V úterý 5. listopadu se uskuteční volba příští hlavy Spojených států amerických. O Bílý dům se utkají Kamala Harris a Donald Trump. Důležité volby rozhodnou o dalším směřování nejen Ameriky, ale i zbytku světa. K čemu by vedlo vítězství Harris?
Amerika si po čtyřech letech opět volí budoucí hlavu státu. Veškeré modely a průzkumy jsou v posledních týdnech extrémně vyrovnané, rozhodovat budou výsledky jen v několika málo tzv. swing states, a právě na ty se bude čekat nejdelší dobu.
Voliči a voličky před sebou každopádně mají dva zcela odlišné kandidáty. Donald Trump i Kamala Harris představují každý naprosto jiný typ politiky, směřování a jednání. Na následujících řádcích ti teď shrneme, co by Ameriku (a nejen ji) mohlo čekat, pakliže by ve volbách zvítězila Harris.
Vycházet přitom budeme z názorů odborníků, politologů, zpravodajských serverů a samozřejmě i ze slov a programu samotné kandidátky.
Kdo je a za čím vlastně stojí Kamala Harris?
Asi bychom měli začít tím, že demokratickou kandidátku na prezidentku stručně představíme. Zatímco jejího oponenta totiž zná celý svět, Kamala Harris, přestože strávila ve funkci viceprezidentky čtyři roky, je pro mnoho lidí velkou neznámou. Čehož samozřejmě republikáni náležitě využívají, aby ji zaškatulkovali, onálepkovali a obecně o ní šířili spoustu věcí, které nejsou vždy úplně pravdivé. Kdo tedy je Kamala Harris a za čím stojí?
V letech 2004 až 2010 působila jako okresní státní zástupkyně v San Franciscu a v období 2011 až 2017 na pozici kalifornské ministryně spravedlnosti z titulu nejvyšší státní zástupkyně. Od roku 2017 byla senátorkou za Kalifornii a po výhře Bidena v roce 2020 nastoupila do funkce viceprezidentky. Zkušeností s politikou, právem a vedením má tedy až až.
Její politika ovšem ne všem dělá radost. Mezi nepopulární postoje, které v minulosti zaujímala, patří například tlak na snížení rozpočtů pro policejní sbory (peníze chtěla přesměrovat na sociální programy), zavedení pozitivní diskriminace na univerzitách nebo podpora tzv. azylových měst, jež chrání nelegální imigranty. Jako senátorka pak prosazovala zákony na ochranu přistěhovalců, LGBT osob, legalizaci konopí, omezení držení zbraní nebo podporu rasové rovnosti.
KVÍZ: Jak dobře ovládáš vyjmenovaná slova? Otestuj si svoji češtinu
1. listopadu 2024 v 14:01
Nicméně řadu svých postojů 60letá kandidátka na novou hlavu Spojených států amerických v uplynulých letech přehodnotila. V současnosti například zaujímá o něco umírněnější postoj ke hranicím a tak například usilovala o legislativní balíček, na němž se shodli jak republikáni, tak demokraté v kongresu i v senátu, jenž by problémy s imigrací do značné míry vyřešil. Donald Trump však tyto snahy před volbami potopil, protože potřeboval munici pro svoji kampaň.
Návrat k normálu?
Zde je potřeba říct, že zvolení Kamaly Harris nijak nezmění fakt, že současná společnost je extrémně rozdělená. Ano, výhra Harris by znamenala konec éry Donalda Trumpa, konec MAGA (Make America Great Again) šílenství i bizárů s ním spojených. Nespokojení lidé, ultrakonzervativci, fašistické nálady, populisté a další současné problémy tížící dnešní (nejen) americkou společnost ale nikam nezmizí. Pouze dostanou novou tvář.
Přesto je tu šance, že by při historické porážce, během níž by republikáni ztratili jak kongres, tak senát, tak i šanci na ovládnutí Bílého domu, ustoupili od extrémní rétoriky a vrátili se k původním hodnotám své strany. To by otevřelo možnost spolupráce obou stran a tím pádem i šanci na stmelování obou táborů. I proto je Harris otevřená možnosti mít ve své vládě republikána – tedy něco, co není v americké politice úplně obvyklé.
Co víc, řada republikánů nespokojených se směřováním své strany už Harris vyjádřila podporu, Kamala tak rozhodně má z koho vybírat. A je to mimo jiné jeden z argumentů, které její kampaň používá k získání nerozhodnutých voličů, zejména těch republikánských.
