Ano, tento článek vznikl na přednášce z Ekonomie. Tímto zdravím svého učitele a všechny z vás, kteří se v následujících kategoriích najdete.
Vždyť to znáte, na střední škole jste si říkali, jak se strašně těšíte na vysokou, kdy se konečně budete učit jen to, co vás zajímá. Pak přijde náročné prohrabávání se stránkami vysokých škol a univerzit, kde je možné najít vše a zároveň nic, no a po následném přijetí začíná vytoužená utopie. Tedy počkat, vlastně to tak vůbec není. Ve skutečnosti se během celého bakalářského studia snažíš vyhnout co největšímu počtu povinností, optimalizovat (co nejvíce snížit) vynaložené úsilí a skloubit ho s průchodností předmětů. Tento boj samozřejmě probíhá výhradně ve zkouškovém období, protože průběžná příprava nám také říká jen velmi málo.
Určitě existuje i statistika, která tvrdí, že průměrný český student využije všechny povolené absence z cvičení a na nepovinné přednášce se objeví pouze v případě, že má výčitky svědomí. Samozřejmě se najdou i tací, kteří si prostě dali po náročném zkouškovém předsevzetí, že se už polepší a to bohužel zahrnuje i návštěvu přednáškového sálu. A dokonce v době vyučování. Když už se tam však jednou dostaneš a sedneš si na své tradiční místo co nejdále od učitele, máš možnost z výšky sledovat množství různých skupin studentů, o kterých si dnes povíme něco víc. Tento článek samozřejmě vznikl pouze za účelem pobavení se, a tak pevně věřím, že ho budete brát s nadhledem. Dělám si srandu, je to naprostá pravda.
Škola je pro něj ideální místo, kde bojovat s kocovinou
I ranní přednášky dokáží mít své kouzlo. Už od prvního zazvonění budíku sice proklínáš, že ses vůbec narodil, ale po první kávě či energetickém nápoji je zase všechno v pořádku a ty se s velkou neochotou přesouváš do školy. Tam se však téměř vždy najde člověk, který zažil o něco hrozivější probuzení než ty sám. Tradičně ho definuje nepříjemný výraz v bledé tváři, zpomalené pohyby a velká láhev minerálky. Samozřejmě, sedí co nejblíže k východu a není to proto, že by chtěl vítat všechny své střízlivé spolužáky.
Hráč
Nejintenzivnější výskyt této skupiny pravděpodobně najdeme hlavně na vysokých školách s technickým zaměřením. I tu bychom ještě mohli rozdělit na dva základní typy, a to z hlediska náročnosti hraného titulu. Některým stačí klasické online webové záležitosti s jednoduchou hratelností na touchpadu, a to včetně Heartstone či Trackmanie, jiní rádi posouvají level a nemají problém přinést si dokonce i hráčské příslušenství. A tím nemyslíme jen myš, ale i podložku a sluchátka. Ve snaze spojit příjemné s užitečným se to však častěji zvrhává výhradně na požitek ze hry, a to tradičně i pro několik řad studentů sedících za hráčem.
Šprt
I když šprtů, tedy v překladu ambiciózních studentů, značně ubývá, stále se najde skupinka, díky které se pak těm ostatním studuje o něco jednodušeji. Občas se někomu z ostatních skupin studentů podaří ulovit od šprta výborně zpracované poznámky či opsat zadání, a to je přesně cíl, o kterém jsem psal výše – minimalizace úsilí. Šprta poznáš tak, že sedí vždy nejblíže k přednášejícímu a zapisuje si úplně všechno, co se během vyučování řekne. Používá barevná pera, zvýrazňovače, pravítko, tužku a více než jeden sešit na všechny předměty a mluvit s ním můžeš výhradně o škole.
Přehnaně aktivní, ale ve výsledku neúspěšný
Má dar řeči, hodně se ptá, vše si píše, stále mluví o tom, jak to zvládá a jak je všechno v pohodě a nakonec ho i tak ze školy vyhodí. Dokonce je jeden z mála, který si koupil knihy alespoň od starších spolužáků a bavit se chodí jen při speciálních příležitostech. Na přednášce vyplňuje místa uprostřed sálu, přikyvuje všemu, co profesor řekne a má tendenci ke všemu se vyjadřovat. Nakonec ho potkáš v oblíbené restauraci, kde se tě ptá, jakou omáčku si dáš ke svému menu.
