Pojem „Jezdíš jako Fittipaldi“ je v Česku a na Slovensku synonymem pro rychlou jízdu. Ve skutečnosti ale dvojnásobný mistr světa ve Formuli 1, Emerson Fittipaldi, jezdí s rozvahou a užívá si každou minutu jízdy.
To zrcadlí i v nové spolupráci s československou značkou prémiových limonád Targa Florio, které svým názvem odkazují k jednomu z nejtěžších závodů v historii moto sportu. V rozhovoru o závodění v F1 a těžkých začátcích nám motoristická legenda popsala i historický význam sicilského závodu téhož jména.
Jaké období ve Formuli 1 je vaše nejoblíbenější?
Těžko říct. V mé době mohlo vyhrát každou Velkou cenu šest až osm jezdců. Byla tam větší šance pro každého. Dnes se to ale možná zase trochu vrací – vidíme, že McLaren vede, Mercedes je silný, Ferrari se vrací do formy. Je to těsné.
Kdybyste si mohl vybrat dnešní tým, za který závodit, který by to byl?
Rozhodně McLaren.
Kdo je podle vás nejlepším jezdec F1 všech dob?
To je velmi těžké říct. Pro mě to byl Ayrton Senna. Pak Fangio – když jsem byl malý, můj otec, novinář a jeho přítel, mi o něm často vyprávěl. Ale těch velkých jmen a skvělých pilotů je hodně i dnes.
Znal jste se s Ayrtonem Sennou, brazilským závodníkem, který vyhrál titul mistra světa hned třikrát. Zahynul ve svých 34 letech během tragické nehody. Jaká je vaše nejcennější vzpomínka na tohoto závodníka?
Měl jsem štěstí, že jsem ho znal už od jeho 14 let. Testoval jsem tehdy auto na Interlagosu a on tam přišel se svým tátou. Byl velmi stydlivý. Pozval jsem ho do garáže, ale odmítl to. Mám s ním tolik krásných vzpomínek. Nejraději ale vzpomínám na to, když testoval moje Indy auto. Mým snem bylo mít na Indy 500 Ayrtona i Nigela Mansella. Nigel závodil, Ayrton bohužel nikdy.
Pomáhá rivalita závodníkům lépe performovat, nebo spíše zvyšuje riziko nehod?
Konkurence vás nutí zlepšovat se. Pokud je jeden jezdec z týmu lepší, druhý se ho snaží dohnat. A když jsou vyrovnaní, tlačí se navzájem k lepším výkonům. Stejně jako na olympiádě – když si myslíte, že nikdo už nemůže skočit výš, přijde další a překoná to. Posouvání hranic je lidská přirozenost.
Existuje moment ve vaší kariéře, který byste chtěl znovu prožít? Ne s cílem změnit tok událostí, ale jen cítit znovu ten pocit?
Ve své kariéře jsem hodně chyboval, jako každý. Občas se mi stávalo, že jsem vedl a příliš jsem se uvolnil. V tu chvíli uděláte chybu, přestanete se soustředit. Znovu bych chtěl prožít závod v Monze, když jsem poprvé vyhrál titul mistra světa, to byl nejsilnější moment mého života. Když jsem opouštěl Brazílii, snil jsem o tom být jezdcem F1. A ten sen se v tu chvíli splnil.
Byl jste mistrem světa už ve 25 letech. Jak vás tak brzký úspěch ovlivnil?
Beru to zpětně jako příležitost od Boha. Jsem hodně věřící, a to mimo jiné díky závodění ve Formuli 1. Jednou jsem málem zemřel, a to mi otevřelo oči a ovlivňuje mě to dodnes. Za úspěch ale vděčím i skvělým lidem, které jsem měl kolem sebe a kteří mě v životě také ovlivnili. Třeba Colin Chapman, který se stal mým prvním týmovým šéfem, byl dle mého génius, rád na něj vzpomínám. Díky skvělému týmu jsem vyhrál titul velmi mladý. Později jsem byl u McLarena, i tam jsem se setkal se skvělými lidi. Naučil jsem se, že motorsport je především týmová práce. Od návrhu auta po stavbu, testování a závodění – všechno je to o týmu. A to platí v každém podnikání, profesi i sportu. Provází mě to celý život.
