Česká MMA hvězda Matěj Peňáz: Vémola mě překvapil, v Oktagonu mám právo na titul. Chci se dostat do UFC

Ty máš v Oktagonu skoro samé výhry na K. O. a zajímavostí je, že Bonner na K. O. nebo T. K. O. nikdy neprohrál. Budeš ty tím prvním, kdo ho knokautuje?

To by bylo určitě hezký. Nechci ale v zápase za každou cenu tlačit na pilu. Nechtěl jsem to dělat ani v zápase s Olem Magnorem (v posledním zápase, pozn. red.). Ten ale nakonec přišel s úplně jiným stylem, než jaký jsme od něj čekali. Bonner podle mě bude daleko taktičtější. Nechci do toho proto skákat a spěchat na knokaut. Když se K. O. podaří, tak samozřejmě budu šťastnej. Vždycky chci soupeře ukončit před limitem, ale uvidíme, jak to půjde.

Ty ses před časem usadil ve Švédsku, kde žiješ a trénuješ. Jezdíš ještě trénovat i do Česka?

Ano, trvale jsem hlavně ve Švédsku a dojíždím na kempy do Česka. Trénuju tady ve Stockholmu v All Stars Gymu s tím, že taktiku a konec přípravy řeším v Česku v Reinders Gymu s Andrém Reindersem a Honzou Stachem. Spolu vždycky diskutujeme o taktice. Na konec této přípravy tak znovu poletím do Česka. Tady ve Švédsku mám ale hodně sparringů, zrovna třeba teď je to pro mě super, protože tu mám pět kluků, kteří bojují ve střední divizi, takže se k sobě váhově hodíme, což je ideální.

V čem je pro tebe největší benefit tréninků ve Švédsku oproti Česku?

Určitě jsou to ti sparring partneři. Hodně bojovníků sem jezdí na kempy, nežijí tady, ale přijedou trénovat na dva nebo tři měsíce, což je pro mě paráda, protože se často střídají. Zároveň je tady na trénincích větší konkurence. Přece jen když člověk trénuje v Česku, tak se s většinou zápasníků zná, kamarádí se s nimi a ten sparring vypadá trochu jinak, než když se s někým potkáte jenom v tělocvičně, nevíte o sobě nic a nemluvíte ani stejným jazykem. Díky tomu jsou sparringy podobnější reálnému zápasu.

Ve Švédsku ses potkal mimo jiné i s UFC hvězdou Khazmatem Chimaevem. Potkáváte se tam pořád? A jak bys popsal tréninky s ním?

Khamzat už tu není, teď nedávno se tu sice krátce ukázal na jeden turnaj, ale pak zase odletěl, protože se přestěhoval do Dubaje. V trénincích je ale hodně tvrdej a není to s ním úplně příjemný. (smích) Do veškerých sparringů jde na 100 procent. Je to ten typ zápasníka, který nerozlišuje, jestli je to zápas, nebo trénink. Do všeho jde naplno a všude chce vyhrát, což je samozřejmě dobrá mentalita, ale je kvůli tomu složitější s ním dělat drilly nebo spárovat. Nic špatného o něm ale říct nemůžu. Je to velice kvalitní zápasník a má skills. Je fakt dobrej.

Koncem roku 2023 ses vrátil do boje po hrozivém zranění lokte. Popíšeš, co se přesně stalo a jaká byla rekonvalescence?

Je to přesně rok a tři dny, co se to stalo (rozhovor proběhl v pondělí 8. ledna 2024, pozn. red.). Byla to kompletní luxace (vykloubení) lokte a došlo k tomu při pondělním wrestlingu. Tyto dny míváme wrestlingové sparringy na stěně a potom grappling. Při wrestlingu mě borec tlačil na zem a chtěl naskočit submisi (gilotinu). Já jsem se zapřel o ten loket, ale on mi přímo na něj skočil kolenem a provalil mi ho úplně na druhou stranu.

