Pizerií je v Praze víc než dost, stejně jako v ostatních velkých městech. Najít tu správnou je ale jako hledat jehlu v kupce sena.
Znáte nějaké jiné ne-československé jídlo, které by bylo v těchto našich dvou zemích tak populární, jako je pizza? Neznáte. Mohli byste namítnout kebab, ten ale na své síle nabral až v posledních letech a určitě neměl na místní gastronomii takový vliv, jako má již dobrých 25 let právě pizza. Pravděpodobně nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že každá druhá třetí restaurace, která vznikla od roku 1995 do 2005, byla právě pizzerií. Nebo alespoň byla nějakou jinou restaurací, ale dělali tam i pizzu.
Důvod této československé lásky k italskému pokrmu je asi jednoduchý. Pizza se dá připravit velmi snadno, velmi levně, dá se velmi rozsáhle přizpůsobit regionálním chuťovým preferencím a to vše za doslova pár minut – no a řekněme si upřímně, tento souhrn vlastností je snad snem každého lokálního podnikatele!
Teď se ale nebavíme o Brně ani Bratislavě, ale o městě, kde to bylo s jídlem již od začátku na výrazně odlišné úrovni. O Praze. To je město, kde je více než jedna skutečně dobrá pizzerie (což se nedá říci o zbývajících dvou jmenovaných usedlostech), klientela je přirozeně náročnější, má o trochu více peněz, samozřejmě je třeba počítat s obrovským množstvím turistů. Pizzerií jsou v Praze vysloveně stovky, většina z nich je bohužel na mimořádně bídné úrovni, ale my jsme se z nich pokusili vybrat ty úplně nejlepší. Výběr soutěžní devítky restaurací probíhal kombinovaně – pomohl Yelp či Tripadvisor, lokální žebříčky, ale i moje znalosti a slova gastronomicky relevantního okolí. Samozřejmě neprohlašujeme tento výběr za univerzálně správný, a pokud si myslíš, že jsme nějaký podnik vynechali a určitě jsme neměli, dej nám vědět v komentářích. Když se nasbírá dostatek tipů, může klidně přijít druhé kolo.
Metodika testování byla jednoduchá – v každé pizzerii jsem si objednal jednu margheritu, čili pizzu, která se skládá z rajčatového základu, mozzarelly a bazalky. Ne nadarmo se říká, že právě na této nejzákladnější pizze poznáte všechny kvality a nekvality daného podniku. Žádná z uvedených restaurací o mé návštěvě nevěděla předem a žádným způsobem neměla možnost do recenzí zasáhnout.
9. Giovanni
165 Kč
23. 09.
V jedné z úzkých, zašitých uliček v úplném centru hlavního města se nachází italská Ristorante Pizzeria Giovanni, která se těší slušné návštěvnosti od turistů, ale i místních. Menu je zcela standardní, skládá se z pizzy, těstovin a salátů, ceny jsou mírné turistické, ale stále relativně nízké vzhledem k ostatním evropským metropolím. Prostředí zevnitř ani zvenku ničím nevyniká ani nepotěší, obsluha je zde průměrná (pro slovenské čtenáře: pražská průměrná obsluha je ekvivalentem nadstandardní bratislavské).
Pizza u Giovanniho velmi dobře nedopadla. Těsto nebylo zrovna křupavé, spíše táhlé a bez chuti, což určitě nepotěší. Rajčatová omáčka zde byla nejméně výrazná ze všech recenzovaných pizzerií, pozitivem byla alespoň čerstvá mozzarella. Je vždy fajn, když se podnik rozhodne pro čerstvou verzi klíčové suroviny a nesáhne po sušené, strouhané cihle.
8. La Picola Perla
139 Kč
17. 09.
Perla je velmi oblíbenou restaurací opět v úplném centru Prahy, do které chodí kvůli její italské kuchyni každý večer kopec lidí. Jinak tomu nebylo ani v den mé návštěvy, celý dvoupodlažní podnik kompletně naplněn, na stůl jsme museli 10-15 minut čekat. Prostředí je zde... italské. Přehlídka nejvyššího vkusu to tedy není, ale i tak je tam tolik lidí, že interiér ani pořádně nevidíte. Stejně italská je i minimálně část obsluhy a pizzaiolo.
