Před pražským derby mluvil Refresher s hráčkou pražské Sparty Petrou Vyštejnovou o fotbale, mateřství a o tom, jak náročné je tyhle oblasti skloubit.
Obránkyně Petra Vyštejnová působí ve Spartě už od roku 2003 a patří k pilířům sparťanské sestavy. K fotbalu se letos v únoru úspěšně vrátila po porodu syna Matyáše. Jak ale přiznává, zvládat péči o malé dítě a k tomu fotbal na této úrovni není vždycky snadné.
Je to náročnější, než jsem čekala. Vždycky se dá ale domluvit
Synovi Petry Vyštejnové je nyní rok a půl. K ženskému týmu Sparty se jeho máma vrátila zhruba půl roku po porodu. Už předtím se ale připravovala individuálně. „Trvalo to déle, než jsem původně čekala, roli hrály určité zdravotní komplikace. Prvních pět měsíců bylo vše na individuální bázi – dostala jsem tréninkový plán, který jsem se snažila plnit. Jakmile už to bylo možné, připojila jsem se k týmu,“ vypráví Petra, se kterou jsme se v dopoledních hodinách potkali v pražských Holešovicích. Právě tam pracuje její partner, a tak mohl syna Matyáše během našeho rozhovoru hlídat.
Skloubit péči o malé dítě není v kombinaci s fotbalovými tréninky a zápasy jednoduché. Petra přiznává, že si to původně představovala úplně jinak. „Skloubit to samozřejmě jde, ale chce to dobrou organizaci a pochopení ze strany vedení a trenéra. Je to hodně o komunikaci a domluvě, protože ne všechno se s malým dá plánovat s dostatečným předstihem,“ říká Petra s tím, že plánování u ní probíhá v podstatě ze dne na den. „S malým nikdy nedokážu předem říct, jak bude ten den vypadat – jestli třeba neonemocní nebo se nestane něco jiného. Je to náročné na organizaci, ale když se chce a obě strany jsou tomu otevřené, tak to jde,“ dodává.
Vůči týmu mi to občas nepřijde korektní v tom smyslu, že tomu nedávám tolik, co dávají ostatní, protože holky jsou každý den na tréninku a já mám v tu chvíli prioritu úplně jinde – v synovi.
Právě chvíle, kdy syn potřebuje plnou pozornost, jsou pro Petru náročné. Občas i ji prý přepadají myšlenky, že fotbal a mateřství kombinovat nejde. „Člověk o tom přemýšlí ve chvílích, kdy je malý třeba nemocný. Přítel pracuje na plný úvazek a v průběhu pracovní doby se synem být nemůže. Takže jsem to samozřejmě já, kdo se o něj v tu chvíli stará a místo tréninku musíme s koučem vymýšlet individuální plán,“ říká. Přiznává také, že jí to občas vůči týmu nepřijde korektní. „Nedávám tomu pak třeba tolik, kolik tomu dávají ostatní holky. Ony jsou každý den na tréninku a já mám v tu chvíli prioritu úplně jinde – v synovi.“
Druhým dechem ale dodává, že kdyby současnou situací syn strádal nebo by aktuální nastavení přestalo dávat smysl jí či vedení Sparty, dá se vždycky lidsky domluvit, jak vše vymyslet jinak.
