Rozsvítí se ti, když slyšíš jméno Lil Grippie? Představíme ti patnáctiletého nastupujícího interpreta, se kterým jsme probrali jeho hudební vkus, narážky na internetu, rapové beefy i generační rozdíly.
Člověk si tak občas brouzdá po internetu a najednou na něj vyskočí něco, co prostě nečeká. Přesně tak jsme narazili na interpreta, který si říká Lil Grippie. Po prvním poslechu jsem s ním byli hotoví; zaškatulkovali jsme si ho jako tuctovou hvězdičku, která velice rychle zhasne. Jednoduché instrumentály, jednoduché texty, spousta nářků a skoro žádná přidaná hodnota.
Ještěže se na všechny tyto případy díváme minimálně dvakrát a opakovaně. I když jeho hudba nebyla zrovna šálkem kávy nás všech, začaly se objevovat zajímavé skutečnosti, jež nám velely zkoumat jeho ódy na smutek hlouběji. Zjistili jsme, že za ním nestojí žádná společnost, že si na svých skladbách pracuje úplně sám, a že se také umí ozvat a umí vycenit zuby i na zavedenější jména na scéně. Rozhodli jsme se tedy Lil Grippieho oslovit.
Vycházející raper byl pro nás čím dál tím větším překvapením. Velice nás potěšilo, když nás Sebastian Fila, jak zní jeho občanské jméno, obratem pozval do svého studia za Prahou, které si vybudoval ze svého pokoje v domu rodičů. Ukázal nám, na čem pracuje, otevřeně si s námi popovídal o všem životem počínaje, internetovým hejtem, hudební produkcí a vkusem konče. Dokázal nám, že má rozhled.
Kvůli počátečnímu předsudku jsme nakonec cítili lehké zardění. Přestože se mezi českými rapovými jmény vyskytl, jak sám i říká, náhodou, není radno jej zatracovat jen proto, že o něm někdo něco někde slyší. Dokázal toho už poměrně hodně, a to i bez přihlédnutí ke skutečnosti, že to není tak dávno, co oslavil teprve patnácté narozeniny.
- Kdo je Lil Grippie
- Proč má takový zvláštní pseudonym
- Jak řeší internetový hejt
- Z jakého důvodu neposlouchá Eminema a zámořské interprety obecně
- Proč si myslí, že je PTK nejmilejší člověk
- Kteří interpreti jsou pro něj oldschool
- Co je potřeba k tomu, aby ses proslavil v rapu v roce 2020
- Proč nedoporučuje užívání antidepresiv
Začnu citací: „Lil Grippie je nejhorší jméno na české scéně.” Tuto větu jsi zmínil v pořadu Melodiss. Můžeš teda osvětlit, proč sis dal ten nejhorší pseudonym?
Úplně náhodou. Já jsem totiž vůbec nepřemýšlel o tom, jak se pojmenovat. Je to odvozeno ze skejtu, máš tam grip = Grippie. Ale teď už na skejtu nejezdím, takže je to celkem jedno. Já jsem se ze začátku snažil dělat písničky anglicky. Navíc jsem nepřemýšlel o tom, že bych se někdy někým stal. Takže nechci říct nejhorší jméno, ale nejvíc bizarní. Dá se ale dobře zapamatovat.
Netušil jsem, že jsi dělal věci i v angličtině.
No, něco jsem dělal, ale to bylo hrozný. Nedokážu se o tom ani bavit.
Takže jsi to smazal a začal rapovat česky…
Někde to ještě je. Nebudu říkat kde, ale dá se to dohledat.
Já si říkám, že i když se ti to jméno úplně nelíbí, tak pro tebe musí něco znamenat, když sis jej i přes takové přesvědčení nechal.
Ten skejt. Já jsem se teda narodil se zničenýma nohama, chodidla jsem měl otočená o 180 stupňů, měl jsem rok sádru... I tak jsem potom tři roky skejtoval, přestože mám být údajně rád, že chodím. Znamenalo to pro mě dost, dokud jsem na to měl čas.
