Seznamte se s Berlinale, jeho historií a filmy, které se letos představily na červeném koberci.
Mezinárodní filmový festival v Berlíně nazývaný „Berlinale“ se skutečně pyšní bohatou historií. Vznikl v roce 1951 a prvním ředitelem se stal filmový historik Alfred Bauer. Pod jeho vedením se z Berlinale stal jeden z největších evropských filmových festivalů. Historicky první ročník odstartoval premiérou snímku Rebecca, a to za účasti legendárního režiséra Alfreda Hitchcocka a herečky Joan Fontaine. O vítězích rozhodovala odborná porota, složená výhradně z členů německé národnosti. Zvolit si svůj oblíbený film mohli i diváci. V roce 1951 cenu publika získala animovaná pohádka Popelka.
Rebecca (1940)
Organizace FIAPF (Federation Internationale des Associations des Producteurs de Films) trvala na tom, aby na druhém ročníku udělovaly všechny ceny návštěvníci, protože Berlinale ještě nepatřilo do společnosti festivalové elity, jako Cannes či Venice. Akce se mohli zúčastnit i obyvatelé východního Berlína, kteří měli zabezpečené levnější projekce. Mezinárodním se festival stal v roce 1956, kdy o vítězích začala rozhodovat mezinárodní porota. Zařadil se tak mezi áčkové filmové festivaly. Zdvojnásobil se počet odborných hostů (1100) a novinářů (500).
Socialistické země začaly oficiálně participovat až v roce 1975. V roce 1977 se ujal vedení nový ředitel, německý filmový kritik Wolf Donner. Usiloval o větší zviditelnění německých filmů. Po něm v roce 1980 nastoupil švýcarský dokumentární režisér a fotograf Moritz de Hadeln. Zajímal se o navázání kontaktu s americkou filmovou scénou a pracoval na zlepšení vztahů s Cannes.
Po pádu Berlínské zdi se událost konala v obou částech rozděleného města. Otevření hranic vedlo k větší konkurenci mezi festivaly. Později byl Hadeln kritizován za protlačování hollywoodských filmů. Berlinale se snažilo udržet si status jednoho z nejdůležitějších východoevropských filmových festivalů. V roce 2000 se konalo jeho 50. výročí a událost se přesunula do větších prostor Postdamer Platz (Postupimské náměstí).
V roce 2003 získaly cenu Silver Bear for Best Actress hned tři herečky za svůj výkon ve filmu The Hours
Zleva: Julianne Moore, Meryl Streep a Nicole Kidman
V roce 2001 Hadelna vystřídal nový ředitel Dieter Kosslick, který upozornil na toleranci a kulturní rozmanitost. Podařilo se mu vytvořit tzv. Talent Campus, platformu pro mladé mezinárodní filmové talenty, zahrnující workshopy, diskuse, přednášky a exkurze. V následujících letech se soutěžní snímky stále více opíraly o odvážná, politická a aktuální témata ze světa. Zvyšovala se návštěvnost široké veřejnosti, akreditovaných odborníků a novinářů. V roce 2007 se prodalo 220 000 lístků a kolem 430 000 účastníků si přišlo vychutnat festival během deseti dnů. Stále častěji se na červeném koberci začaly objevovat hollywoodské hvězdy.
V současnosti festival funguje pod záštitou korporace veřejného sektoru Kulturveranstaltungen des Bundes in Berlin GmbH. Důležitou součástí akce je soutěž, která je zaměřena na rozvoj mezinárodního filmového umění. Představují se nejlepší snímky z celého světa s důrazem na Evropu. Oceňují se celovečerní snímky a krátké projekty. Každoročně zasedne tzv. „jury“, sestávající z významných osobností z uměleckých oblastí. Ve videu níže si můžete prohlédnout trailer na dokument Fuocoammare (Fire at Sea), loňského vítěze Zlatého medvěda za nejlepší film.
67. ročník se konal od 9. do 19. února 2017 a do sedmičlenné poroty zasedli i takoví lidé, jako například herečka Maggie Gyllenhaal (Crazy Heart, Dark Knight), herec Diego Luna (Rogue One, Milk), umělec Olafur Eliasson či režisér Paul Verhoeven (Elle , Basic Instinct). Slavnostní premiéry odstartovaly trháky Logan, T2 Trainspotting a Lost City of Z. O těchto projektech jste se mohli dočíst na různých stránkách včetně Filmkultu, a proto jim nebudeme v tomto článku věnovat více pozornosti. Slovenský počin Piata loď si v Berlíně vedl opravdu dobře a odnesl si křišťálového medvěda za nejlepší film v kategorii Generation. Ocenění převzala režisérka Iveta Grófová. Více informací o filmu se dočtete zde. Novinka režiséra Julia Ševčíka s názvem Masaryk také absolvovala svou premiéru na festivalu a nedávno jsme vás o filmu informovali zde. Recenzi si můžete přečíst tady. Tímto článkem vám chceme rozšířit obzory snímky, o kterých jste možná ještě neslyšeli a jinak by mohly ujít vaší pozornosti. Ve videu níže si můžete vychutnat krátký sestřih nejlepších momentů z červeného koberce, panelových diskusí a předávání cen letošního Berlinale.
