Úterý 16. 1. 2018 svátek má Ctirad

hledej na refresheru

Josef Bican: československý fotbalista, který nastřílel víc gólů než Pelé a je nejlepším střelcem dějin

Obrovská legenda, o které ve světě až tak nevědí. A vlastni ani u nás.

31. prosinec 2017, 23:30
31. prosinec 2017, 23:30

Fotbal, nejpopulárnější sport na světě, měl ve své historii (a má i v současnosti) množství fantastických kanonýrů, kteří byli, respektive stále jsou postrachem soupeřových brankářů. Z těch minulých sem můžeme zařadit Pelého, Romária, Gerda Mullera, Ference Puskáse nebo Eusébia, no a z těch současných Cristiana Ronalda, Messiho, Suáreze či Ibrahimoviće.

 

Kdybyste měli jmenovat hráče, který dal během své kariéry nejvíce gólů, pravděpodobně by 9 z 10 lidí odpovědělo Pelé. Jeden z nejlepších hráčů historie byl však expertem na připočítávání si branek z přátelských zápasů, ve kterých skóroval více než 500 branek, ale Rec.Sport.Soccer Statistics Foundation (RSSSF) počítá góly jen v oficiálních zápasech a Pelé se tím pádem ocitá až na třetím místě.

 

Před ním se nacházejí jen Romário, no a na prvním místě je už československý fotbalista Josef Bican. V celé historii fotbalu se našlo jen 27 hráčů, kterým se podařilo v oficiálních zápasech překonat hranici 500 gólů, ze současných v seznamu najdeme jen Cristiana Ronalda na 6. místě a Lionela Messiho na 7. místě.

 

Josef Bican: československý fotbalista, který nastřílel víc gólů než Pelé a je nejlepším střelcem dějin

  

Josef Bican, jehož přezdívali Pepi, se narodil 25. září 1913, tedy v době, kdy Československá republika ještě neexistovala, i proto se mu připisuje i rakouský původ. Narodil se ve Vídni Františkovi a Ludmile a měl dva sourozence. Jeho otec pocházel z českého městečka Sedlice a Josefova matka byla sice z Vídně, ale také měla český původ. Fotbalový talent zdědil po otci, který hrával za vídeňskou Hertha.

 

Otec také bojoval na frontě během první světové války, kde se mu nic nestalo, ale byl to právě fotbal, který ho připravil o život. Během jednoho zápasu si způsobil zranění na ledvině, odmítl se podrobit operaci a umřel v roce 1921 pouze ve věku 30 let. Jeho máma zas pracovala v kuchyni a rodina po smrti otce příliš peněz neměla.

 

I proto musel Josef hrávat fotbal bez kopaček, díky čemuž se jeho cit a dotyk s míčem dostal na vysokou úroveň. Kromě toho i navštěvoval školu Jana Amose Komenského ve Vídni a od dvanácti let začala jeho fotbalová kariéra, kdy stejně jako jeho otec začal hrát za Herthu Vídeň. V tomto klubu neustále postupoval, jeden ze sponzorů klubu mu dokonce dával za odměnu jeden šilink za každý vstřelený gól. Ve svých 15 letech už Josef hrává za muže, konkrétně za klub Schustek.

 

V té době byl v Rakousku fotbal nesmírně populárním, povzbuzovat Pepiho chodila i jeho rodina a právě k jeho rodině se váže zajímavá historka. Každý správný rodič totiž nedá dopustit na své dítě, a když byl Bican během zápasu faulován, jeho máma to nezvládla (zřejmě to souviselo i se smrtí jejího manžela), vyběhla na hřiště během zápasu a soupeře začala bít deštníkem.

 

 

 

Fotbalový růst Josefa Bicana nezpomaloval, ba naopak. O tři roky později už ho oslovil v té době nejlepší rakouský klub Rapid Vídeň a začala se tak psát nová kapitola jeho kariéry. Během svého působení v novém klubu si ho fanoušci zamilovali a po jeho odchodu truchlili. A není se čemu divit. Vždyť ve 49 zápasech za Rapid Vídeň překonal soupeře 52krát.

 

Jeho další kroky byly trochu kontroverzní, protože směřoval k městskému rivalovi, Admire Vídeň. V jejím dresu jeho střelecká forma pokračovala a v 26 zápasech vstřelil slušných 18 gólů.

 

Co se týče reprezentační kariéry, jeho začátky se spojují s rakouskou reprezentací. Byl součástí takzvaného Wunderteamu. Tímto pojmem byla označována rakouská fotbalová reprezentace v 30. letech 20. století vedená manažerem Hugem Meislem. V tomto období bylo velmi náročné Wunderteam porazit a byli postrachem fotbalového světa.

 

Na mistrovství světa 1934 v Itálii v sestavě i s Josefem Bicanem se očekával jejich triumf. Ve čtvrtfinále porazili v té době nesmírně silné Maďarsko, ale přišlo osudné semifinále proti domácím Italům a sen o titulu se rozplynul. Špatné počasí a hlavně kontroverzní gól se postaral o nejtěsnější prohru 1:0. V následném zápase o bronz pak prohráli s Německem 2:3.

 

 

Cesta Wunderteamu končí v roce 1938 a je vám asi jasné, proč tomu tak je. 12. března toho roku nastává anšlus Rakouska nacistickým Německem, a přestože se Rakousko samo kvalifikovalo na mistrovství světa 1938, Hitler trval na společném týmu. Pozvání dostal i Bican, který za rakouskou reprezentaci skóroval 14krát v 19 zápasech, ale odmítl reprezentovat zemi řízenou zvěrským režimem.

