Minule jsme se zaměřili na nejvíc nafoukané princezny, ty v tom ale dost často se svým otravným chováním nejsou samy. I princové nás někdy mohou pořádně štvát. Kdo mezi ně patří?
Jak jsme zmínili v předchozím článku, někdy se v pohádce, kdy spolu ústřední „dokonalá“ dvojice zůstane šťastně až do smrti, vyskytuje i jinačí linka. Protože ne vždy je všechno tak magické a perfektní. Přestože jsme v českých pohádkách zvyklí na prince udatné, galantní a čestné, neboli hrdiny, kteří porazí draka, vysvobodí princeznu a usednou na trůn, vedle nich se může objevit i méně lichotivá varianta – rozmazlení, sobečtí a někdy až směšně protivní princové.
Místo aby si získali sympatie diváků a divaček, svým někdy až trapným chováním spíš budí rozporuplné reakce. Tyto postavy tak nabourávají děj, ale díky tomu ho zas posouvají mnohem dál a my pak jen čekáme, jak se situace vyřeší, a hlavně nás zajímá, zda si princ nakonec uvědomí své nemístné chování, anebo zůstane stejně hloupým jako na začátku příběhu.
V tomto článku ti představíme ty nejprotivnější prince českých pohádek – od otravných, přes sobecké až po falešné a zlomyslné. Podíváme se na to, proč nám vadili, ale zároveň si je pamatujeme dodnes.
7) Pepa (Tři bratři)
„Já bych se ženil jako ďas, na vědomí to dávám,“ to si prozpěvuje Pepa po celou dobu jedné z nejpopulárnějších pohádek poslední doby. Tři bratři v podání Tomáše Kluse, Vojtěcha Dyka a Zdeňka Piškuly se vydávají do světa na zkušenou, aby si našli nevěsty a rodiče jim mohli předat hospodářství. Každý z nich pak vstupuje do slavné pohádky, kde ho čekají nástrahy, ale jak to tak bývá, všechno dobře dopadne.
Proč se na našem seznamu objevil právě prostřední bratr Pepa? „Povahou jsem spíš rapl, já to vím,“ pokračuje píseň. Zde už můžeš vidět menší náznak, proč jsme ho vybrali. Pepa je totiž trochu pometlo, o věcech hluboce nepřemýšlí a jedná velmi impulzivně. Navíc je poměrně neschopný a vlastně mu ze začátku jde jen o to, aby jeho nastávající rozuměla kravám a hlavně se postarala. „Na to našemu gruntě vyhlášeném, voněla by pšenicí a senem,“ za takovou nabídkou se slečny jistě ženou.
Úkol chce mít rychle splněný, proto hned u prvního potoka, kde dívky perou prádlo, se ptá, kdo se chce stát jeho nevěstou. Zakrátko je mu vysvětleno, že takhle se rozhodně nežádá o ruku. Naštěstí, když potká tu pravou – Marušku z Dvanácti měsíčků, pochopí, že ženu může i milovat a jeho charakter se během celého příběhu změní k nepoznání.
6) Princ Velen (Princ a Večernice)
Ikonická pohádka v hlavní roli s Jurajem Ďurdiakem a Libuší Šafránkovou vypráví o princi Velenovi, který dostane na starost hlídat své tři sestry, když král odjede na cestu a svěří mu péči o království. On ale jedná poměrně nezodpovědně a lehkomyslně, protože místo toho sestry provdá Větrníkovi, Měsíčníkovi a Slunečníkovi, což jsou bratři Večernice, do které se zamiluje samotný Velen.
Když se to král dozví, myslí, že se zblázní. Vůbec nedokáže pochopit, jak princ v tu chvíli uvažoval. „Kdybych si mohl myslet, že to máš aspoň trochu v hlavě v pořádku, řekl bych: ,Běž a nechoď mi na oči, dokud nepřivedeš sestry,‘“ řekne král. Velen se naštve a opravdu odjede. Ve světě ho čekají nemalé nástrahy od lapků po krutého vládce nečasu Mrakomora.
Ze zhýčkaného, nezralého a chybujícího mladíka postupně vyroste odvážný hrdina, který je vytrvalý a ví, pro co si jde. V tomto případě tak opět můžeme pozorovat očistu a proměnu postavy k lepšímu.
5) Princ (Tři oříšky pro Popelku)
Ano, tenhle princ opravdu nemá ani jméno. Není však krásnější české pohádky než Tři oříšky pro Popelku. Má úplně všechno – kouzelný příběh, nádhernou zimní krajinu, úžasné kostýmy a perfektní obsazení s nejmilovanější Libuškou Šafránkovou. Je to uvěřitelné a člověk jako by po jejím zhlédnutí vždy pookřál. Z pohádky se stala vánoční tradice, k níž se lidé každý rok vracejí, a to nejen u nás, ale i v Německu či Norsku.
Popelka tady není pasivní, ustrašená dívka, která jen čeká, až ji princ vysvobodí. Naopak má důvtip, je sebevědomá, velmi starostlivá a k tomu umí jezdit na koni, střílet z kuše a rozhodovat sama za sebe. Díky kouzelným oříškům získá nejen krásné šaty, ale hlavně šanci ukázat, co v ní je.
Zato princ se ze začátku neprojeví jako ta nejideálnější partie. Klasicky je rozmazlený, vyhýbá se povinnostem jako je studium, raději se vytrácí z království s kamarády a už vůbec se mu nechce do ženění ještě poté, co vidí, jaké princezny se mu dvoří. K nápadnicím se nechová zrovna nejslušněji a jeho poněkud vyhýbavé chování je evidentní v každé scéně, kdy je nucen jednat s lidmi, kteří ho nudí.
Když však pozná tajemnou dívku Popelku, která mu při každém setkání zmizí, má jasno, že jednou ji najde a už nestojí o nikoho jiného. „Povídám ti pojď dolů, povídám ti pojď nahoru,“ ikonická fráze, která prince posouvá z nudného života, kdy musí řešit to, co si přejí jeho královští rodiče do zábavných situací, kdy nakonec všechno dopadne, jak má. Pohádka opět připomíná, že kouzlo příběhu spočívá především v hledání toho pravého protějšku.
