Wonka vstupuje do českých kin 14. prosince. Vyplatí se na něj vyrazit?
Sváteční čas je kouzelný. Vánoční tramvaje vesele blikají, i když vozí otrávené lidi do práce, přeplněné a přetopené obchodní domy pouští líbivé koledy v nekonečné smyčce a reklamy v televizi i na internetu se předhánějí, která z nich bude otravnější. A lidé postupně ztrácejí jak nervy, tak i víru ve svět.
Stejně se ale pod slupkou všeobecné nenávisti k nakupujícím v obchoďácích, zpožděným zásilkám a všeobjímajícímu kýči těšíme, až si sedneme ke stromku, nalijeme si vaječňák, naplníme se bramborovým salátem a necháme televizi, aby nám do obýváků vnesla trošku toho kouzla. Tak nějak prostě advent funguje.
A přesně v tuhle sentimentální dobu přichází skvěle načasovaná premiéra filmu Wonka, abychom se magie a fantazie dočkali dřív než na Štědrý den. Snímek, který do poslední chvíle vypadal jako ulepená a upatlaná noční můra z čokolády, je spíš svátečním zázrakem nebo krásnou a drahou pralinkou, u které nám je líto, že už jsme ji snědli, v tomhle případě dokoukali.
Král hřejivé pozitivity
I přes veškerou počáteční skepsi veřejnosti vlastně není tolik divu, že se života slavného fiktivního výrobce cukrovinek chopil zrovna Paul King. Už ve filmech Paddington a Paddington 2 jsme viděli, jak jeho „alchymie“ funguje.
Na rozdíl od Tima Burtona nebo Roalda Dahla je King, stejně jako Paddington, takový pozitivní optimistický medvídek, k němuž možná Wonkova temná minulost z předešlých děl nepasuje. Příběh člověka, usilujícího o možnost vyrábět nejlepší čokoládu na světě, už je ale něco, co zní mnohem víc jako King. Navíc šlo předpokládat, že stejně jako nepřesladil marmeládového Paddingtona, nepřesladí ani čokoládového Wonku.
V novém filmu pozorujeme příběh dobrosrdečného snílka, který se ocitne na novém (a pro něj poněkud zvláštním) místě. Tam musí překonat nepřízeň osudu, aby si dokázal splnit sen. V případě Willyho Wonky (Timothée Chalamet) se konkrétně jedná o to, vyrábět nejlepší čokoládu na světě.
