diskrétnosti jsem to ukončila. Pokud by bylo možné točit bez tváře, tak kdykoliv a ráda. Bavilo a baví mě to. Ale už jedině anonymně. Na to se dám přemluvit kdykoliv – a občas k tomu v tom soukromém smyslu stále ještě dochází.
Myslíš, že mnoho prostitutek má zkušenosti s natáčením pornofilmů a naopak?
Když nová dívka nastoupí do erotického byznysu, hned na začátku se to rozdělí, čemu konkrétně se bude věnovat. Respektive, může vyzkoušet několik možností a pak zjistit, co jí sedí nejlépe. Jsou dívky, které začaly jako striptérky, ale pak se daly přemluvit na něco víc. Dostaly lukrativní nabídku, vyzkoušely to, ale nevyhovovalo jim to. Neměly na to žaludek, a tak se zůstaly věnovat pouze tanci.
Ještě mnoho dívek, které dělají striptýz, se mohou porozhlédnout po focení ostré erotiky nebo zkusit porno, protože ti pornoherci zpravidla musí vypadat dobře. Ale bohatí finančníci, kteří si objednávají prostitutky, mohou vypadat jakkoliv – mohou být tlustí, staří, plešatí.
Luxusní společnice je zástěrka, je to úplně totéž jako každá jiná prostitutka. Pokud má sex za peníze, je to prostitutka, nebudeme si brát zbytečně servítky.
A tobě právě ta prostituce sedla víc?
Určitě více než točení porna nebo focení. Je to pro mě zábava za pěkné peníze a jsem v pozici, kde si mohu klienty vybírat. Také jsem jako prostitutka vydělala mnohem více než v porno průmyslu. I tam si sice dívky mohou vydělat slušné peníze, ale asi ne na Slovensku. Pokud se chce někdo opravdu věnovat pornu, měl by zkusit zahraničí.
Četla jsem, že si Mia Khalifa stěžovala, jak slabě jsou pornoherečky v tomto průmyslu vypláceny. V jakých částkách se to pohybuje?
Přesnou částku bych ti říct nedokázala. Na Slovensku se porno příliš netočí. Pokud vím, Česko má ve střední Evropě největší trh, ale věřím tomu, že ty honoráře nejsou tak velké, jako kdyby dívky točily někde v USA.
Říkáš, že si můžeš dovolit vybírat si klienty. Jaká máš kritéria?
Už bylo pár případů, které jsem odmítla, protože nejsem levná. Avšak obecně jde o to, o jaký druh prostitutky jde. Zda dělá na sexprivátu a jednoduše jen střídá pracoviště, hledá si nejlepšího šéfa a podmínky, které jí vyhovují. Nebo má něco v hlavě, umí si nějakým způsobem řídit svou klientelu a dokáže se v tomto směru o sebe postarat. Tehdy si může sama vybrat klienty i na základě vzhledu, protože si má z čeho vybírat.
Záleží i na vzhledu dané prostitutky, aby měla takové možnosti?
Vzezření u ženy není všechno. Setkala jsem se i s dívkami, které vypadaly opravdu krásně, měly titulní fotky v magazínu BREAK a za svůj vzhled by mohly dostat velmi pěkné peníze. Bohužel v hlavě toho hodně neměly a nebyly schopny vydělat si jiným způsobem, než přijít na privát, dohodnout se s majitelem a dostat 50 procent z podílu. Takto obslouží denně 5 až 10 klientů a vydělá si maximálně 200-300 € čistého.
Jakým způsobem ses ty sama dostala do bodu, kdy sis mohla řídit vlastní klientelu?
Začínala jsem tak, že mi nabízeli klienty, ale ono se to časem nabere a ti muži se ti začnou sami ozývat. Potom jsem už nebyla závislá na dohazovačích klientů. Když jsem se oťukala, chtěla jsem být na volné noze.
Kde jsi měla místo na setkání s klienty?
Přijímala jsem klienty dokonce i ve svém vlastním bytě. Sousedé na mě tehdy zvláštně zírali, což bylo opravdu nepříjemné. Ale tohle byl asi výjimečný případ, protože většinou se ženy setkávají na bytě klientů nebo si klienti berou dívky na dovolené. V jiných situacích si je zas vezmou na firemní večírek, aby se klienti ukázali s pěknou, mladou dívkou.
To se nyní jmenuje luxusní společnice, ne?
