2) Princezna Krasomila (Pyšná princezna)

Už název ikonické pohádky dokáže napovědět, jaká princezna asi je. Zpočátku je Krasomila protivná svou pýchou a neústupností. Když hodný a spravedlivý král sousední země Miroslav chce požádat o její ruku, Krasomila ho odmítne, za manžela jí totiž není dost dobrý.

Miroslav se ale nenechá vyvést z míry a rozhodne se princeznu vytrestat tak, že ji v přestrojení za zahradníka udělí výchovnou lekci. Nejdříve pro ni vypěstuje zpívající květinu, která vydrží s melodií do rána, jen když princezna nebude tak pyšná. Krasomila se nakonec do zahradníka zamiluje a uteče s ním. Cestou pozná, jak vypadá opravdový život, a poskládá si, co je vlastně důležité.

K závěru se z ní stane úplně nový člověk, přestane být pyšná, a když zjistí, kdo zahradník ve skutečnosti je, už jejich sňatku nestojí nic v cestě. Takže jak je vidět, i některé princezny se dokážou napravit.

1) Princezna Angelína (S čerty nejsou žerty)

S čerty nejsou žerty mají na ČSFD jakožto česká pohádka to nejvyšší hodnocení, což už svědčí o její výjimečnosti. Vypráví příběh o chudém Petrovi, který se seznámí s dcerami místního knížete, když je zachrání při projížďce, při které se jim splašili koně, a zaujme ho vyzývavá Angelína. Petr však pro ni nic neznamená. To její hodná a skromná sestra Adélka se do něj hned zamiluje.

Angelína je protivná svou přehnanou namyšleností a povrchností. Když se má vdávat, vybírá si nápadníky jen podle jejich vzhledu a bohatství, a neustále se pohrdavě vyjadřuje o chudácích. „Ženich musí být hlavně bohatý a krásný, chudáky nechci!“ Její nadřazené chování vůči služebnictvu a všem, které považuje za méněcenné, je do očí bijící. Je rozmazlená a pyšná, přitom vlastně nemá ani na co. Jejich knížectví se stává chudším a chudším, ale na to vůbec nebere zřetel.

Její snobství a neschopnost vidět dál než za pozlátko ji činí nesympatickou. Nakonec propadne samotnému Luciferovi, aniž by to tušila, a ten si ji odnese s sebou do pekla. Její osud je tak naplněn.