Jistým způsobem to teda hloubku má.
Jako jo.
Jsi ještě školou povinný raper, pokud se nemýlím, a pokud pomineme tvůj virální potenciál, tak vlastně stále neobjeveným. Představil by ses našim čtenářům?
Ano, jsem. Jinak to je docela složitý se představit, protože každý mě bere jinak. Já se beru jako Lil Grippie a dělám hudbu řekněme smutnějšího charakteru. Nevím, jestli se tomu dá říkat emo rap? Řekl bych, že jo.
A nejlíp se mi dělá hudba pro lidi, kteří to vycítěj a nějakým způsobem jim to pomůže. Psala mi už spousta lidí, že jim moje hudba pomáhá, a to je to, co mě naplňuje.
Kolik ti je let?
Je mi patnáct.
Je pravda, že pro mě jsi byl taky velká neznámá. Když jsem si tě googlil, tak mi vyskočil Melodiss, pak mi vyskočilo…
Nakluky.cz.
Jsem strašnej samouk. Když mě něco baví, tak drilluju, drilluju, drilluju a jedu dál. Nekašlu na to. Stejně to mám třeba s řízením auta. To jsem si jen tak ze srandy zkusil a po pěti jízdách jsem normálně jezdil.
Přesně tak.
A k tomu bych se rád vyjádřil. Jestli to čte někdo z redakce serveru Nakluky.cz, byl bych rád, kdybyste to smazali. Protože jsme jim psali čtyři e-maily, dali jsme dohromady celou A4 o tom, že to chceme smazat a žádná odpověď. Prostě to tam nechali. Takže bych byl rád, kdyby to smazali. Děkuju.
Přesto tam měli jednu důležitou informaci, která nikde nebyla. Tvoje datum narození se totiž nikde neuvádí. Oni na webu ale měli, že ti během tvého debutu bylo 14 let.
Ono to bylo dřív na mé stránce. Já jsem to už smazal a nechal jsem tam jiné informace.
Jak je na tvé stránce uvedeno, rapuješ teprve od dubna 2019. Měl jsi předtím nějakou hudební průpravu?
Minimální. Od první do páté třídy jsem hrál na klavír, ale moc mi to nešlo a hlavně mě to nebavilo. Nebaví mě se učit něco, co mi někdo podstrkává. Tohle se nauč a pak mi to zahraj na příští hodině. To není můj styl. Já tady teda klavír mám, ale na něj si hraju, co chci a kdy chci. Ne, že bych uměl nějak extra, ale když si chci zahrát například Lucid Dreams, tak si to klidně zahraju.
K tomu klavíru s trubkou ses rozhodl sám?
Rodiče. Protože moje mamka hraje na hoboj v Pražské komorní filharmonii (dnešní Prague Philharmonia (PKF) pozn. red) a táta je klavírista a ředitel umělecký školy. Takže je jasný, že mě do toho chtěli natlačit.
Ale asi jsi za to rád, že to tak bylo, ne?
Jo, určitě mi to nějak pomohlo.
Říkáš, že tě k hiphopu přivedla úplná náhoda. Nicméně, kdy přišla ta úplně první myšlenka o tom, že by sis stoupl k mikrofonu a začal rapovat?
Ty vole, nechci kecat, ale myslím, že to bylo v listopadu 2018. Tehdy jsem poslouchal Smokepurppa a takový věci. Chtěl jsem to prostě zkusit.
Psal jsem, s prominutím, totální h**na. Psal jsem věci ve stylu, že jezdím drahými auty, což samozřejmě není pravda, bylo mi 13. Dělal jsem to do chvíle, než jsem měl problémy se svojí ex, které se povedlo mě zdeptat tak, až jsem dostal psychický problémy. Dala mi motivaci začít psát smutný texty. Tak jsem napsal první, druhý. A druhý se hrozně vyhoupl.