Jaký v tom vidíš rozdíl (smích)? Luxusní společnice je zástěrka, je to úplně totéž jako každá jiná prostitutka. Pokud má sex za peníze, je to prostitutka, nebudeme si brát zbytečně servítky. Já vím přesně, co dělám. Ať si už jiná žena řekne, že pracuje na privátu nebo dělá luxusní společnici, stále je to totéž.
Rozdíl je možná v tom, kolik peněz si žádá. To, že si mohu dovolit vyžádat 2000 € za víkend a nazývat se luxusní společnicí, ze mě prostitutku nepřestane dělat. Stále mám s klientem peníze za sex a musím mu splnit určité požadavky. Na podstatě práce se však nic nezměnilo a je jedno, o kolik si dívka řekne.
Když už zmiňuješ ty požadavky, kde jsou tvé hranice?
Já nemám už žádné hranice, kromě fekálních hrátek. Je mi to nabízeno až překvapivě často, ale o tom nechci ani slyšet. Kromě toho už neexistuje nic, co by mi vadilo. Když se dohodneme s klientem na nějakých věcech předem, tak jsem k dispozici. Samozřejmě, před každým setkáním s novým klientem se dohodneme, co má rád, co se mu líbí a zda to mně vyhovuje.
Provozovala jsem dva sexpriváty, eskort servis a kdeco další kolem toho. A byla jsem za to reálně stíhaná a odsouzená.
Jakým způsobem si nastavuješ cenu?
Záleží to na klientovi a také na tom, kolik má peněz. Občas vyjednáváme o ceně, někdy se dohodneme okamžitě. Pokud je to zahraniční klient, tak většinou s cenou nemá žádný problém. Dá mi 1500 € a jsme dohodnutí.
1 500 € za co? To je reálná, nebo figurativní sazba? No řekla bych, že je to reálná sazba na víkend. Méně než 1 500 € za víkend určitě nevezmu. Pokud je to celý víkend, tak 1 500 € je málo. A také záleží na tom, zda ten víkend trávíme na Slovensku, nebo v zahraničí.
Když jsme si už povídali o luxusních společnicích, musíš i ty ovládat etiketu, popřípadě jazyky? Tak určitě hlavně jazyky, musím se přece s těmi klienty nějak dohodnout a umět s nimi komunikovat. Umím mluvit anglicky a také italsky, protože Italové jsou opravdu štědří.
Doprovázíš své klienty i na firemní večírky, nebo se vaše setkání týkají pouze soukromí? Ano, ale nemohu se oblékat výstředně. Musím vypadat dobře, ale nepoutám příliš velkou pozornost.
Jak často se s klienty stýkáš? Mám asi tří do týdne.
Když říkáš, že nyní se stýkáš s méně lidmi než dříve, kvůli čemu se to zpomalilo? Moji klienti jsou dobře zabezpečení muži a mám od nich dostatečně hodně peněz na to, abych nemusela brát další klienty. Čili se ten počet ustálil, ale kompenzace je stejná nebo tedy vyšší než na začátku.
Potkala jsi určitě v tomto byznysu různé typy chlapů. Ovlivnilo ti to o nich nějak mínění, když například ženatí muži vyhledávají prostitutku? Spíš bych řekla, že ne všichni chlapi, kteří vyhledávají společnost prostitutek, jsou nějací spratci či hajzlové. Vyhledávali mě povětšinou ti, kteří doma nedostali to, co chtěli. V tomto byznysu bych tedy řekla, že jsem zjistila, jak chlapi přemýšlejí a co potřebují.
Kdybys to měla zobecnit, jací lidé vyhledávají společnost prostitutek? Úplně obyčejní. Věřím, že na ulici jich potkáváš každý den několik. Každý z nás má nějakou touhu, která není naplněna. Oni to řeší takto. Já mám však zkušenost s opravdu milými lidmi.
Věkově bys to dokázala vymezit? Někoho, kdo měl 60, jsem ještě neměla. Kdyby však vypadal dobře a staral se o sebe, tak bych s tím neměla problém. Samozřejmě, že na vzhledu záleží. No a mnohdy mě ani přesný věk nezajímal, pokud ten chlap dobře vypadal a měl něco do sebe.
Říkáš, že jsi v sexbyznysu zkusila i kuplířství. Znamená to, že si jiným dívkám zprostředkovala klientelu. Není to však trestný čin? Ano, z prostitutky jsem se časem „vyšvihla“ na kuplířku. Provozovala jsem dva sexpriváty, eskort servis a kdeco další kolem toho. A byla jsem za to reálně stíhaná a odsouzená. Právě tomuto tématu se detailně bude věnovat v pokračování Radodajky pod názvem Kupliarka – odsúdená zákonom, odsúdená k samote – skutočný príbeh Slovenky.