 

O tom, že to bylo odvážné rozhodnutí, vás přesvědčí i fakt, že Matthias Sindelar, kapitán Wunderteamu a nejlepší rakouský fotbalista 20. století, byl v roce 1939 nalezen ve svém bytě mrtev. A ano, odmítl po anšlusu reprezentovat nacistické Německo. 

 

I proto požádal Pepi Československo o občanství, to však nebylo vydáno včas, a proto zmeškal mistrovství světa 1938. Následovala válka, dvanáctiletá pauza a další mistrovství až v roce 1950, kdy už byl Pepi za svým výkonnostním vrcholem. Za Československo tak kvůli válce odehrál jen 14 zápasů, ve kterých vstřelil 12 branek.

 

Kromě toho reprezentoval i Protektorát Čechy a Morava, za jehož reprezentaci si připsal jeden start. Ale ten stál za to. V roce 1939 totiž hráli právě proti nacistickému Německu na stadionu pojmenovaném po členu NSDAP Hermannu Göringovi. Zápas skončil remízou 4:4 a Pepi vstřelil hattrick.

 

Problémy mu však nedělali jen nacisté, ale po válce i komunisté. Když později ve své kariéře působil v klubu Hradec Králové, propustili ho, protože ho označili za provokatéra, také měl přezdívku příslušník buržoazie. Komunisté jemu a jeho rodině zabavili téměř veškerý majetek.

 

 

Rok před anexí Rakouska směřovaly Josefovy kroky do rodné země jeho otce, tedy v té době už Československa, kde se upsal pražské Slavii. A právě v tomto klubu prožil největší část své fotbalové kariéry. Tehdy byly sešívání nejlepším československým klubem plným skvělých hráčů, ale ani to nezabránilo Pepimu, aby se tam prosadil a stal velkou hvězdou.

 

Čísla totiž mluví sama za sebe. Neskutečných 534 gólů v 274 zápasech v průběhu jedenácti let (1937–1948). V přepočtu to vychází na 1,95 gólu na zápas. Během jeho nejúspěšnější sezóny v dresu červeno-bílých to bylo 57 gólů v 24 zápasech, tedy průměr nad dvěma brankami za zápas. A ve třech zápasech se mu dokonce podařilo skórovat po sedmi brankách. SEDMI.

 

Fotbal hrál aktivně do roku 1955, postupně ještě vystřídal kluby Vítkovice, Hradec Králové a Dynamo Praha a v každém jednom jeho střelecká forma pokračovala. V oficiálních zápasech se jeho počet vstřelených gólů zastavil na čísle 805, což z něj dělá nejlepšího fotbalového střelce historie, lepšího jak Pelé, Romário či Puskás.

 

Kdybychom započítali i přátelské zápasy, některé zdroje hovoří až o čísle 5 000 branek. Na konci 20. století byl Josef Bican spolu s Pelém a Němcem Uwe Sellerem prohlášeni za nejlepší střelců 20. století. Pepi však až takovou radost neměl, neboť podle jeho slov mu nepočítali 229 gólů, které vstřelil během protektorátu.

 

 

Přišel však rok 2001 (v prosinci 2001 zemřel) a Pepi je prohlášen za krále ligových střelců 20. století. Stihl se tak dožít spravedlnosti a ještě před smrtí mu bylo uznáno, že právě on je tím nejlepším fotbalovým zakončovatelem, jaký kdy chodil po naší planetě.

 

V roce 2013 byl uveden do Síně slávy českého fotbalu a také byl prohlášen za druhého nejlepšího českého fotbalistu 20. století (Masopust na prvním místě).

 

A na závěr jedna příhoda a jedno rozhodnutí, kterého litoval. Když byl Pelé na hranici překonání hranice 1 000 gólů, někteří žurnalisté hledali i další hráče, kteří dokázali něco tak obdivuhodného. Bývalý rakouský fotbalista Franz Binder tehdy poradil Bicana, který měl skórovat až 5000krát.

 

Když ho následně vypátrali reportéři, položili mu otázku, proč z toho neudělal haló, vždyť to číslo bylo neskutečné. A jeho odpověď? „Kdo by mi věřil, kdybych řekl, že jsem vstřelil pětkrát více gólů než Pelé?

 

 

Co se týče rozhodnutí, kterého lituje, patří sem jeho odmítnutí nabídky ze slavného Juventusu, kde by jednak měl skvělý plat a také by byl mnohem známějším i v ostatních zemích. Jenže jeden z vysoce postavených členů Slávie jim říkal, že v Itálii se dostávají k moci komunisté. A tak se rozhodl Pepi se svou rodinou zůstat tady, aby jen pár měsíců nato přišli komunisté do Československa.

 

Josef Masopust, český držitel Zlatého míče: „Pepi byl Pan fotbalista, považuji za čest, že jsem proti němu mohl hrát. Už tehdy jsme k němu vzhlíželi jako k polobohu. Potom, když už jsem byl v ATK, jsem proti němu hrával v jeho druhé éře ve Slavii. Byl to fotbalový gentleman a šlechtic, nesnížil se k záludnostem. Měl ale smůlu – kvůli válce přišel o dvě mistrovství světa.“

Vyjádři svůj názor na článek
0
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
Odpad Méně takových článků
Super! Více takových článků
Řekni nám, proč se ti článek nelíbí:
Děkujeme za tvůj názor!
Pomáhá nám i autorům při zkvalitňování obsahu na stránce.
Zobrazit 2 komentáře
Diskuse
Diskuse je jen pro přihlášené
2 komentáře
Seřadit komentáře podle oblíbenosti času přidání
avatar
danzyyy3. leden 2018, 16:11

viac takýchto článkov!

1 Odpovědět · Nahlásit
avatar
censt13. leden 2018, 20:25

kurzové sázky, velmi spolehlivé informace

http://vitosen.blogspot.cz/

0 Odpovědět · Nahlásit
Odebírej REFRESHER videa