Bylo to hodně velké zranění. Sedm měsíců jsem nemohl pořádně trénovat, takže jsem trénoval hlavně bezkontaktně. Běhal jsem, rehabilitoval a chodil do posilovny, aby se ruka zpevnila. Když se to stalo, tak jsem si myslel, že to může být konec mé kariéry. Nakonec je ale všechno jinak, za což děkuju bohu.

Máš kvůli tomu nějaké trvalé následky?

Loket je teď trochu jiný, než byl. Jsou tam drobné strukturální změny a vytvořily se tam malé výrůstky, aby loket sám sebe chránil. Trošku se tedy obalil, což změnilo i jeho funkci. Můžu s tím ale plnohodnotně trénovat a už to ani při trénincích nemám v hlavě. Kdyby mi někdo například chytil arm-bar přímo na ten loket, tak si na to samozřejmě vzpomenu, ale při běžném tréninku už o tom nevím. Taky pro mě bylo důležité, že při dietě ani v zápase s Olem Magnorem jsem si na to taky nevzpomněl. Loket byl pevnej a držel.

Podle oficiálního žebříčku Oktagonu jsi momentálně čtyřka střední váhy. Před tebou jsou Pirát, Čepo a Engizek (šampionem je Kincl a Wawrzyniak je prozatímním šampionem). Kolik zápasů si myslíš, že tě dělí od titulové šance?

Engizek je přede mnou? Já vlastně moc nevím, jak to mám posuzovat. Abych to řekl na rovinu, tak ten ranking nedává smysl. Já mám nejvíc zápasů v Oktagonu, mám osm výher, ale pořád jsem čtyřka. Engizek má dva zápasy a je přede mnou. Vlasto (Čepo) teď šel o titul, ale tím, že prohrál, tak by mohl být za mnou. Moc to ale neřeším. Myslím si, že si o titul už můžu říct, a vlastně si o něj i říkám. Myslím, že na to mám právo. V Oktagonu mám nejvíc zápasů, nejvíc výher, sedm z osmi zápasů jsem ukončil na K. O. a T. K. O. Co se tedy týče Oktagonu, tak bych měl mít právo o titul zápasit.

Když jsme zmínili Čepa, tak co říkáš na jeho titulový zápas s Wawrzyniakem. Překvapil tě výsledek?

Ano, díval jsem se na celý turnaj. Řekl bych, že celá akce byla plná překvapení. Ti, o kterých jsem si myslel, že vyhrají, tak prohráli. Wawrzyniaka jsem do té doby zápasit neviděl. Vzal zápas na poslední chvíli a koukal jsem se jen na jeho sestřih. Myslel jsem si, že ho Vlasto Čepo porazí, když ale Wawrzyniak viděl, že ho dokáže udržet na zemi, tak se zaměřil jenom na wrestling. Nechci říct, že ho ukontroloval lehce, ale bylo vidět, že oba už byli hodně fyzicky vyčerpaní. Asi hodně rozhodl průběh prvního kola, po kterém se zdálo, že jsou fyzicky na dně. Wawrzyniak ho proto kontroloval a zaslouženě vyhrál. Favorit pro mě byl ale Vlasto, myslel jsem, že vyhraje.

Tvůj zápas s Čepem je trochu prokletý, protože se už několik let odkládá. Spousta fanoušků ho ale pořád chce vidět. Máš o něj ještě zájem i ty, nebo je to uzavřená kapitola?

Ten zápas se rozhodně stane. Je zajímavý pro každého fanouška, pro Oktagon a samozřejmě i pro nás. To, co se mezi námi stalo a děje, ale neberu nějak osobně. Pokud zápas bude, tak bude. Je to tak, jak říkáš. Ten zápas je prokletej. Před finále Undergroundu jsem utrpěl zranění, které se mi v té době zhoršilo, v roce 2021 se pak zranil Vlasto a skoro celý rok 2023 jsem zase zraněný já. Vždycky, když máme zápasit, tak se někdo zraní. Zápas ale pořád visí ve vzduchu a bude to jeden z nejsledovanějších zápasů Česka a Slovenska. Dřív nebo později k tomu určitě dojde.

