Osudovou rolí se éterická dívka proslavila a v následujících letech si zahrála v dalších pěti filmech včetně pohádky Ohněm, vodou a trubkami. Pak se však rozhodla, že s filmem skončí a nadále se bude věnovat pouze baletu. Nakonec i od těchto plánů upustila, provdala se a dala přednost rodině.
V rodinném a milostném životě se Sedych příliš nedařilo. Manžel se s ní rozvedl, syn zůstal u něj a pohádková Nastěnka během let vystřídala hned několik partnerů. Jeden z nich se ji kvůli neshodám pokusil uškrtit, dokonce na ni vytáhl nůž, ale herečka tento útok naštěstí přežila. V 90. letech se pak vrátila k filmu a zatím poslední snímek natočila v roce 2010.
Inna Čurikova okouzlila režiséra tím, jak louskala ořechy (role: Marfuša)
Úspěšnější kariéra čekala na Nastěnčinu nevlastní sestru Marfušu neboli Innu Čurikovou. Ta se narodila 5. října 1943 a již od mládí hrála v divadle, v čemž pak pokračovala i na Ščepkinově divadelním učilišti. V roce 1965, po úspěšném dokončení studií, získala angažmá v moskevském Divadle mladého diváka, odkud v roce 1973 přestoupila do moskevského leninského komsomolu.
Štěstí se na Innu usmálo v roce 1964, když zavítala na konkurz do pohádky Mrazík a režiséra Alexandra Roua okamžitě zaujala tím, jak louskala ořechy. Právě to se stalo jednou z nejznámějších scén této pohádky. Jenže Čurikova měla z role velké mindráky. V Mrazíkovi byla vykreslena jako ošklivá a protivná sestra, která nic neumí.
Herečka chvíli přemýšlela o tom, že kvůli roli Marfuši od filmu odejde, ale naštěstí tak neučinila. V kariéře jí pomohl i její manžel, režisér Gleb Panfilov, který Innu obsadil do všech svých filmů, a herečka si tak mohla napravit reputaci. Inna Čurikova dodnes patří k legendám ruské herecké scény a na svém kontě má desítky úspěšných snímků.
Alexandr Chvylja ukončil Mrazíkem svou kariéru (role: Mrazík)
Alexandr Chvylja se narodil 15. července 1905 do rodiny švédských přistěhovalců, kteří se usídlili nedaleko Doněcka. V roce 1922 úspěšně dokončil hereckou školu a následně působil v divadle v Charkově. Právě tam si jej vyhlídl režisér Olexandr Dovženko a mladého herce obsadil do svých filmů Ivan a Ščors.
V roce 1946 Alexandr od divadla odešel a rozhodl se, že se bude věnovat pouze filmovému herectví. Jeho nejslavnější rolí se stal pohádkový dědeček Mrazík ve stejnojmenné pohádce. V roce 1950 obdržel Stalinovu cenu a v roce 1963 byl jmenován Národním umělcem RSFSR. Po Mrazíkovi si Alexandr Chvylja zahrál již pouze ve dvou filmech a 14. října 1976 zemřel ve věku 71 let.
Georgij Milljar odsunul osobní život na druhou kolej (role: Baba Jaga)
Georgij Milljar se narodil 7. listopadu 1903 v Rusku do bohaté rodiny. Jeho otec byl inženýr, matka vlastnila zlaté doly a zdálo se, že malého Georgije čeká pohádkové dětství. Jenže jeho otec zemřel ještě předtím, než se malý chlapec naučil mluvit, a když pak v roce 1917 vypukla Velká říjnová socialistická revoluce, rodině byly zlaté doly odebrány a téměř nic jí nezbylo.
Georgij nastoupil k divadlu jako kulisák, ale jeho snem vždy bylo stát se hercem. Nazpaměť se proto učil texty všech herců, a když pak jednou onemocněla herečka Popelky a hrozilo, že představení bude zrušené, Georgij se chopil příležitosti a nabídl zástup. Poprvé se tak objevil na scéně a záři reflektorů si zamiloval.
V roce 1924 se přestěhoval do Moskvy, kde nastoupil do nově otevřeného Divadla revoluce a do herecké školy. Jeho debutem byl film O plačtivé princezně, ve kterém si zahrál cara, a následně začal spolupracovat s režisérem Alexandrem Rouem. Právě ten pak Georgije obsadil do role Baby Jagy v pohádce Mrazík.
Georgij se tolik soustředil na svou kariéru, že svůj osobní život odsunul na druhou kolej. Ženatý byl jednou, přičemž svatba se konala v jeho 65 letech a svatební hostina byla součástí pohádky, takže všichni hosté museli být převlečeni do kostýmů.
Baba Jaga nikdy nepřestal točit filmy, prožil velmi čilé stáří a zemřel přirozenou smrtí jen pár dní před oslavou svých devadesátin.