Sedíme teď u tebe ve studiu a na to, jak krátkou dobu na scéně působíš, mi přijde, že máš kvalitní zázemí. Na svých tracích si pracuješ sám, tak i o postprodukci něco víš. Ujal se tě ze začátku někdo?
Některý zvuk mi dělá Foreverfridayy, to je můj kamarád. Ale teď už si to dělám výhradně sám.
Ta úprava zvuku ale nezní špatně. Každý, kdo někdy dělal hudbu, to pozná. Zvládneš i produkci?
Není to úplně na nic, ale není to úplně nejlepší. Chybí mi tu vybavení, pluginy si nekupuju. Pracuju v Logicu Pro X s pluginy, co jsou zdarma. Ty stockové pluginy jsou každopádně strašně nedoceněný, měl by na všechny existovat download link.
Nicméně nevím, jestli bych se nazval i producentem. Spíš takovým producentem bokem.
No a jak ses to vlastně všechno naučil? Takové věci často nezvládají ani lidé, kteří jsou už dávno dospělí.
Já mám na tohle asi štěstí. Jsem strašnej samouk. Když mě něco baví, tak drilluju, drilluju, drilluju a jedu dál. Nekašlu na to. Stejně to mám třeba s řízením auta. To jsem si jen tak ze srandy zkusil a po pěti jízdách jsem normálně jezdil. Mám to tak i s tím mixem.
Úplně první song, který jsem dělal, tak jsem nahrával sám na iPhone, a ten mix zněl úplně na nic. Nevím v jakou chvíli, ale najednou začal ten mix znít líp. Učím se to všechno hlavně sám, a to je podle mého pro začátečníky nejlepší. Jen si ten program zapnout, podívat se po tom rozhraní a snažit se to naučit sám. Já jsem snad viděl jen jeden tutoriál, jinak na ně nekoukám.
Měl jsem jen předepsaný antidepresiva a ty jsem vysadil. Nedoporučuju to nikomu brát. Natož mirtazapiny, přestože to jsou „jedny z lepších prášků”. Ale to si dáš před spaním, vzbudíš se a cítíš se, jako bys nespal dva dny.
První věc, kterou jsem kdy v tom programu udělal, bylo to, že jsem zjistil, jak se nahrává. Zmáčkl jsem erko a už se nahrávalo. Takhle jsem začínal.
Dobře, ale pak tam máš třeba kompresory, ekvalizéry. To se s nimi naučíš, aniž by ses někam podíval?
Dobře, ekvalizéry jsou zrovna věci, na které jsem se koukal, protože jsem s tím neměl vůbec zkušenosti. Ale znal jsem princip, jelikož máš ekvalizér i na Spotify a s tím jsem si hrával, když jsem si pouštěl písničky. Věděl jsem, že nalevo máš basy, napravo výšky. Každopádně ano, potřebuješ někoho, kdo ti k tomu něco řekne. Nenaučíš se to úplně sám. Zbytek jsem si všechno naklikal pokus-omyl.
Máš manažera?
Manažera nemám, protože mi přijde zbytečné ho mít, když ho nepotřebuju. Mám jen booking manažera, který řeší nějaké mé koncerty, což bych asi sám nedokázal, a jsem za to rád. Na streamovací platformy si to nahrávám všechno sám a absolutně mi nedělá problém na tom sám i pracovat.
Je to teprve rok, co jsi začal, a vzhledem k tomu, že jsi hodně fresh, tak mě napadá jedna otázka. Co dělá rapera raperem na začátku 20. let 21. století? Potřebuješ mít nějakou novou konkrétní věc, bez které by ses nemohl prosadit?
Těžko říct. Asi potřebuješ skupinu lidí, kterým se ta určitá věc líbí a budou ji poslouchat. V mém případě to jsou holky. I když teď to podle statistik vypadá, že mě poslouchá víc kluků.