Říkáš, že si rivalitu s Čepem nebereš osobně. Celkově navenek působíš hodně vyrovnaně a k soupeřům se chováš s respektem, což je trochu unikát ve sportu, kde se mnoho bojovníků pokouší o trash talk. Co si o tomto fenoménu myslíš?

Snažím se být prostě takový, jaký jsem. Tohle chování ve mně asi není a nechci něco dělat na sílu. Vždycky jsem zápasil s tím, že je to sport a jeden je v něm vždycky lepší. A takhle to vnímám pořád. Jeden z nás je lepší bojovník a soupeře beru jen jako soupeře v boji. Jinak ho ale respektuju. Dělá to stejné, co já, má asi ten stejný sen, oba chceme být co nejlepší.

Zmínil jsi i překvapení na turnaji v O2 areně. Překvapil tě i zápas Karlose s Pirátem?

Jo, hodně mě to překvapilo. Myslel jsem, že Karlos bude tlačit čistě na wrestling, když se ale Pirát dokázal dobře jednou nebo dvakrát ubránit a zápas zůstal ve středu, tak se Karlos rozhodl, že bude boxovat, což byla chyba. Nechal se do toho vtáhnout a nedržel se toho, v čem je nejlepší. Rozhodl se boxovat a doplatil na to, takže to pro mě bylo velké překvapení.

Další velké překvapení pro mě byl zápas Paterno vs. Surdu, kde jsem hodně favorizoval Surda. Viděl jsem Paternovy zápasy a myslel jsem, že Surdu s ním v postoji dokáže dominovat, ale opak byl pravdou. Paterno do toho šel velmi dobře a pak vyhrál na submisi.

Nevím, jestli to víš, ale podle bookmakerů jsi největším favoritem celého turnaje Oktagon 52. Je na tebe kurz 1,11, přitom ale máš hodně těžkého soupeře. Cítíš se jako tak velký favorit i ty sám?

Zdá se mi, že Tipsport nechce, aby se na mě vsázelo. (smích) Na každém turnaji jsem totiž podle jejich kurzů obrovský favorit. Popravdě moc nevím, co na to říct. Osobně je mi to jedno, ale pro lidi asi bude takovýto kurz absolutně nezajímavej.

Když tě lidi takto obrovsky favorizují, nemůže se stát, že kvůli tomu třeba podceníš soupeře?

Určitě ne. Byl jsem obrovským favoritem i v zápase na Dana White Contender Series a je to tak prakticky při každém zápase. Na jednu stranu mě to těší, protože lidi nebo bookmakeři ve mně asi vidí potenciál, ale na druhou stranu vím, že to vůbec nic neznamená, protože každý zápas je jiný. Sám se na to ani nedívám, takže to pro mě nehraje žádnou roli.

Když zmiňuješ Dana White Contender Series (DWCS), tak je UFC pořád ten cíl, ke kterému se chceš dostat?

Určitě ano. Pořád mám v hlavě svůj sen, který si chci splnit. Nemám ale v hlavě dané, že hned musím jít zase do DWCS nebo že po tomto zápase musí přijít nabídka do UFC. Uvidíme, co se stane. Nechávám to plynout a uvidím, jestli dostanu nabídky třeba i od jiných organizací. Tímto zápasem mi totiž končí smlouva v Oktagonu. Už jsem dostal nabídku na prodloužení, ale uvidíme, co bude.

Je tedy možné, že půjdeš někam jinam?

Zatím tu mám nabídku od Oktagonu a organizace okolo jsem nějak příliš nezjišťoval. Oktagon je u nás nejlepší organizace, organizaci jako takovou respektuju a mám ji rád. Chci si ale nechat čas a nechci nad tím moc přemýšlet. Nejdůležitější pro mě teď je vyhrát poslední zápas v rámci kontraktu.

