Zaregistroval jsi vznik knihy s názvem českej rap? S jejím autorem jsme si povídali o tom, co vznik knihy provází, kdo všechno do ní přispěl a jak on vnímá vývoj rapu u nás.
Český rap je s námi už 30 let. Když se nad tím zamyslíš, je to prakticky jedna generace hudebního směru, která od svých nenápadných a naivních začátků prošla poměrně turbulentní proměnou. Je naplněna zvraty, přešlapy, ale i úspěchy a velkým posunem, jenž jej dostal mezi hlavní hudební žánry dneška.
Kdyby ses ale chtěl o jeho vývoji informovat, co pro to musíš udělat? Čeká tě spousta času stráveného za monitorem při googlení, vyhledávání útržkovitých informací, a jen sem tam delší článek nebo recenze, které najdeš i u nás. Nikdo však ještě nedokázal komplexně sepsat historii českého rapu do jedné publikace, což se nyní může změnit i díky tobě.
Na crowdfundingové stránce Donio se totiž objevil nový projekt s názvem českej rap, v němž bys měl nalézt kompletní historii české rapu, a to nejen z hlavy interpretů jako Orion, Hugo Toxxx, Yzomandias, Marpo, Rest nebo DJ Wich, ale také od autora knihy, dlouholetého moderátora na radiu Spin a fanouška rapu Ladislava Zemana alias DJ Poety, s nímž jsme si o knize, a vlastně i o historii rapu, popovídali.
Obávám se, že ne každý by mohl vědět, kdo je DJ Poeta. Mohl by ses představit?
Jsem člověk, který cirka od roku 1996 poslouchá rap, český i světový. V 19 letech jsem začal dělat rapový pořad v Českém rozhlase, zároveň jsem psal na různé lokální weby, a díky tomu rozhlasu jsem začal psát na další weby.
Pak vznikl časopis Street, což byl druhý rapový časák v Čechách. Zde jsem psal do obou mutací. Mezitím vzniklo na Českém rozhlase Radio Wave jako stanice pro mladé, kde jsem působil od úplného začátku, a taky jsem tam měl rapový pořad. Potom mě vykopli a dva měsíce na to mi zavolali z radia Spin, kde jsem vlastně už 14 let. Což je strašné to říct takhle nahlas, ale je to tak. Služebně jsem nejstarší moderátor.
Vždycky jsem byl velký supportér této kultury. Zval jsem mladé i staré lidi do pořadů a psal o nich. Jsem takový „nepředsudkoidní“ člověk, jelikož mě baví sledovat scénu, jak roste a vybarvuje se, a nemám úplně pocit, že bych někoho úplně nesnášel či naopak vzýval. I proto jsem si říkal, že bych tu knížku mohl udělat já.
Ze začátku jsem měl v hlavě i dokument, ale zjistili jsme, že nějaký už vzniká. My to teda máme zatím tak, že se soustředíme na knížku, a kdybychom na Doniu vybrali víc peněz, tak pravděpodobně půjdeme i do dokumentu, protože si český rap zaslouží dokumentů víc.
Znamená to, že láska k rapu a hip hopu šla s tebou ruku v ruce už od začátku?
Určitě. Už když jsem ve 12 nebo kdy poprvé slyšel Chaozz. V té době bylo v rádiích slyšet trochu zahraničního rapu, ale když jsem slyšel poprvé Chaozz, tak mě to strašně namotalo. Taková ta rebelie a to, že to bylo úplně jiné než veškerý pop, který se u nás hrál, se mi líbilo. Proto jsem se o to začal zajímat a zjistil jsem, že je ta kultura poměrně neproniknutelná, což je na ní strašně okouzlující a úplně jsem tomu propadl.
Byl jsem jak detektiv, úplně jsem pátral po každém infu a hledal jakoukoliv příležitost sehnat muziku, což bylo taky těžké. Určitě by šlo udělat rozhovor jen o tom, jak bylo těžké tady shánět cédéčka. (smích)
Hodně o sobě mluvíš jako o fanouškovi českého rapu, zmínil jsi rebelii. Bylo to ale pouze ona, která tě přiměla stát se jeho fanouškem?
Nevím, jestli se to dá takhle zjednodušit, je dobré na to znát ten kontext. Skoro nic tu nebylo. Já si pamatuju, že z rádií hrál vlastně jen díky filmu Nebezpečné myšlenky Coolio, a jinak z rapu nehrálo nikde vůbec nic. V Bravíčku ses mohl dočíst o „kapele Tupac“. Internet taky skoro nebyl, takže jsem chodil na internet k mámě do práce, kde jsem si o rapu tisknul tuny informací.
Myslím si, že mě nejvíc namotalo to, jak je ta kultura mnohovrstevná a barevná. Je tam tanec, graffiti, DJing, MCing a s tím další spojené věci a vlivy, a člověk se v tom může patlat klidně celý život, protože těch kořenů je spousta a vývoj je taky dlouhý. Je to kultura, ve které je spousta věcí, pro něž se lze lehce nadchnout. A já jsem člověk, který se nadchne opravdu snadno.