Já potřebuju smutné lidi, kteří poslouchají smutné písničky. (smích) A určitě potřebuješ nějaký start-up. Ale řekl bych, že je to čistě o náhodě. Prosadit se zrovna v Česku, to je čistá náhoda. Mám štěstí.
Žánr, který děláš, bych popsal jako emo trap. O první inspiraci jsme se už taky bavili. Když se ale člověk podívá na tvé klipy, tak tam je vidno i jiné inspirace. Často nosíš na hlavě čepici Lil Peepa, tak jsem si říkal, jestli ti jeho písničky neslouží jako další motivace?
Ne tak úplně. Kdykoliv poslouchám Peepovy songy, tak mi to hned vsugeruje, že bych měl dělat něco jako on. A to mi vůbec nejde. Já potřebuju mít svůj duševní klid, abych mohl dělat své věci. Když poslouchám Peepa, tak na cokoliv, co si potom pustím, mi to tam váže jeho melodie.
Dělám na Lil Peep-type beaty, ale neřekl bych, že je to wannabe Lil Peep. Před půl rokem to tak možná bylo, tehdy jsem se snažil takovou hudbu dělat. Momentálně se snažím dělat to, co mi jde z hlavy ven a ne dovnitř.
Já jsem se obával toho, že sis našel právě podobnou neřest jako Peep, jehož poměrně silnou motivací byl Xanax. Že máš taky nějakou takovou múzu...
Měl jsem jen předepsaný antidepresiva a ty jsem vysadil. Nedoporučuju to nikomu brát. Natož mirtazapiny, přestože to jsou „jedny z lepších prášků”. Ale to si dáš před spaním, vzbudíš se a cítíš se, jako bys nespal dva dny. To ti vůbec nepomůže. Řekl bych, že jediná pomoc je v tomto případě je vysadit.
A Xanax, o tom jsem ani nepřemýšlel. Já z toho mám respekt kvůli tomu, co se stalo Peepovi. Nedal bych si to už jen kvůli tomu.
Fajn. Když tedy přemýšlíš o tom, že uděláš track, co je nejdůležitějším aspektem tvého projektu?
Čistá náhoda a absolutní nepřemýšlení. Prostě něco napíšu, pak to zmixuju a nejlépe to vydám co nejdřív. Protože takovéto tracky se uchytí obvykle nejlíp.
Tři mé nejznámější tracky jsem udělal během ani ne půl měsíce i s videoklipem. Song Pamatuj, který jsem vydával, je na YouTube nahraný ve 480p a má to 220 tisíc zhlédnutí za 2 měsíce. Před měsícem jsem vydal jiný klip, na kterém jsem pracoval dlouho, a ten má 20 tisíc. Proto si myslím, že je to u mě čistě o štěstí a náhodě. Buď se to uchytí, nebo ne. Texty většinou píšu 15 nebo 20 minut.
A jaký je pro tebe nejlepší instrumentál? Kytarovky, čtyřakordovky, zpěv, holky a k tomu zlomené srdce?
Taky je to čistě o tom, co se mi zrovna líbí. Na YouTube to mám tak, že buď hledám beat půl hodiny a nenajdu ho, anebo ho hledám 2 minuty a mám ho. Obvykle hledám „type” beaty, třeba blackbear-type beat. Když si to tam zadáš, tak první, který ti vyskočí ve vyhledávání, je ten z Pamatuj.
Co když produkuješ?
Když produkuju, tak to většinou je o těch čtyřech akordech. Jakože riffy mě asi baví nejvíc.
Kytaru máš taky?
Kytaru mám, ale moc na to neumím. Většinou stahuju smyčky, protože mám jednu velice slabou stránku, a to je lenost.
Na Michajlovovi mě baví hlavně jeho hlas a text. To má fakt hloubku. Třeba Konzum, to je taková klasička, kterou by měl znát každej. Nemá tolik views, kolik by měl mít.
Který z tvých dosavadních projektů, songů nebo videoklipů považuješ jako top věc, kterou by ses prezentoval?