Teströl és lélekröl (On Body and Soul)
Mária a Endre mají každou noc stejné sny. V reálném životě je Endre manažerem maďarských jatek a Marie jeho zaměstnankyně, pracující jako kontrolor jakosti. Oba jsou introverti, ale přesto se začnou poznávat a zjišťovat více o společných snech. V nočních představách nahlédneme do myslí postav, provázených krásnými záběry na lesní scenérii. Režisérka a scenáristka Ildikó Enyedi se postarala o netradiční romantický příběh dvou lidí, o jejich duchovním souznění, fyzické touze a emocích. Maďarský projekt On Body and Soul okouzlil porotu natolik, že mu udělila zlatého medvěda za nejlepší film.
Maudie
Biografické drama pojednává o životě kanadské umělkyně Maud Lewis (Sally Hawkins), žijící v Novém Skotsku. Maud trpěla revmatoidní artritidou, onemocněním způsobujícím bolest a deformaci kloubů. Přesto pracovala jako hospodyně a vdala se za svého zaměstnavatele Everetta Lewise (Ethan Hawke). Ve volném čase se věnovala malbě a svá díla i prodávala. Manžel ji v umělecké tvorbě neustále podporoval. Její malby se dostaly až do Bílého domu. Rozsáhlá sbírka Maudiných prací se nachází v galerii v Novém Skotsku. V roce 2016 si režisérka Aisling Walsh za romantický snímek Maud odnesla ocenění z filmového festivalu ve Vancouveru či z Atlantic film festival.
Berlin Syndrome
Australská žurnalistka Clare (Teresa Palmer) cestuje po Evropě a své výlety fotografuje. Ocitne se v Berlíně, kde ji uchvátí zejména architektura. Na toulkách městem potká učitele angličtiny Andiho (Max Riemelt) a okamžitě to mezi nimi zajiskří. Andi jí nabídne bydlení u sebe doma, avšak Clare brzy zjistí, že zdánlivě nevinná známost se mění ve vězení, ze kterého bude těžké uniknout. Film natočila australská režisérka Cate Shortland (Lore) podle knihy se stejnojmenným názvem od spisovatelky Melanie Joosten. Psychologický thriller Berlin Syndrome se představil i na filmovém festivalu Sundance.
Call Me by Your Name
17letý Elio Perlman (Timothée Chalamet) tráví prázdniny v rodinném sídle na severu Itálie. Během horkých letních dnů se věnuje poslechu hudby, četbě knih a plavání. Jednoho dne se objeví otcův mladý americký asistent Oliver (Armie Hammer), který přišel na letní stáž pomáhat profesorovi s výzkumem o řecko-římské kultuře. Elio je fascinován starším, sebevědomým a dobře vypadajícím akademikem Oliverem. Postupem času se začnou vzájemně stále více vyhledávat a trávit společné volné chvíle na výletech. Narůstá mezi nimi vzájemná přitažlivost a touha. Režie dramatu s homosexuální tématikou se ujal Ital Luca Guadagnino (Bigger Splash, I Am Love). K filmu napsal i scénář podle knižní předlohy od spisovatele André Acimana.
The Party
Janet (Kristin Scott Thomas) právě jmenovali ministryní zdravotnictví stínové vlády. S manželem Billem (Timothy Spall) pozvali pár přátel do jejich domu, aby společně oslavili její úspěch. Večírek začíná jako setkání v kruhu blízkých a končí jako tragédie odhalením tajemství, která vyplouvají na povrch a vzájemných konfrontací, odehrávajících se v jednom prostoru. Natáčení filmu probíhalo v Londýně a trvalo jen dva týdny. O režii černobílé komedie se postarala Britka Sally Potter (Ginger a Rosa, Orlando) a herecké obsazení v podání hosty na oslavě doplnili Cillian Murphy, Emily Mortimer, Patricia Clarkson, Cherry Jones a Bruno Ganz.
Final Portrait
Děj životopisného snímku nás zavede do Paříže roku 1964, kde nahlédneme do ateliéru slavného švýcarského malíře a sochaře Alberta Giacomettiho (Geoffrey Rush). Ve francouzském prostředí se umělec setkává s americkým kritikem a spisovatelem Jamesem Lordem (Armie Hammer), jehož jednoho dne požádá, aby mu pózoval. Lord přijme Giacomettiho nabídku a začne ho navštěvovat. Sezení se mění na dlouhé týdny malířské tvorby plné chaosu, přerušované práce a umělecké geniality. Režie a scénáře se ujal herec Stanley Tucci, který vycházel z Giacomettiho biografie, napsané Jamesem Lordem. V roli Albertovy manželky Annette uvidíme Francouzku Sylvie Testud, jeho milenku Caroline ztvárnila herečka Clémence Poésy (Harry Potter and the Goblet of Fire, In Bruges) a v roli bratra Diega se představil herec Tony Shalhoub (Monk).