Margherita v La Picola Perla nebyla úplně ideální. Přestože těsto stálo za to, mělo chuť i konzistenci, zbylé dva body margheritového trojúhelníku značně pokulhávaly. Rajčatová omáčka mohla být klidně výraznější, ale větším problémem byl sýr v podobě sušené, strouhané mozzarelly. To byla skutečně velká škoda.
7. Grosseto
142 Kč
07. 09.
Pokud se nemýlím, tak Grosseto je pizzerie s jednou z nejdelších tradic působení v Praze – existuje již téměř 20 let, dnes ve čtyřech různých lokalitách. Já jsem se vydal do té "klasické" na Vinohradech se skvělou a prostornou letní terasou, která sekunduje podobně příjemným vnitřním prostorem. V Grosseto si můžete kromě fajn pizzy a těstovin vybrat i z relativně skromné nabídky telecího, ryb či salátů a abyste si našli místo k sezení i v silnější dny, rezervací stolu určitě nic nezkazíte.
Pizza byla fajn, určitě žádným způsobem neurazila, surovinami rozhodně nikdo nešetřil. Těsto bylo zcela tenoučké, bohužel až příliš, takže nasáklo vlhkostí omáčky a čerstvé mozzarelly, čímž ztratilo veškerou chuť, texturu a schopnost držet ostatní ingredience "nad vodou". Menším problémem byla i rajčatová omáčka samotná, jejíž chuť byla extrémně výrazná, až ostře (ne pálivě) kyselá. Ano, rajčata mají být samozřejmě na margheritě cítit, ale toto bylo fakt moc. Sýr byl ale skvělý, chuť omáčky dokázal místy zjemnit.
6. Freshpoint
90 Kč
08. 09.
Freshpoint je super. Má fajn lokalitu, přestože není v centru, dobré kombinace, specifickou a přátelskou obsluhu, malou venkovní terasu, s radostí vám prodají i velký slice za úplné drobné. Když jsem před lety ještě pracoval blízko, rád jsem se tam zastavil. Ceny jsou zde nesrovnatelné se všemi ostatními zúčastněnými, ale stejně tak je nesrovnatelná i velikost prostoru na sezení či počet obsluhujících.
Moje margherita přistála na stole po dost dlouhém čekání a byla více či méně v pořádku – za ty peníze určitě více než méně. Těsto ve Freshpointu má ještě určitě daleko k dokonalému, ale mělo férovou konzistenci i chuť. Rajčatová omáčka byla, podobně jako v Grosseto, mimořádně výrazná a ještě jí bylo příliš mnoho v poměru k čerstvé mozzarelle. Určitě tam ale zajděte na některou z jiných pizz, Freshpoint je fajn.
5. Alforno Foccaceria
178 Kč
25. 09.
Při tomto podniku jsme se už asi přehoupli do kategorie s pořádně vysokým chuťovým standardem a v podstatě kterákoli pizza, kterou si od následujících příček dáte, bude skvělá. Alforno je italská restaurace, která prodává a peče zejména foccaciu – tradiční kynuté pečivo, které když je upečené správně, tak je i samo o sobě jedním z totálních klenotů italské kuchyně. O nic méně se zde ale pravděpodobně neprodá ani pizzy, jaká tedy byla?
Výborná! Těsto bylo chutné a křupavé, rajčatová omáčka byla rovněž na úrovni, mozzarella byla čerstvá a táhlá. Nemám k této margheritě žádné výrazné výhrady, pokud by taková pizzerie byla například v Bratislavě, je spolehlivě nejlepší ve městě. (A to jsme na pátém místě v pražském žebříčku).
4. Pepe Nero
170 Kč
20. 09.