To je složitý, mám víc favoritů. Moje songy mě baví, já to řeknu upřímně, ať si o mně každej myslí, co chce. Některé z nich i poslouchám.
Tak to je asi dobře.
Jo, ale je mi jasný, že to bude někdo odsuzovat. To se mě teď nějaká holka venku právě ptala, jestli poslouchám vlastní songy. A když jsem jí řekl, že jo, tak mi říkala, že jsem strašně namyšlenej a podobný věci. Ale je mi to jedno.
Každopádně track, kterým bych se prezentoval, by byly asi Látky. Možná i Pamatuj, ale spíš Látky, jelikož jsem si k tomu dělal i instrumentál.
Říkal jsem si, jestli by to nebylo například EP Slova, které jsi letos vydal? Zajímalo mě, jestli ses náhodou neinspiroval v jiném českém projektu Slova, který vydala kapela BPM v roce 2007?
Ty jo, tak to vůbec nevím. To jsem si teda nedohledával ani mi to nikdo neříkal. Název byl znovu čistě o náhodě. Já jsem napsal kamarádovi: „Čau, hele, potřebuju nějaký jméno na EPčko. Vůbec nevím, jak to mám pojmenovat.” No a on napsal: „Slova.” Tak jsem to tam plácnul a nazdar. Teoreticky to ale smysl dává. Na artworku jsou napsaný věty z písniček, jestli sis všiml.
Artwork k EP Slova mi docela připomíná vizuál k albu 17 od XXXTentationa.
Zrovna tohle je inspirovaný Patrikem, PTK, jak vydal „Jak socha”. Byl jsem u Filipa Nguyena na bytě a oni to tam měli vyfocený. Takový typ artworku mě baví. Inspiraci mám ale z víc zdrojů. Má to třeba i Dorian. Nicméně ne, že bych to chtěl kopírovat. Když jsem to viděl, tak jsem naházel pár věcí na stůl, vyfotil jsem to, a vzniklo z toho to, co vzniklo.
Čím jsi to fotil?
Ty vole, nějakým starým foťákem, který jsem tady vyhrabal. Hodil jsem to do počítače, otevřel Canvu, trošku jsem to zeditoval. Pak jsem to ještě poslal kámošovi, který to dodělal. V rámci možností, když je potřeba něco naplácat, tak to zvládnu udělat sám.
Přesuňme se zase k hudbě. Když jsem koukl na tvůj Melodiss, tak jsem získal takový dojem, že moc neposloucháš americké rapové stálice. Koho si obvykle Lil Grippie pustí do uší?
Jako poslouchám, ale mám svou určitou škatulku. Několik raperů. Třeba Jay-Zho jsem v životě neslyšel, toho neposlouchám vůbec. Ne, že by to bylo špatný, ale prostě jsem od něj neslyšel ani jeden song.
Z Ameriky mě baví ale například The Kid LAROI, kterého jsem právě díky Melodissu objevil. A dál je to strašně rozvětvený. Ne, že bych poslouchal určitého interpreta, ale když si otevřeš na Spotify můj playlist, tam vidíš, že je zde několik různých zahraničních interpretů.
Čili ty to nejedeš po interpretech, ale něco slyšíš, uděláš si playlist a jedeš to dokola.
Já si to poslechnu. Když mě to chytne, tak si to tam plácnu a poslouchám to. Teď hodně jezdíme s kamarádem na výlety a mám to zafixovaný tak, že to posloucháme hlavně v autě. Ale ne, že bych poslouchal nějakýho určitýho rapera. Jako, že bych rozklikl účet a projel bych celou jeho tvorbu. To zase ne.
Já třeba neposlouchám Eminema, protože to není můj šálek čaje. Na druhou stranu si pustím Nase nebo Ice-Tho, ten je taky dobrej.
Dal bys tři jména ze zahraničí, která jsou podle tebe nejlepší?
