Král Artuš toho moc s historii společného nemá, na poli fantasy však rozehrál odvážnou partii.
Legenda o králi Artušovi je něco, co ve mně evokuje představu chrabrých rytířů kulatého stolu, kouzelníka Merlina, hradu Kamelot, ale především také několika filmových zpracování, která ve mně vzbudila představu, že tento příběh je asi téměř nemožné natočit opravdu zábavnou formou. Pak se ale ke mně dostalo, že vznikne nová verze, kterou zfilmuje Guy Ritchie. Ten v gangsterkách Sbal prachy a vypadni a Podfu(c)k nebo ve Sherlocku Holmesovi dokázal, že dokáže s tradičními náměty pracovat více než originálním způsobem. První zklamání však přišlo s trailerem. Ukázky dokázaly přesvědčit asi málokoho a zavánělo to tak trochu průšvihem. A už nyní vás rád ubezpečím, že tentokrát skutečnost, že trailer bývá lepší než film, platila opačně.
Guy Ritchie se krom režie podílel i na scénáři, který sepsal společně s dvojicí Lionel Wigram (Sherlock Holmes) a Joby Harold (Awake). O hudbu se postaral Daniel Pemberton (Steve Jobs, The Man from U.N.C.L.E.), který ukázal, že má zlaté ruce a v textu o něm ještě určitě budeme mluvit. Co se týče příběhu, tak ten na klasické legendě o Artušovi staví jen v obecné rovině. Už od začátku jsme vtaženi do děje a sledujeme velkolepou bitvou mezi zlým mágem a králem. Ten vítězí, ale vzápětí je zavražděn a koruny se zmocní jeho bratr Vortigern (Jude Law). Králův syn Artuš však přežívá a je vychován prostitutkami v tvrdém prostředí města, aniž by tušil, že je právoplatným nástupcem krále. Následně však klesne hladina vody u královské věže a vynoří se kámen, v němž je zaražen meč Excalibur, který patřil Artušově otci. Vytáhnout se ho podaří až Artušovi.
Více vám toho neprozradím, ale věřte, že nebude nouze o akci a zajímavé dějové zápletky. Pojďme to ale vzít hezky popořadě. V první řadě varuji ty, kteří by snad na krále Artuše chtěli vyrazit jako na historický film. Tady se na historii opravdu nehraje. Guy Ritchie vsadil na nekončící akční fantasy jízdu, která vám vyrazí dech hned na začátku a v průběhu filmu vám ho vrací jen po malých doušcích. Hned úvodní scéna vás zaskočí svou velkolepostí a akčním nábojem. Mně osobně se podařilo aklimatizovat na rychlé tempo filmu až tak ve čtvrtině stopáže. Co vás však provází filmem od začátku velmi výrazně je hudební složka, která svým stupňováním, klesáním a hlasitostí buduje atmosféru, která vám zážitek z probíhajících scén několikanásobně umocní.
Zábavné jsou také Ritchieho filmařské prvky, které si možná pamatujete ze Sherlocka. Pomocí rychlého střihu je odvyprávěno Artušovo mládí na poli asi dvou minut, přičemž v klasickém filmu by to zabralo dobrou dvacetiminutovku. A právě rychlé střihy a skoky z akce do akce jsou jedním z problémů snímku. Na jednu stranu je fajn, že je divák stále v napětí, na druhou stranu nemáte příliš prostoru na to vžít se do děje a některá fakta musí být zpětně dovysvětlována, což naopak spád děje zbytečně zpomaluje. A co si budeme povídat, král Artuš není Mad Max, máme zde daleko složitější zápletku a divák se potřebuje trochu v ději zorientovat a odpočinout si od stále nových a nových situací. Zde se musím pozastavit nad bojovými scénami, které těží ze zpomalených scén, ale samy jsou předigitalizované, jsou až příliš nepřehledné a patří mezi tu nejslabší složku filmu.
Co bych však vyzdvihl nejvíce je výborný Jude Law, který je skvělým a výrazným záporákem a fakt ho nebudete mít rádi a jeho projev před poddanými, kteří před ním ze strachu klekají je opravdu badass. Ani Charlie Hunnam se neztrácí a herecký ansámbl je zde obzvláště silný. Problém je však opět až příliš rychlé vyprávění příběhu, kvůli čemuž je obtížné si k jednotlivým postavám utvořit kýžené emocionální pouto. Není možné se do děje naplno ponořit a oblíbit si jednotlivé postavy, celou dobu tak film sledujete z jakéhosi odstupu. Na škodu je také, že některé scény se silným potenciálem byly příliš krátké, i když mohl být higlightem filmu. I tak ale z Krále Artuše ční nádech originality a Ritchieho odvahy experimentovat i s takovouto látkou. Špinavý vizuál, herecké výkony, hudba a kamera jsou faktory, které se starají o parádní zábavu.
Asi nejvíce ovšem zamrzí přehnané CGI, které ne v každé části filmu vypadá úplně dobře. Chápu, je to fantasy, a trikové efekty jsou nevyhnutelné, ale určitě bych ocenil více scén, v nichž by byl budován charakter postav a divákův vztah k nim, namísto zbytečně četných bojůvek s nadpřirozenými jevy. Škoda také závěru, který rozhodně nebyl špatný, ale člověk by po takové jízdě očekával něco jiného než kopu digibordelu a... však uvidíte. Král Artuš je neskutečně zábavný a originální počin, který vás nakopne a nepustí. Nepustí vás sice ani k bližšímu poutu k postavám a nadělá vám zbytečný zmatek v ději, ale bavit vás nepochybně bude. A ta hudba! 7,5/10
