Francouzský lišák po 22 letech končí v klubu, který dotáhl na vrchol Premier League či do finále Ligy Mistrů.
Psal se říjen roku 1996, kdy do funkce hlavního trenéra Arsenalu nastoupil dosud neznámý Arsène Wenger a navždy změnil historii slavného klubu ze severu Londýna. Svým progresivním vnímáním nejpopulárnějšího sportu na světě si téměř okamžitě získal uznání a respekt mezi ostatními kolegy, respektive médii, přičemž s čistým svědomím můžeme napsat, že na přelomu tisíciletí až přibližně do roku 2008 patřil mezi absolutní trenérskou špičku.
Hodnotnému a také mimořádně populárnímu klubu nejen v rámci Spojeného království dokázal zajistit výsledkovou, respektive finanční stabilitu i v dobách, kdy se z oblíbeného Highbury přesouval na Emirates Stadium. Vedení si profesora, jak zní přezdívka rodáka ze Štrasburku, i díky tomu vážilo a prodlužovalo s ním kontrakt navzdory dlouhému čekání na trofej. Místy jsme dokonce měli pocit, že židle pod lodivodem, který vychoval hvězdy, jako byli Thierry Henry, Patrick Vieira, Cesc Fabregas či Robin Van Persie, je neotřesitelná. To platilo až do aktuální sezóny.
Ročník 2017/2018 je totiž po všech stránkách (kromě finanční) nejhorší od nástupu 68letého lišáka a fanoušci si přáli jeho odchod stále hlasitějšími projevy. Dnes, 20. dubna 2018, na tiskové konferenci tak Arsène Wenger oznámil odchod z pozice hlavního trenéra AFC po skončení sezóny.
S The Gunners dokázal třikrát ovládnout Premier League, sedmkrát se radoval z vítězství v Anglickém poháru, stejně tak v Superpoháru a zapomenout nemůžeme na finále Ligy mistrů z ročníku 2005/2006. V pařížském Parku princů byla nad síly kanonýrů jen Barcelona v čele s hráči jako Ronaldinho, Eto'o, Deco nebo Xavi. Věříme však, že mezinárodního úspěchu se dočká na konci své londýnské pouti a rozloučí se výhrou Evropské ligy v Lyonu.
PS – Nemůžeme zapomenout zmínit ani pohádkovou jízdu sezónou 2003/2004, kdy Arsenal opanoval Premier League bez jediné porážky, čímž se navždy zapsal do historie sportu a stejně tak celý tehdejší tým s přívlastkem „The Invincibles“.
Merci Arsène
Vyjádření samotného Arsenalu naleznete zde.