Lil Peep samozřejmě, ale to se nedá počítat. Rauf & Faik z Ruska, pak mě baví Brennan Savage a třetího bych dal lil aarona.
A z těch starších typu Jay-Zho?
To neposlouchám. Nechci dopadnout jak Lil Xan, že řeknu, že je to nudné. Jak to řekl on o Tupacovi. Jestli se ale můžu zastavit u týhle myšlenky, mně to nepřijde tak šílený. Tak řekne, že ho to nebaví, každý má nějaký názor. Ale chápu, že to nějakým způsobem vzbudí ve fanoušcích Tupaca nas**nost.
Já třeba neposlouchám Eminema, protože to není můj šálek čaje. Na druhou stranu si pustím Nase nebo Ice-Tho, ten je taky dobrej. Mimo rap poslouchám třeba Stinga, toho mě naučila poslouchat mamka.
Hele a co česká scéna? Na tvém Instagramu jsem si všiml fotky s Viktorem Sheenem, také jsi mu předskakoval. Připravujete nějakou spolupráci?
Ne, to ne. Vůbec. Booking manažer mi domluvil, že ho budu předskakovat, Sheen mě osobně nezná. Každopádně to pro mě byla čest ho předskakovat, protože je to asi můj nejoblíbenější český raper. Bohužel už mě začínají jeho tracky omrzovat, jelikož je poslouchám fakt každej den.
Potom, co jsem se potkal jednou osobně s PTK, musím říct, že je to milej kluk a baví mě. Dá se to poznat i podle rozhovoru, který máte na Refresheru. Není to úplně člověk, za jakého se v sonzích prezentuje. Sice má v hlavě určitý věci, ale podle mého názoru to je hrozně milej člověk. Potkal jsem hodně lidí z český scény, ale PTK byl fakt nejmilejší ze všech.
Přitom ta jeho image je trošku jiná…
Je trošku jiná, no. A on takovej třeba je. Ale ne zrovna na lidi, na který být nechce. Já to tady nechci rozebírat, ale k lidem se chová prostě adekvátně. Od toho setkání ty jeho písničky poslouchám častěji. Respektuji jeho osobnost.
Zase se zeptám i na ty zavedenější jména v Česku. Říkají ti něco?
Možná něco malinko budu mít v playlistu od Ektora. Ale fakt je to složitý. Já poslouchám vlastně všechno, ale dohromady nic. Z Blakkwoodu poslouchám jen písničku Blakkout a pár starých songů od Sheena, takže nemůžu říct, že bych něco extra poslouchal.
Ještě mě zajímá tvůj názor na tuzemské rapové nováčky. Která jména budou letos top? Bude to Lil Grippie?
No, tak to bych netvrdil ani ze srandy.
Proč ne?
Já se snažím mít nad tím nadhled. Může se stát cokoliv. Můžu být za pár týdnů nicka a taky můžu skončit někde. Nechci nic zakřiknout.
Ale ty jména. Tipoval bych Greye, který se už ale vlastně prakticky nahoru dostal. Gabe by mohl vyrůst. A Michajlov by mohl mít teď boom, jak vyšel z vězení. Tomu to fakt přeju. Už jen přes tu hudbu na mě působí jako dobrej člověk.
To je super. Ale přitom mám pocit, že Michajlov je na jedné straně a Lil Grippie je na diametrálně odlišné straně. Moc to nekoresponduje.
Já vím, ale mě právě baví poslouchat něco jinýho. Inspiroval jsem se právě rozhovory na Instagramu. Slyšel jsem, že čím víc posloucháš jinou hudbu, než jaká je ta tvoje, tak tím víc máš nápadů na svou tvorbu. Když budeš pořád dokola poslouchat emo rap, tak nebudeš mít nic, protože slyšíš pořád to samé. Podle mě je základem poslouchat něco trošku jiného, než co děláš. A to mě baví.