Z našeho výběru je Pepe Nero určitě pizzerie s nejluxusnější lokalitou, doslova jen pár kroků od most legendary Pařížské, čili po tvém nákupu u Louieho a Hermés se můžeš klidně přesunout sem – zklamaný nebudeš. Prostředí je zde určitě nejpříjemnější ze všech zatím jmenovaných, jídelníček zde pokračuje i daleko za hranice pizzy, láhev vody zde samozřejmě stojí, jak se v Praze všude sluší, tak sto korun.
Tady už má pizza silně neapolské rysy, pořádné těsto s chutí a křupavostí a střed s úplně rozpuštěným sýrem v jemné rajčatové omáčce. Je na vás, zda chvíli počkáte, dokud topping ztuhne a sníte to vcelku, nebo se do toho pustíte hned s příborem a kousky si máčíte v roztaveném sýru s rajčaty a olivovým olejem, které padají z pizzy. Tak či tak, Pepe Nero je již vysoká liga, která určitě nezklame.
3. Wine Food Market
119,- CZK (4.40,- EUR)
09. 09.
Smíchovský Wine Food Market není nic jiného než skvělost. Sice místy trochu drahá, ale skvělost. Koncept klasické italské tržnice s restaurací, prodejem čerstvých ryb, italských potravin, květinářství či cukrárnou v nádherně autentickém kabátu je něco, čím neurazíte ani nezklamete fakt nikoho. Vezmi sem přítelkyni, ochutnejte spolu pár chodů, láhev lambrusca, pak jí kup květiny, vem na náplavku, all that.
Ve Wine Food má pizza také neapolské kořeny a mimořádně chutné těsto, kterého je sice dost, ale vůbec není suché. Rajčatová omáčka je zde výjimečně dobrá, vše spolu dohromady hraje tak, jak hrát má, akorát ta mozzarella mohla být trochu výraznější. To ale nic nemění na tom, že ji jednoznačně třeba přijít ochutnat.
2. Pizza Nuova
198 Kč
15. 09.
Snad jste si nemysleli, že vynecháme restauraci ze sítě Ambiente jen proto, že jsou sítí. Přestože na ně hromádka lidí má z nějakého bizarního důvodu velmi těžké srdce, já jsem odjakživa jejich příznivcem, protože jsou synonymem kvality a přidané hodnoty ve všech smyslech. Nuova si už léta drží své místo vysoko, mají skvělou lokalitu, nádherné prostory a pozoruhodné jídlo.
Vzhledem k tomu, že tato pizzerie je držitelem certifikátu Vera Pizza Napoletana, servíruje neapolskou pizzu. Neskutečně chutné těsto s bohatými okraji, akorátním množstvím výborné rajčatové omáčky a čerstvý sýr. Tentokrát výjimečně ne mozzarella ale fior di latte, což je více než podobný typ italského jemného, vlhkého sýra. Ve zkratce, pokud chcete jít v úplném centru na nejlepší pizzu, jděte do Nuovo. Simple as that.
1. San Carlo
175 Kč
18. 09.
Tak a máme vítěze, kterým je pizzerie San Carlo nedaleko Tančícího domu. Poměrně nenápadný podnik, který se z velké většiny nachází v podzemí ne zrovna nejrušnější ulice, je stejně jako Nuova držitelem certifikátu Vera Pizza Napoletana. A podobně jako v Nuově, jen ještě o kousek lépe, tady chutná i pizza. Prostředí je velmi italské. Stejně jako obsluha, která alespoň v mém případě uměla jen italsky a anglicky.
Margherita u San Carla je zážitkem. Horké, nadýchané a chutné těsto drží dokonale namíchanou rajskou omáčku s čerstvou, rozehřátou mozzarellou, olivovým olejem a bazalkou. Pizzu si budete muset nakrájet sami, což asi zní trochu jednoduššeji, než to ve skutečnosti je, ale asi to je při neapolské pizze jakýsi rituál? Kdo ví, možná na to jen zapomněli. Je zbytečné to popisovat, dvě stě korun jste už asi všichni viděli, tak ji utíkejte ochutnat.
