Tetování a piercingy jsou po celém světě stále populárnější. Mnoho lidí jimi vyjadřuje svou osobnost, podle vědců se ale někteří obrací k modifikaci těla jako ke způsobu, jak překonat traumatické zážitky.
Studie zveřejněná v odborném časopise BMC Psychology naznačuje, že lidé, kteří byli v dětství zanedbáváni nebo zneužíváni, si častěji pořizují tetování a piercing.
„Výsledky potvrzují tvrzení, které naznačovalo, že tělesné modifikace mohou mít zvláštní význam pro osoby, které přežily nepřízeň osudu, zejména interpersonální trauma ze strany pečovatelů,“ uvedl výzkumný tým s tím, že zjištění by mohla být podkladem pro screeningové postupy a nízkoprahový přístup k psychoterapeutické péči.
Závažnější trauma = více tetování či piercingů?
Do výzkumu bylo zahrnuto celkem 1 060 účastníků ve věku od 14 do 44 let, jejichž průměrný věk se pohyboval kolem 30 let a většina účastníků spadala do nejnižší příjmové skupiny. Přibližně 40 % účastníků mělo alespoň jedno tetování nebo piercing a přibližně 25 % účastníků uvedlo závažné zneužívání nebo zanedbávání v dětství. Mezi účastníky, kteří uváděli zneužívání v dětství, mělo 48 % tetování nebo piercing, zatímco mezi lidmi, kteří týrání nezažili, mělo tetování nebo piercing pouze 35 %. Závažnější zneužívání nebo zanedbávání bylo zároveň spojeno s větším počtem tetování i piercingů. Mezi příjmovými skupinami nebyly pozorovány žádné rozdíly.
Osoby, které zažily v dětství trauma, mohly podle výzkumného týmu vnímat pořízení tělesných modifikací jako způsob, jak dostat zpět svou tělesnou autonomii. Tetování a piercing by tak mohly být podle vědců podnětem k terapeutickým rozhovorům o významu minulých zkušeností. Tým také zmínil, že by stálo za zvážení, zda by se tetovací a piercingová studia měla zapojit do kampaní zaměřených na zmírnění negativních důsledků nepříznivého vývoje v raném věku. Pokud se klienti svěří se zneužíváním a zanedbáváním v dětství, mohli by jim zaměstnanci předat příslušné informační materiály a zajistit přístup k blízkým klinikám nebo poradenským službám.
Podle vědců by nicméně bylo příliš zobecňující předpokládat, že volba tetování a piercingu nutně souvisí se stresujícími událostmi v raném věku. Zejména s tím, jak se tetování a piercing stávají součástí mainstreamové kultury, lze předpokládat, že zkrášlení těla je primárním cílem většiny lidí, kteří se nechávají tetovat a/nebo propichovat. Zároveň se jednalo o průřezovou studii (cross-sectional study), z níž nelze vyvozovat kauzální závěry.
