Kvality dokumentárního snímku Icarus si užijete, i když neholdujete dokumentům či sportu.
Dokumentární žánr zažívá v průběhu posledních let malou renesanci. Filmy, které nemusí na první pohled působit divácky atraktivně, se staly stále populárnějšími. Každoročně se tak během předávání Cen Akademie zviditelní hned několik kousků a 90. ročník Oscarů nebyl výjimkou.
Bez větší konkurence totiž vyhrál snímek Bryana Fogela, který plaval ve virálních vodách internetu už pár měsíců. Dokument nese název Icarus a už předem vám oznamujeme, že stojí za každou minutu vašeho času.
Zjistíte totiž, že původně málo ambiciózní projekt o dopingu odkryl špinavosti sahající až do nejvyšších míst politiky a spojují se s ním dokonce záhadná úmrtí.
Děj zpočátku začíná pozvolna. Bryan Fogel vysvětluje, jak moc ho zasáhlo zjištění o dopingu svého vzoru, Lance Armstronga. Jako amatérský cyklista se o celou problematiku začal zajímat více, a to ho přivedlo k nápadu vyzkoušet doping pod odborným dohledem.
Jeho cílem bylo se následně pokusit vyhrát nejtěžší amatérskou cyklistickou soutěž na světě.
Uběhl však nějaký čas a jeden z členů jeho „týmu“, ho doporučil ruskému vědci a svému dobrému příteli, Grigorymu Rodčenkovi. Hned od začátku je však zajímavostí, že Grigory není ledajaký vědec, ale hlava Ruské anti-dopingové asociace.
To, co se začne dít potom, musíte vidět na vlastní oči. Je až neuvěřitelné, jakou shodou okolností se Bryan zaplete do obrovské politické konspirace, která není jen o pár dopujících sportovcích.
Je o politice, podvodech, které se v ní dějí, o mezinárodní situaci a v neposlední řadě o zjištěních, které vám změní pohled na mnohé skutečnosti.
V mnohém vyniká i technická stránka. Dokument ve své první třetině sází na klasický způsob prezentování faktů a událostí.
Čím více se však Bryan dozvídá o Rodčenkových problémech v rodném Rusku, tím napínavěji pracuje i se svými filmařskými aspekty. Například při špionážní scénce o zapojení agentů FSB při olympijských hrách v Soči budete tajit dech.
Dokumentu Icarus je tedy v konečném důsledku málo co vytknout. Nejde o žádný vědecký film, při kterém musíte mít načteno několik článků a musíte znát všechny sportovní pravidla či mezinárodní situaci.
Je divácky přístupný, skvěle natočený, místy úsměvný a v neposlední řadě neuvěřitelně našlapaný. Oscar dozajista zasloužený a my doufáme, že podobných dokumentů uvidíme v budoucnu více.
