Když mi bylo 18, instruktor autoškoly mě chytal za koleno, abych jakože věděla, kdy brzdit a přidat. Upřímně? Bylo mi na zvracení...
Stala se mi taková věc. Když mi bylo 18 let a dělala jsem si řidičák na auto, vedoucí autoškoly mi během první jízdy dal několikrát ruku na koleno ve smyslu „teď přidej, teď brzdi”. Vyplašilo mě to a bylo mi to velmi nepříjemné, ale chtěla jsem přece projít, nic jsem neřekla.
Nakonec mi přidělili instruktorku–ženu a situace se již neopakovala, vydechla jsem si.
To horší ale přišlo, když jsem si k tomu dělala i řidičák na motorku, který vedl výlučně vedoucí instruktor. Tam jsem nenápadným dotykem fakt neměla kam uniknout, ale byla jsem mladá, kámošky mi říkaly, že se jim to stalo také a měla jsem jen pár jízd, tak jsem si řekla, že to vydržím.
Ale upřímně? Bylo mi na zvracení.
Nebo zkusme jiný příběh. Jako devatenáctiletá jsem šla ve městě pod stavbou, na níž pracovalo několik mužů. Měla jsem oblečenou sukni, takže se na mě „samozřejmě“ spustila sprška pískání a řečí typu „dobře, že už je léto, vytáhly sukýnky“. Cítila jsem se jako kus dobytka, tak jsem si následně raději vždy vybrala delší cestu, než bych měla jít opět pod staveniště.
Stalo se vám něco takového také? Nebo takto, kolika ženám se něco takového stalo také? A děje se to stále?
Haló, svět se změnil
V druhém příběhu jsem napsala, že „samozřejmě, že na mě pískali“, tak to tehdy chodilo. Ale mně už dávno není 18 ani 19 a svět se za poslední dekádu výrazně změnil.
Alespoň takový jsem měla pocit vedle všech #MeToo kampaní, odsouzených Weinsteinů a Epsteinů nebo, abychom zůstali doma, obviněných vedoucích v táboře, Saganových rukách na zadku hostesky či kritikách oplzlých novinářů na tiskovkách.
A pak se stane tohle. Televize, jejíž programy sledují desítky 18–19letých „mladých já“, odvysílá jako bonus na závěr Kramárovo škrabkání zadku maskérky. Pokud by to neodvysílala vůbec, problém by to samozřejmě nevyřešilo.