Viceroy´s House
V historickém dramatu odehrávajícím se v roce 1947 se přesuneme do Indie, konkrétně do domu britských panovníků. Pravnuk královny Viktorie Lord Mountbatten (Hugh Bonneville) se s rodinou ubytuje v paláci královského místodržícího ve městě Dillí, aby dohlížel na přechod Britské Indie k nezávislosti. Brzy vypuknou nepokoje ve městě, které vyústí v konflikt mezi hinduisty, muslimy a sikhy. Spory zasáhnou i služebnictvo v domě a mladý zamilovaný pár. Během šesti měsíců Lord Mountbatten jednal s osobnostmi jako Jawaharlal Nehru, Mahatma Gandhi a Muhammad Ali Jinnah o vzniku samostatné Indie. Nakonec dospěli k rozhodnutí vytvořit novou muslimskou vlast Pákistán. Při příležitosti 70. výročí osvobození Indie natočila režisérka Gurinder Gadha (Bend It Like Beckham) příběh ukazující zákulisí politické situace ve velkolepém paláci. Dále se ve snímku představí Gillian Anderson, Michael Gambon a Manish Dayal.
The Dinner
Dva manželské páry se setkají v luxusní restauraci v Amsterdamu. Zdvořilostní konverzace při večeři skončí řešením konfliktu, týkajícím se jejich 15letých synů, kteří spáchali zločin. Dva bratři a jejich manželky společně diskutují o dalším postupu, přičemž chce každý ochránit svého syna. Námět pochází z pera nizozemského spisovatele Hermana Kocha a u nás kniha vyšla v českém překladu pod názvem Večeře. The Dinner, v režii Oren Moverman není prvním filmovým zpracováním románu. V roce 2013 jsme mohli vidět jeho nizozemskou verzi s názvem Het Dinner a v roce 2014 se natočil snímek italského původu I nostri raggazzi. V americké formě literárního díla si zahráli Richard Gere, Laura Linney, Steve Coogan, Rebecca Hall a Chloë Sevigny.
Una mujer fantástica (A Fantastic Woman)
Marina (Daniela Vega) je transsexuální žena žijící se starším partnerem Orlandem. Pracuje jako servírka, ale touží se stát zpěvačkou. Jednou v noci po oslavě se Orlandovi zdravotně přitíží a odnesou ho do nemocnice, kde umírá. Marinu vyšetřuje policie kvůli podezření z milencovy smrti, v její nevinu nevěří ani lékaři a jeho rodina. Orlandova manželka jí nedovolí zúčastnit se pohřbu a pokouší se ji vyhodit z jeho bytu. Marina se snaží bojovat za svá práva a sexuální orientaci. Odmítá být posuzována pouze na základě pohlaví, usiluje se být svobodnou ženou a zachovat si důstojnost. Režisér Sebastián Lelio natočil snímek o silné ženě, vyrovnávání se se smrtí přítele a bojující za svou čest a identitu. Una mujer fantástica si z Berlína odnesla cenu za nejlepší scénář a Teddy Award v kategorii Best Feature Film 2017.
God´s Own Country
Johnny Saxby (Josh O´Connor) se stará o rodinnou farmu v Yorkshire, protože jeho otec je nemocný. Frustrovaného mladého farmáře dohnala náročná rutinní práce k alkoholu a příležitostnému sexu. Vše se změní v momentě, kdy se objeví rumunský imigrant Gheorghe (Alec Secareanu) v době jarní sezóny, aby mu pomohl se zemědělstvím. Počáteční napětí mezi dvěma muži vystřídá intenzivní vztah, který Johnnymu ukáže zcela novou životní cestu. Režisér Francis Lee získal za drama God's Own Country na filmovém festival Sundance cenu World Cinema Directing Award: Dramatic a z Berlinale si odnesl medvěda v kategorii Männer Readers' Jury Award.
Letošní Berlinale se neslo ve znamení filmů, zdůrazňujících rozmanitost a řešení problémů, jako například obtěžování homosexuálů a diskriminace rasových menšin. Akce se neobešla bez výroků některých filmových tvůrců o aktuální politické situaci v USA, ale také o globálních událostech ve světě. Příští ročník se bude konat od 15. do 25. února 2018. V květnu se můžeme těšit na nejprestižnější festivalovou událost v Cannes, o které vás budeme blíže informovat.
