Snídaně i svačina jsou totožné s pondělkem, přesto mi dělá problém sníst jogurt v nějakém relativně krátkém čase. Pět chodů denně je pro mne prostě moc. Obědovou krůtu jsem kvůli velikosti rozdělil na polovinu, i tak jsem se skoro přejedl. Zeleninu jsem znovu napařil. Musím využít toho, že mi to ještě nevadí.
Je to teprve třetí den, ale přiznávám, že se již opravdu těším na konec. Gastrik musí jíst všechno co nejčerstvější, což znamená, že trávím veškerý čas v kuchyni. Jídlo však není festivalem chutí, ale spíš afterparty kolem páté ranní. A břicho, přestože se tváří, že je v pořádku, nejspíš úplně v pořádku není.
Chci si zlepšit náladu, tak navštěvuji kavárnu a dávám si zelený čaj. Díky procházce mi lépe vytráví předtím, než si dám stejnou večeři jako v pondělí. Už jsem vlastně zapomněl, jak úzko člověku je, když musí začít takto jíst. Emoční stránka je nejhorší. Ten pocit je zvláštní – máš hlad, ale zároveň jej nemáš. Ve městě si nic nedáš, jelikož nemůžeš. Když se najíš, trochu tě zabolí žaludek, ale zbytek dne je poměrně v klidu, a proto to vlastně děláš. Procesem si musí projít každý, kdo musí dietu dodržovat.
Je mi jasné, že se po konci testu experimentů s jídlem nezřeknu. Dieta mě stojí hodně energie. Přemýšlím o tom, že udělám revoluci a otevřu si bistro pro gastriky.