To je taky důvod, proč mě hodně lidi hejtuje. Kluci, kteří se snaží dělat nějakou hudbu. I když ta jejich hudba nezní špatně, tak nemají zhlédnutí. (...) Já bych jim jakoby taky něco přál, ale jak jim to můžeš přát, když on ti to nepřeje?
Na Michajlovovi mě baví hlavně jeho hlas a text. To má fakt hloubku. Třeba Konzum, to je taková klasička, kterou by měl znát každej. Nemá tolik views, kolik by měl mít.
Když jsi zmiňoval toho Stinga, poslechneš si třeba i nějaký metal nebo punkáče?
To jakoby moc ne. Ale rock třeba jo. Green Day, pak je tam Liquido nebo někdy i Nirvanu.
Vzhledem k tomu, že se všechno pořád vyvíjí a jde dopředu, tak si myslím, že i vnímání toho, co je oldschool, může být tvé a mé vnímání odlišné. Zajímalo by mě teda, co ty považuješ za český hiphopový oldschool?
To bych zase nerad někoho urazil. Všechny tyhle písničky mám v hlavě díky Petangamesovi, na jeho kanále jsem to slyšel. Songy vydané v letech 2006, 2007, 2008… Je to tím, jak jsem mladej. Neříkám, že jsou špatný, ale pro mou osobu to je něco, co je oldschool.
Zbývá mi s tebou probrat ještě vztahy, které máš s rapery z Česka. Během své krátké kariéry jsi prý už i stihl nějaké malé roztržky? O co šlo?
Já se v tom nebudu moc vrtat, ale prostě tam byl určitej konflikt, kterej se nějakým způsobem vyřešil beze slov. Byl to zbytečnej konflikt, fakt to nebylo potřeba. Ale zase dobrá zkušenost, že se nemám vrtat do věcí, do kterých prostě nemám. Dalo mi to určitě psychicky přes držku.
Nutno říct, že pokud děláš takovou hudbu, jakou děláš, tak jsi jednoduchým cílem pro rapery, kteří razí řekněme tvrdší filozofii. Stačilo totiž jen chvíli hledat, a narazil jsem na nějaký disstrack. Cituji: „Naběhnu do klubu, jakože p**o, co? (...) Omylem ti z pódia sundám Grippieho.” To jsi asi někdy slyšel.
Slyšel, no.
Já upřímně toho interpreta, který to napsal, neznám.
Já ho taky neznám. Promiň, já z toho mám strašnej vtip, kdykoliv slyším tohle citování. (smích) Tohle je přes Plastica. S Plasticem jsme se neměli moc rádi, pak jsme se usmířili a psali si, takže s ním žádný problém nebyl. Ale od něj byl právě tento JXK. Dodnes nevím, kdo to je. Párkrát jsem si s ním chatoval, ale…
To je taky důvod, proč mě hodně lidi hejtuje. Kluci, kteří se snaží dělat nějakou hudbu. I když ta jejich hudba nezní špatně, tak nemají zhlédnutí. Bude to znít hrozně egoisticky, ale pořád mi to někdo říká, že je to akorát jejich ukřivděnost. Já bych jim jakoby taky něco přál, ale jak jim to můžeš přát, když on ti to nepřeje? Každopádně znám lidi, kteří by si určitě zasloužili víc zhlédnutí, to určitě.
Já taky necením hodně lidí, ale necpu se jim do byznysu. Třeba Ondra Vlček. Toho nemám absolutně rád, je ztracenej případ. Já vím, proč to dělá. Psal mi proč.
Klidně můžeš někoho jmenovat.
Nick Whtevr, kluci z naší crew, například Gabe, Carlos, Fade… Je jich tam fakt hodně, kteří by si to zasloužili.
Z problémů se tvoří i stres. Když se tě pak nejen interpreti, ale samozřejmě i jejich fanoušci snaží dostat pod tlak, jak se s tím nakonec vyrovnáváš?
