Škrtič z I-70 zavraždil v 80. a 90. letech 20. století nejméně 12 chlapců a mužů. Mezi jeho oběti patřili queer muži, které nalákal do auta, tam je uškrtil a jejich těla pohodil poblíž silnice I-70.
V rámci našeho článkového seriálu Nevyřešené vraždy ti přinášíme příběh sériového vraha, kterému se přezdívalo Škrtič z I-70. Jde o název silnice, poblíž které bylo mezi červnem 1980 a říjnem 1991 nalezeno nejméně 12 mrtvých chlapců a mužů. Případ se nikdy oficiálně nepodařilo vyřešit, a ačkoli se někteří domnívají, že vrahem mohl být zesnulý sériový vrah Herb Baumeister, s vraždami jej podle policie nic nespojuje.
Škrtič si vybíral mladé queer chlapce
Škrtič z I-70 se dopustil nejméně 12 vražd v 80. a 90. letech 20. století. Za oběti si vybíral mladé i postarší queer muže ve věku 14 až 42 let, které nalákal do svého vozidla, kde je následně uškrtil a jejich těla pohodil u silnice I-70. Všechny oběti byly nalezeny jen spoře oděné nebo nahé.
První obětí škrtiče se stal teprve patnáctiletý Michael Petree, který byl 16. června 1980 nalezen nahý na venkově v Hamilton County v Indianě. Michael byl v okolí znám jako mužský prostitut, který se často snaží sehnat zákazníky v okolí queer barů. Jeho zmizení bylo nahlášeno 7. června, ale o tři dny později byl spatřen, jak se v různých částech města veze v cizím autě. Jak bylo později zjištěno pitvou, v těle mladého prostituta nebyly žádné stopy drog či alkohol a příčinou smrti bylo udušení.
O více než dva roky později Škrtič z I-70 řádil znovu. V červenci roku 1982 bylo v potoce Weasel Creek na venkově v okrese Hamilton u Atlanty nalezeno tělo třiadvacetiletého Maurice Taylora, tuláka, který se kvůli finančním potížím dostal do úzkých. Své tělo proto prodával v queer barech, což se mu pravděpodobně stalo osudným. Ačkoli příčinu smrti nebylo možné definitivně určit, patologové měli podezření, že i Maurice byl uškrcen. Kdy přesně mladý muž zemřel, není jisté, nikdo jej nepohřešoval. Maurice měl jen matku, která byla v té době umístěna do psychiatrické léčebny, a tak ani ona netušila, že se po jejím synovi slehla zem.
Teprve 14letý Delvoyd prodával své tělo za 20 dolarů na noc
V říjnu téhož roku zmizel Delvoyd Lee Baker, čtrnáctiletý žák osmé třídy, který byl naposledy spatřen 2. října, jak v centru Indianapolisu nastupuje do modré dodávky, za jejímž volantem údajně seděl mladý běloch s velkým knírem. Zmizení chlapce nahlásili rodiče, kteří uvedli, že Delvoyd v den zmizení odjel na svém kole do centra města a kolem půl jedenácté večer jim zavolal, že chce jít do kina, což rodiče znepokojilo. Věděli totiž, že u sebe chlapec nemá žádné peníze a do kina se nedostane.
Jak se později ukázalo, Delvoyd poslední tři měsíce objížděl spolu se svým šestnáctiletým kamarádem queer bary, ve kterých se prodával za 20 až 23 dolarů za noc (457 až 525 korun). Chlapcovo tělo bylo nalezeno polonahé poblíž řeky v okrese Hamilton, a protože byl mladší než ostatní oběti a byl Afroameričan, policie se domnívala, že jeho vražda s předchozími nesouvisí.
Další obětí Škrtiče z I-70 se stal dvaadvacetiletý Michael Andrew Riley, který byl naposledy viděn 28. května 1983, jak s cizím mužem vychází z nočního klubu The Vogue Theater v Indianapolisu. Jeho nahé tělo bylo nalezeno 5. června v příkopu a podle pitvy byl uškrcen ručníkem či podobnou látkou.
Následující dva roky byl v Indianapolisu klid, k žádným vraždám nedošlo a policie pocítila úlevu. Jenže ne na dlouho. Dne 7. května 1985 bylo nahlášeno zmizení 17letého Erica Allena Roettgera, který se podle svých rodičů onoho dne chystal na pohovory na letní brigádu, ale na žádný z nich nepřišel. Ačkoli jeho přátelé tvrdili, že Eric rozhodně nebyl homosexuál, podle svědků se přátelil s drogově závislými a byl také spatřen, jak se nabízí kolemjedoucím vozidlům na autobusové zastávce. Ericovo tělo bylo nalezeno ještě v květnu poblíž potoka na venkově v Preble County v Ohiu. Chlapci chybělo tričko, podle pitvy byl uškrcen provazem a na levém rameni měl stopu po popálenině.
V srpnu roku 1986 byla v příkopu poblíž Eatonu v Ohiu nalezena další škrtičova oběť. Jednalo se o 29letého Michaela Allena Glenna, jehož tělo bylo oděno pouze do spodního prádla a na jehož krku byly nelezeny stopy po škrcení, pravděpodobně provazem. Michaelovo tělo bylo identifikováno až po letech. Žil odděleně od rodičů, moc přátel neměl, a přesné datum zmizení tak nebylo možné určit.