Pořád chodí pozdě a odchází výhradně dříve
Někteří lidé mají zvláštní schopnost – neschopnost plánování vlastního časového managementu a někteří si zase rádi úmyslně krátí čas strávený na přednášce pozdním příchodem. Žádné výčitky z absence a zároveň minimální trápení. A to se asi vyplatí. Tak či onak, tito si nejčastěji sedají tam, kde jsou ještě volná a snadno přístupná místa, aniž by bylo nutné vyrušit učitele a zbytečně na sebe upozorňovat. Stejné místo je oblíbené i pro ty, kterým se zdá hodina a půl příliš mnoho a mají ve zvyku odcházet dříve.
Fanoušek gastronomie
Do této skupiny patříme pravděpodobně všichni, vždyť ruku na srdce, je to přímo ideální příležitost vychutnat si něco dobrého na zub a zároveň si poslechnout nějakou tu moudrost od učitelů. Těm obvykle apetit studentů nevadí, ale občas se najdou i závistivci, kteří nám zakazují jíst. Samotní žáci dokáží posouvat hranice i v této oblasti, přičemž za vše hovoří známý případy objednávky pizzy přímo do přednáškového sálu. A kde je najdeš sedět? Inu, těmto je to vlastně většinou úplně jedno, i když v zadních řadách alespoň není slyšet šustění sáčků, zvuky otevírání plechovek či hlasité přežvykování.
Diskutér
Když už si dáš tu námahu a horko těžko se dostavíš na přednášku s jasným cílem pokusit se dávat pozor a zůstat v pohotovosti co nejdéle, najde se spolužák, kterého to sice nezajímá, ale chce se s tebou mluvit. A vůbec ho netrápí, jestli chceš i ty. Může se ti také stát, že si prostě vybereš nesprávné místo a sedneš tam, kde je takových diskutérů více. V tomto okamžiku ztrácí tvá účast význam a řadíš se do jedné z výše či níže zmíněných skupin. Tito sedí paradoxně vždy tam, kde si je přeješ nejméně.
Závislák na sociálních sítích
I když tomu mnozí říkáme multitasking, když si jednou na svém notebooku zapneš během přednášky Facebook, je skoro jisté, že jsi ji navštívil zbytečně. Všichni velmi dobře víme, kolik času se na něm dá strávit a nekonečné scrollování dává ve škole ještě o něco větší význam. Samozřejmé, do této skupiny patří i ti, kterým nedělá problém zaznamenat 48 různých snapů o tom, jak se jim tam nechce být a dalších 18 boomerangů na instastory. Do toho ještě pár rozběhnutých chatů a čas najednou letí jako voda.
Proaktívní idiot
Z těchto máme vždy suverénně největší nervy, a to hned z několika důvodů, přičemž v 99 % případů je stejně tak nenávidí i samotní profesoři. Ptají se na každou nepodstatnou a snadno dohledatelnou zbytečnost, poukazují na nedostatky, čímž ostatním nejčastěji přidávají více učiva a v neposlední řadě tímto svým neuváženým jednáním zdržují čas, a to nemá nikdo rád. No a samozřejmě mají zvláštní schopnost zeptat se tu nejzdlouhavější a nejkomplikovanější otázku 4 sekundy před závěrem, kvůli čemuž si již získali velké množství nepřátel.
Spáč
Desítku uzavřeme jednou z nejpočetnějších skupin. Protože většina studentů trpí nedostatkem spánku, dohánět ho musíme všude, kde je to alespoň trochu možné. Víceméně ideální je to i na přednáškách, o to víc, když je tvůj učitel jako monotónní nezastavitelné rádio. Nejkomplikovanější je pravděpodobně výběr polohy, protože na tvrdé dřevěné židli a lavici to není úplně ideální. Najdou se i tací, kteří si pro tuto příležitost nosí do školy pomůcky, obvykle dostatečně měkké, aby se o ně dalo opřít.
Věříme, že vás tento článek pobavil, případně jste si jím zkrátili přednášku. V prostorách pro komentáře nám určitě dejte vědět, jestli s námi souhlasíte, případně, jaké skupiny ještě znáte. Děkuji za pozornost, na shledanou!