Byly chvíle, kdy jsem z toho byl fakt na prášky. Naposledy tohle září. To o mně psal celej českej Twitter. Bylo to hrozný. Ale zase jo, ta psychická stránka dostane přes hubu a potom je silnější a silnější. Teď už je mi to jedno. Ať si o mně píše, kdo chce.
Pořád mi to udělá nějakou reklamu. Jeho fanoušci mě slyší, pak si to najdou na Googlu a třeba 5 z 10 lidí mě může začít poslouchat. Občas jsem vlastně rád, protože mi to dělá zadarmo promo. Já jsem spokojenej.
Promítá se ti ten hejt i do osobního života? Že by tě někdo konfrontoval na ulici?
Byly tam nějaký rejpačky. Ale to jsem většinou byl venku ještě s dalšími lidmi. Jednou, když jsem byl s kamarádem, tak za námi přišli nějací kluci a začali se nám smát. Kamarád je pak trošku srovnal. Jinak jako ne. Víš, mí hejtrs jsou takoví, že jich je dost, ale v realitě jsem potkal dva nebo tři.
Nebo se možná smějou za zádama. Stojím na zastávce, přijdou dva kluci a chichotají se. Si myslej, že je asi neslyším. Že když se na ně nekoukám, že mé uši nevnímají okolní svět. Čistě výsměch pro tyhle lidi. Nemusí mě cenit, ale ať respektujou můj byz. To je takové moje motto.
Já taky necením hodně lidí, ale necpu se jim do byznysu. Třeba Ondra Vlček. Toho nemám absolutně rád, je ztracenej případ. Já vím, proč to dělá. Psal mi proč.
Vy se s Ondrou znáte?
Ne, že bychom se bavili. To vůbec. Já jsem si jednou rejpnul na storiečkách a označil ho, což už taky mimochodem nedělám. To je zbytečný tam někoho řešit. A on mi napsal: „Cože, ty mě znáš? Já tě poslouchám!” Z toho jsem byl taky trošku na prášky. (smích)
Pak jsem si s ním psal, a zase. On v jádru nemusí být špatný člověk. I ta jeho holka, s tou jsem si taky psal. Ale na internetu to jsou totální kreténi. Takovýhle názor určitě nemám sám. A teď jsem se ztratil…
No ne, je super, že jsme takhle na toho Ondru narazili. On něco natáčí a potom nějak žije. Začíná se mi zdát, že u něj je to tak strašně spojené. Že právě on je ten případ, kdy se ti hejt z internetu promítne do osobního života.
Podle mně je mu to už jedno. Jeho holka na tom nebyla, kvůli tomu hejtu, moc dobře. Jak mi napsali, je to práce. Je to čistý byznys, to, co oni dělaj. A toho hejtu mají tolik, že už s tím ani nic dělat nemůžou. Vždycky, když mám nějaký chvilky a přemýšlím nad tím hejtem a říkám si, že bych měl možná skončit, tak si vzpomenu přesně na tyhle lidi a řeknu si, že vždycky může bejt hůř.
Poslední věc. Já vidím, jak tady pracuješ na svých věcech. Máš studio, nějaký slibný začátek kariéry. Kam se svým uměním směřuješ? Máš nějaké cíle? Priority?
Mám nějaký svý cíle, že třeba vyprodám SaSaZu, ale to je odsud strašně daleko. Chci dělat to, co mě baví. Klidně se přesunout i k jinýmu rapu, ale dělat to, co mě baví. Nechci jít do labelu, radši budu sám a dělat si své věci sám. Nepotřebuju, aby mě někdo zastupoval.
Akademická dráha tě neláká?
Teď jsem se hlásil na mezinárodní konzervatoř, tak uvidíme.
Aha, to by ses opravdu mohl posunout někam mimo rap.
Jdu na populární zpěv. To je taky se mnou dost spojený. Hele, nevím. Nevím, kam se dostanu. Nevím, co bude zítra. Vím, co bylo včera, ale zítra mě třeba srazí auto nebo dostanu 100 tisíc na účet. To neví nikdo. (smích)