Když porovnáte závod Targa Florio s jinými, co ho podle vás dělá tak výjimečným?
Pouze v Itálii se totiž mohlo závodit na otevřených silnicích. Když se nad tím zamyslíte, bylo to opravdu nebezpečné – během závodů neexistovalo žádné pořádné zabezpečení, lidé o závodu ale věděli a respektovali ho. Auta projížděla vesnicemi, kolem domů a farem plnou rychlostí. Závody Targa Florio byly tak slavné, protože se naprosto lišily od závodění na uzavřených okruzích. Jet po silnicích mezi městy... každý, kdo žil v okolí Targa Florio okruhu, chtěl být u toho. V Itálii to byla velkolepá podívaná.
Závodníci Targa Florio byli opravdu odvážní. Já bych na otevřené ulici nikdy nezávodil – moje hlava je nastavená jinak. Ale oni to tehdy dělali a zaslouží si obrovský respekt. Riziko tam bylo mnohem vyšší než jinde. Obdivuji také tehdejší auta, byla nádherná. Připomínala mi MG, sportovní auta s duší.
Chtěl byste, aby se jednou vytrvalostní závody vrátily na Targa Florio?
Bylo by to fantastické. Znamenalo by to hodně, protože historie Targa Florio je opravdu silná. A jako mezinárodní událost by to mělo obrovský význam.
Jak obtížné bylo stát se profesionálním jezdcem v Latinské Americe ve vaší době?
Bylo to mnohem těžší než v Evropě i než je tomu dnes. S bratrem jsme stavěli technická auta – formule V, později náš prototyp Fitti-Porsche. Abychom mohli závodit, prodával jsem závodní vybavení, například speciální kola, a tím jsem vlastně sponzoroval sám sebe. Až po příchodu do Evropy a týmu Lotus jsem se stal profesionálním jezdcem. V Latinské Americe jsme měli méně zdrojů, méně sponzorů.
Závodění je o vášni, přesnosti, tradici – hodnotách blízkých italské kultuře. Když si po závodě představíte relaxaci, existuje nějaký konkrétní nápoj nebo rituál, který pro vás vystihuje ducha těchto okamžiků?
Symbolem závodění a součást rituálu po vyhraném závodě je pro mě šampaňské, tři vítězové na pódiu snažící se navzájem polít a zasáhnout i mechaniky. Je to zábava. Často se stává, že diváci se snaží tu láhev ukrást jako suvenýr. Asi šedesátiletý pán mi nedávno ve Španělsku řekl, že když jsem v roce 1973 vyhrál Grand Prix, ukradl moji láhev. Vběhl jako malý kluk pod pódium, prostě si ji vzal a utekl. A má ji dodnes!
Značka Targa Florio dnes znovu probouzí ducha jednoho z nejslavnějších závodů historie. Když slyšíte to jméno, co se vám jako první vybaví – emoce, moment, vůně, zvuk?
To jméno má velkou sílu. Když jsem byl teenager v Brazílii, znali jsme Targa Florio, i když jsme tehdy neměli doma televizi. Každý v Brazílii to jméno znal. V 50. a 60. letech byla významná a krásná éra sportovních aut.
Myslíte, že závody jako Targa Florio mohou probudit vášeň pro motorsport i u mladé generace? A jak může značka Targa Florio udržet ten duch závodění?Myslím, že ten potenciál závody mají. To, co dělá značka limonád Targa Florio, je skvělé. Udržuje jméno tohoto slavného závodu při životě. Reflektuje duch závodů. Moc se mi líbí logo značky – hned při prvním pohledu mě zaujalo. Opravdu vyjadřuje myšlenku a dobu 50. a 60. let. Byla to romantická éra, plná odvahy.