Škrtil především mužské prostituty
Mezi další oběti Škrtiče z I-70 patřil jednadvacetiletý James Robbins, který se ztratil 15. října 1987 kolem desáté hodiny večerní, když odešel z domu své matky a zamířil do jižní části města. O dva dny později bylo jeho tělo nalezeno nahé v příkopu se stopami po škrcení. Policie během vyšetřování našla dva svědky, kteří však podali protichůdné informace. Jeden z nich tvrdil, že James nasedl do červeného Jeepu, druhý, že odjel v Chevroletu. Policie se tak ocitla ve slepé uličce.
V květnu 1989 byl uškrcen Jean Paul Talbot a jeho tělo bylo pohozeno u potoka. Jen o tři měsíce později bylo na venkově v Preble County v Ohiu nalezeno tělo 26letého Stevena L. Elliota, který byl oblečen pouze do spodního prádla. Jeho otec policii řekl, že Elliot se v roce 1979 vyoutoval, opustil rodinu, začal se živit prostitucí a byl závislý na alkoholu.
Dvaatřicetiletý zdravotní bratr Clay Russel Boatman byl nalezen mrtvý v srpnu roku 1990 poté, co navštívil gay bar Our Place. Stejně jako další oběti, i on byl uškrcen. Stejný osud potkal devatenáctiletého Thomase Clevengera, který taktéž zmizel v srpnu 1990. Thomas vyrůstal v chudé čtvrti a už v útlém věku začal páchat trestnou činnost a pít. Jen krátce před smrtí se začal věnovat prostituci v okolí queer barů, aby si vydělal nějaké peníze. Jeho polonahé tělo bylo nalezeno u opuštěné železniční trati poblíž Greenville v Ohiu se známkami škrcení.
Nejstarší a možná také poslední obětí škrtiče se stal 42letý Otto Gary Becker. Jeho tělo bylo nalezeno 7. října 1991 v příkopu vedle štěrkové cesty na venkově v Henry County v Indianě. Policisté našli během vyšetřování hned několik svědků, kteří uvedli, že Otta viděli téhož dne v autě s dalšími dvěma muži. Jeden z nich prý muže držel u země, zatímco druhý řídil. Jenže tyto muže více identifikovat nedokázali.
Dva vrazi, dva latentní queer muži
V roce 1982, tedy až dva roky po spáchání první vraždy, byla indianapoliskou policií vytvořena pracovní skupina 8 detektivů, kteří měli za úkol zločiny vyřešit. V červnu 1983 pracovala tato skupina hned se čtyřmi podezřelými – queer muži, kteří navštěvovali gay bary v okolí Indianapolisu.
Do vyšetřování se pak zapojila FBI, jejíž profiloví specialisté uvedli, že vrah vykazuje výbušné chování. Na základě této informace policie ze seznamu podezřelých vyřadila tři muže a pracovala s teorií, že se vražd dopustili dva různí pachatelé nezávisle na sobě.
Jedním z nich měl být běloch ve věku 20 až 30 let, který je příznivcem vojenské techniky, zdravého životního stylu a pracuje v zaměstnání s nízkou kvalifikací. V běžném životě se vyjadřuje homofobně, ale ve skutečnosti je latentní homosexuál a vraždy páchá z nenávisti k sobě samému.
Druhým pachatelem měl být běloch ve věku kolem 45 let, který má nadváhu, dobře placenou práci a ve své komunitě je respektován. Mohl by být ženatý, avšak pokud je, tak se svou manželkou nemá žádný intimní vztah – pravděpodobně kvůli přitažlivosti k dospívajícím chlapcům.
Mnoho podezřelých, pachatel žádný
Policie na základě výše zmíněného popisu zadržela hned několik podezřelých, ale po pachateli jako by se slehla zem. Jedním z prvních podezřelých byl 47letý Duncan Patterson, ke kterému zavražděný Delvoyd Baker nastoupil do dodávky, avšak Duncan si u něj pouze zaplatil za orální sex a pak jej viděl, jak nastupuje do jiné dodávky. Duncanovu výpověď potvrdil také detektor lži.
Dalším podezřelým byl odsouzený sériový vrah Larry Eyler, který byl shledán z vraždy 21 mladistvých chlapců a mladých mužů. Eyler se však před svou smrtí ke všem vraždám přiznal, policii poskytl také jména svých obětí a ani jedno se neshodovalo s oběťmi Škrtiče z I-70.
Posledním podezřelým byl Herb Baumeister, tajemný podnikatel, který byl vyfotografován, jak opouští klub The Vogue Theater s Michaelem Rileym. Baumeister byl před svou sebevraždou v roce 1996 hlavním podezřelým z vražd nejméně sedmi mužů, kteří byli zabiti v letech 1993 až 1995 v Indianapolisu a jejichž ostatky byly později nalezeny zakopané na jeho pozemku. Jenže Baumeistera s oběťmi Škrtiče z I-70 nespojují žádné důkazy a i svědci tvrdí, že podnikatel neměl s těmito vraždami nic společného.
Skutečný vrah tak nikdy nebyl dopaden a stále zůstává na svobodě.
> Série o Ženách, které se dopustily brutálních vražd.
> Série, v níž ti představujeme všechny Češky a Čechy odsouzené na doživotí.
> Další články z naší krimi sekce.
