Několik dní před oficiálním vydáním Call of Duty: Modern Warfare III jsem si v předstihu zahrál příběhovou kampaň hry, abys ty nemusel*a. Přečti si, proč by ses měl*a mít před potenciální koupí titulu na pozoru.
V životě jsou jen tři jistoty – daně, smrt a nové Call of Duty každý podzim. Nejnovější přírůstek do této letité akční série je ale důkazem toho, že značce by prospěla minimálně roční pauza. Letošní díl měl ostatně špatnou reputaci už před vydáním. Spekulovalo se totiž o tom, že se mělo původně jednat o rozšíření pro loňské Modern Warfare II, které se nakonec jen roztáhlo na samostatnou hru. A po dohrání kampaně nutno říct, že bych se nedivil, kdyby to byla pravda.
Krátká kampaň, nudné mise
Už zprávy z minulého týdne o krátkosti singleplayerové kampaně byly neblahou předzvěstí toho, že půjde o zklamání. To se nakonec taky potvrdilo. Krátká kampaň sice ještě nemusí nutně znamenat špatnou kampaň – kupříkladu Titanfall 2 měl rovněž poměrně krátký hlavní příběh –, ale díky náplni a designu misí se jednalo o naprosto famózní zážitek. Ale to u Modern Warfare III (bohužel) absolutně neplatí.
Největší novinkou, kterou Modern Warfare III do kampaně přináší, jsou takzvané Open Combat Missions. Těch je přibližně polovina a hráči mají údajně dávat svobodu v přístupu jejich plnění. Ve skutečnosti se ale jedná o nudné, repetitivní a frustrující mise, které postrádají nápad a skutečnou inovaci. Tvým úkolem v nich je například zneškodnit tři bomby, jindy zase hacknout tři mobily a v dalších zase zničit tři vrtulníky. Jsou to banální a repetitivní úkoly, které jsou spíše otravné než zábavné.
Tomu navíc nepomáhají ani špatně rozmístěné checkpointy. Když totiž zničíš dva vrtulníky a těsně před tím třetím tě po čtvrthodině hraní nepřátelé v přesile zabijí, tak hádej co? Ocitneš se znovu úplně na začátku mise, kdy vyskakuješ z letadla a s padákem se snášíš na mapu.
Pokud sis právě vzpomněl*a na Warzone, není to náhoda. Open Combat mise totiž částečně z Warzone vychází, ať už jde o bedny se zbraněmi, opakující se úkoly, nebo lokace z mapy Verdansku. Kampaň Modern Warfare III tím ale bolestně trpí. Tyto „otevřené“ mise totiž mezi ty tradiční nezapadají a nepřináší nic, co by hráči neznali už z dřívějška. Kdyby se tvůrci soustředili na dobře nascriptované mise, které přinesou správný mix akce, emocí a napětí, udělali by daleko lépe.
Bohužel, ani ty běžné, lineární mise ale nejsou nijak zvlášť zajímavé. Jsou dost zapomenutelné a momentů, které by ti utkvěly v paměti, je žalostně pomálu. Přímočarou akci se pak hra místy snaží lehce vyvažovat pobídnutím ke stealthu. A to je další úskalí. Jedna z misí například vyžaduje, aby hráč v přestrojení při pohybu po základně schoval zbraň a nepřitahoval na sebe pozornost. A když se rozběhneš, odhalí tě. Když se přikrčíš, odhalí tě. Když se k někomu přiblížíš, odhalí tě. Je to vyloženě otrava a relativně krátkou misi jsem musel kvůli nepochopitelným situacím, kdy jsem byl i přes velkou opatrnost odhalen, opakovat znovu a znovu.
A když tě náhodou nenaštve nesmyslné rozložení (nebo absence) checkpointů nebo iritující stealth mise, tvé nervy prověří umělá inteligence. A teď nemluvím o nepřátelích, u nichž jsem si už tak nějak zvykl, že to jsou povětšinou jen terče, které často nesmyslně vybíhají z krytů a dobrovolně si chodí pro porážku. Mluvím teď o vlastních parťácích. Například u jedné z misí mi můj parťák neustále vbíhal do směru střelby, na což hra nekompromisně reagovala načtením posledního checkpointu. Hlášku „friendly fire will not be tolerated“ jsem kvůli tomu četl snad častěji než „you died“ při hraní prvního Dark Souls.
Slabý příběh, ale gunplay stále na jedničku
A o čem je vlastně příběh? Ruský psychopat Vladimir Makarov (pro fanoušky série známá postava) unikne z ostře střeženého vězení a jakožto vůdce teroristické skupiny je hrozbou pro celý svět. Naším úkolem je samozřejmě jej zneškodnit. A ne všichni členové našeho týmu to přežijí. Zápletka nijak originální není a pokusy o vyvolání emotivních momentů bohužel nefungují. Neuspokojivé je i závěrečné vyústění příběhu, který zůstává do značné míry otevřen.
Zatím to byla samá kritika, ale hra si přece jen v pár ohledech zaslouží i pochvalu. Za vyzdvižení stojí například příjemná rozmanitost prostředí, kam se během misí podíváme. Od odlehlé vojenské základny uprostřed hor přes fotbalový stadion zavítáme až do mrazivé, zasněžené tundry. Atmosféru těchto míst navíc pomáhá umocňovat velice zdařilá audiovizuální stránka. A gunplay je taky opět naprosto výborný. V tomto směru si tak série i nadále udržuje vysoký standard.
Kvůli kampani hru nekupuj
Ze všeho, co zde bylo řečeno, je asi patrné, že kvůli kampani se hru kupovat nevyplatí. Naprosto rozumím a respektuju to, že existují hráči, kteří si Call of Duty kupují hlavně kvůli multiplayeru, ve kterém stráví 500 hodin, a na single si po prvním dohrání už možná ani nevzpomenou. Nemůžu se však zbavit dojmu, že v případě Call of Duty: Modern Warfare III příběhovou kampaň tvůrci spíchli na koleni a její vývoj trestuhodně uspěchali.
Kampaň v konečném důsledku působí jen jako obligátní součást hry, aby vydavatel mohl ospravedlnit cenovku 70 eur. Plná hra nabídne kromě singlu a zmíněného multiplayeru také mód se zombíky, takže do celkové kvality hry se promítnou i tyto režimy. Vynášet finální verdikt nad hrou jako takovou tudíž zatím nelze. Samotná kampaň je však prakticky ztráta času (v tomto ohledu možná lze považovat její krátkost spíše za pozitivum).
Pro mě osobně jsou příběhové kampaně v FPS titulech stále důležitou součástí hry a je velkým zklamáním vidět, když se tomuto režimu nedostane takové péče, jakou by si hráči za své peníze zasloužili. Přitom v minulosti série Call of Duty hned několikrát ukázala, že dokáže nabídnout i opravdu senzační mise a příběhy. Snad se ty časy znovu vrátí. Do té doby můžu jen konstatovat, že bych radši koupil kulku než střílečku s takto odfláknutou kampaní.
