Všechny potřebné informace o vzácné nemoci naleznete právě v tomto článku.
Tourettův syndrom je vrozené neurologické a psychiatrické onemocnění, které postihuje mozek a ovlivňuje zejména pohybové činnosti a celkově chování. Vznik onemocnění je dán i genetickou predispozicí, ale také vnějšími faktory, jako závažný stres, kouření a požívání alkoholu matkou v těhotenství, vyšší věk otce, nižší porodní hmotnost novorozence, atd. Samotným zdrojem nemoci je poškození podmozkových struktur, přesněji bazálních ganglií, kombinované s patologickou činností neurotransmiteru s názvem dopamin. Tímto syndromem častěji trpí chlapci než dívky. Velmi důležitou informací, kterou chci hned na úvod zdůraznit, je fakt, že tato nemoc nemá vliv na inteligenci a nezpůsobuje mentální retardaci! Proč vlastně píšeme článek o tomto syndromu? Kvůli ONE MAN SHOW... Doufám, že jste již viděli poslední část.
Projevy
Základním projevem jsou tiky, čili bezděčné, náhle, opakující se a stereotypní pohyby nebo hlasové produkce, které nemají žádný účel. Dělí se na pohybové (motorické) a zvukové (vokální) tiky. Mezi pohybové symptomy patří nejčastěji trhání hlavou a končetinami, mrkání a grimasy. Výrazným zvukovým projevem choroby jsou koprolálie, čili vyslovování společensky nepřijatelných vulgarismů či pejorativ. Dalším jsou palilálie - mnohonásobné opakování stejného slova nebo věty. Při psychické zátěži (stres, únava) dochází k častějším a silnějším projevům, naopak při sportovní aktivitě nebo při intenzivním soustředění (např. zpěv) se symptomy přechodně zmírňují. Pacienti se snaží kamuflovat pohybové tiky cílenými manévry, ovšem, vokální projevy nejsou schopni kontrolovat a ani zakrývat.
Průběh
Nejprve se objevují pohybové tiky, a to ve věku 5 až 7 let. Později ve věku 8 až 15 let se zdůrazní zvukové tiky. Nejhorší časové období klinických projevů je mezi 10. a 12. rokem života a právě v 11 letech se dostanou maličcí pacienti nejčastěji k doktorovi. Dospíváním postupně dochází ke snižování závažnosti tiků poruch. Prevalence onemocnění se tedy sníží z 5 nemocných dětí na 1000 zdravých na 5 dospělých z 10 000 nepostižených touto chorobou.
Diagnostika
Velkým problémem rozpoznání syndromu byla právě nedostatečná informovanost veřejnosti, ale právě díky Kazmovi je tento obrovský problém snad definitivně vyřešen. Větší množství zatím nediagnostikovaných dětí tak získá kvalitní terapii. Vyšetření onemocnění stojí na neurologovi a psychiatrovi. Neurolog především zhodnotí zobrazovacími metodami (CT, MRI) mozek a psychiatr vyhodnotí klinické projevy onemocnění a všechny podrobnosti ohledně vzniku a průběhu. Vedle toho však nezapomínají na vyloučení jiných chorob, které mají podobné symptomy či ložiskové změny v centrální nervové soustavě. Specialista správně vyhodnotí všechna kritéria pro stanovení diagnózy podle nejaktuálnější klasifikace.
Léčba
Před konečnou fází, ve které podáváme pacientovi specifickou farmakoterapii, přistupuje specializovaný doktor nejprve k jednodušším metodám. Prvotním cílem je přesně informovat rodiče o základech tohoto onemocnění. Pochopení příčiny vzniku má obrovský vliv na nadcházející terapii a její výsledek. Rovněž nedochází k utajování detailů choroby ani před samotnými dětmi, vysvětlení dostanou přiměřené jejich chápání a věku. Následně by tato fakta měla být předána i učitelům, kamarádům a spolužákům, aby nedocházelo ke zbytečnému psychickému týrání dítěte.
Důležitým prvkem je tedy snížení úrovně stresu na minimum, tak dojde k menším projevům tohoto syndromu. Dále se preferují speciální postupy při výchově rodiči, tak i ve školní výuce. Velmi markantním faktorem je psychoterapie, která je poskytována nejen postiženým dětem, ale i nejbližším příbuzným, na kterých stojí celá tíha závažného problému. Vždyť snem každého rodiče je mít zdravé, šťastné a spokojené dítě. Teprve při selhání jednotlivých bodů, při dlouhodobosti a potížích tiků nebo při psychických problémech způsobených vnějšími vlivy dochází k aplikaci farmakologických léčiv, které ordinuje psychiatr. Při slabých ticích volí benzodiazepiny, při těžkých neuroleptika.
Prognóza
Tourettův syndrom je značně společensky nepochopený a může mít až invalidující charakter. Osoby s tou nemocí jsou často terčem posměchu nejen dětí, ale i starších lidí. Trpí tak silnými pocity méněcennosti, které mohou přerůst až do závažných sociálních fobií. V dospělosti často získávají méně důležité posty v práci, které neodpovídají jejich intelektu. I kvůli těmto faktům jsou velmi častá další přítomná onemocnění, jako například úzkost, deprese, bipolární poruchy, obsedantně-kompulzivní porucha a závislost na návykových látkách. Právě díky výborné Kazmově reklamní kampani, která se šíří celým Českem i Slovenskem, mají tyto děti i dospělí mnohem lepší prognózu a jejich život bude zase o kousek smysluplnější a příjemnější.