Bojovým sportům se věnuješ už od dětství, největší slávu jsi ale získal asi až po přechodu do Oktagonu. Dokážeš se dneska už sportem plně uživit?

Samotným zápasením ne, ale dokážu se sportem uživit díky tomu, že mám kolem sebe lidi, kteří mě podporují, za což jsem jim vděčný. Aktuálně žiju jako profesionální sportovec, ale je to hlavně díky mým sponzorům a partnerům.

V začátcích jsi trénoval pod vedením svého otce. Dává ti i dnes nějaké rady?

Ano, pořád mi radí. Vždycky, když přiletím do Česka, tak s tátou máme tréninky. Pokaždé je děláme hodně podobně, nacvičujeme kombinace, které se hodí do zápasu, nebo děláme kondiční tréninky. Jsem rád, že to takto prožívá se mnou. Dneska už má vlastní cestu jako trenér. Mě už sice netrénuje, ale kdykoliv, když jsem u našich, tak spolu nějaký trénink dáme.

Před několika týdny jsi sdílel fotku z tréninku s Jiřím Procházkou, kterého teď taky čeká důležitý zápas. V dubnu se pobije s Aleksandarem Rakićem. Nabídneš predikci tohoto zápasu?

Rakić je hodně těžký a kvalitní soupeř, ale samozřejmě věřím Jirkovi. Rakić se vrací po zranění a víc než rok a půl byl mimo Oktagon, což hraje do karet Jirkovi, takže věřím tomu, že se na něj dobře připraví a dokáže ho porazit.

A jak vidíš Jirkovy šance na to, že se znovu probojuje k titulu?

Pokud by dokázal porazit právě Rakiće, tak by to mohlo znamenat titulovou šanci, protože Rakić je v čele žebříčku. Sice byl zraněnej, ale je to bojovník, který je momentálně na vrcholu, a kdyby ho Jiří dokázal ukončit třeba na K. O. nebo T. K. O, tak by si tím titulovou šanci mohl znovu zajistit.

Celé Česko a Slovensko vyhlíží taky odvetu Vémola vs. Végh. Koho v tomto případě favorizuješ?

Přijde mi zajímavé, že v odvetě si vyměnili role. Attila poslední zápas před Karlosem prohrál a byl velkým outsiderem, teď svůj poslední zápas prohrál Karlos a outsiderem bude určitě on. Přesnou predikci na tento zápas asi nemám. Třeba se nakonec jejich role otočí úplně a Karlos dokáže získat vítězství. Pro Karlose je to ale určitě těžká situace jak psychicky, tak i fyzicky, když musí po knokautu od Piráta naskočit zpátky do přípravy. Je totiž potřeba nějaký čas, během kterého by neměl vůbec spárovat. To on ale dobře ví, protože má kolem sebe doktory a super tým.

Jejich zápas bude na fotbalovém stadionu v Edenu, což je něco, co tady nikdy nebylo. Pokud budeš v Oktagonu pokračovat, budeš chtít na této akci zápasit taky?

Idea zápasu na Edenu se mi moc líbí. Časově by to navíc vycházelo dobře. Turnaj v Edenu bude v červnu, takže to sedí skvěle. Pokud teď vyhraju, tak budu mít přes čtyři měsíce, takže zápas na Edenu by pro mě byl super.

Ve své kariéře jsi už vyhrál evropské i světové tituly v postojových disciplínách, teď sbíráš úspěchy v MMA. Jaký největší kariérní cíl před sebou máš?

Cíl mám před sebou ten nejvyšší – dostat se do největší organizace na světě UFC. Hlavní je pro mě ale být stále co nejlepší verzí sebe sama, pořád se posouvat, zlepšovat a žít život naplno. Co se má stát, se stane. Sen a cíl před sebou mám jasně dané a postupně dělám malé kroky, abych se k nim dostal. Nechci něco hlásat, ale věřím tomu, že člověk si může splnit, cokoliv chce.