S policií se to už vyřešilo? Ano, od policie už mám klid a po trestněprávní stránce je to už v pořádku. Ve vyšetřovací vazbě jsem kvůli manipulacím vyšetřovatele ztvrdla téměř 9 měsíců. Jen proto, aby se nakonec ukázalo, že dokázat mi je možné pouze tolik, abych mohla dostat podmíněný trest – měla jsem tedy ve skutečnosti být vyšetřována na svobodě a mohla bych dnes cítit hněv.
Já jsem však čas strávený ve vazbě využila na sepsání Radodajky a konceptu Kupliarky. K tomu bych se na svobodě asi nedostala. A pokud ano, tak zřejmě až v podstatně vyšším věku. Můj trest je dnes tzv. vyhlazen, z pohledu zákona jsem tedy zase čistá. Píchat nadále prstem do zprostředkování sexuálních služeb, které je legální jak v Česku, tak i v Rakousku, pouze u nás ne – o to už nemám zájem.
Dalo by se dělat leccos kolem sexbyznysu, ale to už není natolik lukrativní, aby mě to svedlo. Dokonce i kuplířství se dá všelijak zamaskovat, aby vypadalo legálně a nedá mi nepodotknout, že mě to naučila paradoxně právě vyšetřovatelka. Ale už mi to nestojí za to, tak si jen sama pro sebe řeším vlastní top klientelu.
Nebojíš se, že by se někdo z klientů v tvé knize poznal? Nad tím jsem už přemýšlela. Klienti a kamarádi se sice poznat mohou, ale zatím se nikdo neozval. Myslím si však, že i když se tam někdo pozná, zachová si svou anonymitu stejně jako já. Používám tam jen křestní jména a to nemůže nikdo žádným způsobem právně napadnout.
Jak ti sexuální průmysl ovlivnil soukromý život? Velmi. Mám problém najít si trvalého přítele, protože bych na něj neměla ani čas. No a když jsem se s někým v minulosti dala dohromady, tak jsem si musela dávat velký pozor, aby na to nepřišel.
V období, kdy jsi někoho měla, tak jsi se sexbyznysem dočasně přestala?
Ne, neskončila jsem. Pokud již jednou dostáváš hodně peněz za nic, tak se s tím nedá jen tak lehce skončit. Zkoušela jsem, ale nikdy jsem úplně nepřestala. Zkoušela jsem fungovat normálním životem, ale nevydrželo to. Dokud s tím rezolutně nesekneš jednou provždy, tak ve vztahu budoucnost nevidím.
A co by tě přesvědčilo skončit?
Pokud se ptáš na dítě, tak to je špatná otázka, protože já vůbec nejsem mateřský typ. S dítětem si můžu pohrát, ale tam to končí. Momentálně mě asi nic nemůže přesvědčit. Možná mě přesvědčí první menopauza (smích). Na takové ty filmové, osudové lásky však vůbec nevěřím.
Jak vidíš svůj život v blízké budoucnosti?
Hodně toho na svém životě v dohledné době měnit nehodlám. Investuji vydělané peníze do nemovitostí v Bratislavě a Košicích. A aktuálně spolu se svým editorem pracujeme na již zmíněné Kupliarke.
Kromě příběhu, v čem bude připravovaná druhá kniha jiná od Radodajky?
Zatímco v Radodajce jsem se zaměřila hlavně na popis svých soukromých a pracovních sexuálních dobrodružství a méně na fungování sexbyznysu jako takového, Kupliarka bude mít výrazně životopisnější charakter. Méně o sexu a o to víc o erotickém průmyslu, o hlouposti dívek v něm, o tom, jak přesně jsem se do toho celého dostala a jak se to vyvíjelo.
A samozřejmě o mém vyšetřování, stíhání a o soudu. Popravdě, nebyla jsem si jistá, jestli chci po sepsání Radodajky pokračovat. Zda je můj příběh skutečně zajímavým pro domácího čtenáře. Na prodeji Radodajky se ukazuje, že je. Přitom jsem si jistá tím, že Kupliarka bude z informačního hlediska mnohem zajímavější knihou.
A dříve, než se někdo byť jen v duchu zeptá – ne, na mé knize nijak zvlášť nevydělávám, nerejžuju. Vždyť o tom svědčí už jen prodejní cena, která je nastavena opravdu nízko, čili jsem to nevydala kvůli zisku, spíše ze zvědavosti, jestli by to lidé četli.