Stabilní mezinárodní politika
Výhra Harris by znamenala cestu stability, minimálně pro západní svět, shodují se experti. Pokračující podpora Ukrajiny, podpora Izraele s důrazem na klid zbraní a mírová jednání s Palestinou, jednoznačná podpora Tchaj-wanu a naopak tvrdý postoj vůči Íránu, Rusku a Číně. V tomhle smyslu nečekejme žádná překvápka, na rozdíl od starého Bidena či hloupého Trumpa by Kamale nejspíš nechyběl aktivní přístup, čímž by do světa pravděpodobně vyslala signál, že má Amerika opět energického lídra připraveného okamžitě jednat, bude-li to situace vyžadovat.
Jak to ovlivní životní prostředí?
Při výhře Kamaly by si mohla oddechnout i planeta. Ne snad, že by se mávnutím kouzelné hůlky celá klimatická krize zahnala, minimálně by však USA pokračovaly ve snaze zmírnit ekologické dopady jednotlivých průmyslů, dodržovat Pařížskou úmluvu a nadále jednat o tom, jak můžeme společně vytvořit bezpečnější svět pro budoucí generace. I proto se Kamala dočkala podpory od jednoho z nejznámějších ekoaktivistů na světě, Leonarda DiCapria.
Žádná neomarxistka, jen podpora střední třídy a malých podnikatelů
Coby viceprezidentka a tedy členka současné vlády Joea Bidena je Kamala republikány často obviňována z toho, že může (stejně jako za všechno ostatní) i za špatnou ekonomickou situaci v zemi. Někteří se dokonce nezdráhají používat ani výrazy typu: „neomarxistka“. Jako obvykle by to nemohlo být dál od pravdy.
Bidenovi se totiž podařilo zabojovat s inflací i zvýšit zaměstnanost na předpandemickou úroveň. Ekonomice se za Bidena, stejně jako za Trumpa, naopak daří. Přesto spousta Američanů stále pociťuje chudobu a viní z ní právě současného prezidenta, jehož vláda možná nebyla tak explicitní v tom, jak konkrétně lidem pomáhá. Harris tak musela představit nový plán, který ale zahrnuje spoustu věcí z toho současného.
Důležité je, že 23 Nobelovou cenou oceněných ekonomů podepsalo dopis, ve kterém prohlašují podporu Harris a její ekonomické vizi pro Spojené státy americké. Dává prý větší smysl než ta Trumpova. Bývalý prezident chce ve stručnosti zavést celoplošná cla na veškerý zahraniční import a rozdat masivní daňové úlevy těm nejbohatším lidem v zemi, což by vedlo ke zvýšení cen s nejasným dlouhodobým cílem.
Harris naopak hodlá snížit cenu bydlení, snížit cenu péče o děti a seniory, snížit daně střední třídě (a naopak je zvýšit těm nejbohatším) a nadále vytvářet podmínky pro malé a střední podnikatele, kteří jsou podle ní páteří Ameriky. Ke „komunismu“ má tohle skutečně daleko.
Ochrana ženských práv
Ženská práva jsou klíčovým tématem demokratů a Harris v nadcházejících volbách. Republikáni za pomoci Trumpa a konzervativně obsazeného nejvyššího soudu zrušili federální zákon zaručující ženám právo na potrat. S návratem Trumpa do Bílého domu tak hrozí, že by zašli ještě dál a potraty dokonce plošně znezákonili. Tomu chce Harris pochopitelně zabránit.
V případě jejího vítězství a velmi pravděpodobného odchodu dvou konzervativních soudců z nejvyššího soudu do důchodu by se mohl poměr hlasů opět narovnat, a pokud by demokraté ovládli kongres i senát, dokázali by prosadit řadu zákonů zaručujících, že ženám už právo na to si vybrat, co se bude s jejich tělem dít, nikdo nikdy nevezme.
Proč lidé volí Harris?
Důvody, proč lidé volí demokratickou kandidátku, na rozdíl od Trumpa, nejsou pro racionálně uvažující zase tak nepochopitelné. Ostatně většinu z nich si člověk snadno vyvodí z výše uvedených řádků. Přesto jsme zapátrali a našli pět nejčastějších důvodů, které lidé zmiňují. Pro kontext pak přidáváme graf od serveru The Economist, jaké skupiny voličů podporují jednotlivé kandidáty.
- Představuje klidnou, racionální lídryni
- Podporuje právo na potrat
- Je obhájkyní práva na dostupnou zdravotní péči
- Stmeluje společnost místo jejího rozdělování
- Je tváří nové politické generace a je tudíž pro USA vnímána krokem kupředu
- Neiniciovala útok na Kapitol s pokusem svrhnout vládu a zvrátit výsledky svobodných a demokratických voleb
