Dana Drábová, jaderná inženýrka, předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost a jedna z nejdůvěryhodnějších osobností českého veřejného života. „Atomová lady“, která čtvrt století mluvila o jaderné energii srozumitelněji než kdokoliv jiný.
Žena, která se nebála složitosti ani pravdy
Dana Drábová byla přesně ten typ odbornice, které lidé věří, protože se nikdy nesnažila vypadat „příliš chytře“. Mluvila jednoduše, ale nikdy ne povrchně. „Nebát se říct věci pravými jmény a nezjednodušovat, když už to víc nejde,“ opakovala často. A tím se řídila i při řízení úřadu, který má v rukou bezpečnost jaderné energetiky celé země.
Její schopnost vysvětlit, jak funguje reaktor, i proč se nemusíme bát slova „jaderný“, z ní udělala jednu z nejvýraznějších postav české vědy. Ale zároveň zůstala nohama na zemi. Až do posledních let byla místostarostkou rodných Pyšel.
Lidé si vždycky poradí. Poradili si s válkami, epidemiemi, poradí si i s drahou energií.
Twitterová kronikářka normální radiace
Po ruské invazi na Ukrajinu začala každý den na X psát jednoduchou větu: „Radiační situace na Ukrajině zůstává normální,“ opakovala.
Pro mnohé to byla banální hláška, ale pro tisíce lidí po celém světě znamenala jistotu. V moři paniky a dezinformací působila jako maják klidu a rozumu. Sama o té větě říkala, že ji bude psát „dokud Rusák z Ukrajiny nevypadne“.
Ukrajinská pšenice je v pořádku. Toxické jsou leda bláboly, kterými pár nešťastníků přičinlivě kontaminuje sociální sítě.
Vědkyně, která uměla i bodnout
Drábová se nebála střetů s politikou, když šlo o pravdu. Když předseda strany PRO Jindřich Rajchl na Facebooku šířil poplašné zprávy o Dukovanech, nabídla mu sázku o lahev Taliskeru, že odstavený blok poběží do měsíce. Měla pravdu. On prohrál a lahev nikdy neposlal.
Její komentář? „Ukázal tím opětovně, co je zač, což je pro mne za všechny láhve světa,“ vzkázala.
Flanelová radost
Drábová si dokázala udržet nadhled i v politice. Prezidenta Petra Pavla veřejně podporovala, ale místo patosu přišla s nadhledem sobě vlastním. „Flanelová radost pokračuje,“ napsala o jejich setkání.
Věci se samy do pořádku nedají, to není jejich přirozenost. Je třeba, abychom přestali jen frflat na stav světa, a sami se přičinili. Už 35 let je to v našich rukách. – Dana Drábová, 17. listopadu 2024.
Evropa, Ukrajina, rozum i emoce
Když vypukla válka, postavila se jednoznačně na stranu Ukrajiny. Odmítala proruské dezinformace i „vlastenecké“ pózy. Byla hlasem rozumu, který připomínal, že patříme k Evropě nejen geograficky, ale i hodnotově.
„Otázka, proč Rusko vyřadit (z tendru na dostavbu Dukovat, pozn. red.), je emocionální, ale podstatná. Kam chceme patřit? S jakými zeměmi a s jakými režimy chceme navazovat vztah?“ řekla před pár lety Refresheru.
Buranských ohavností si moc nevšímám, ale občas se podívám na komentáře pod tweety těch, co sleduju. Kde se to v těch lidech bere? Tolik žluči, tolik nenávisti? Vždyť jim z toho musí být špatně, fyzicky, metabolicky.
Vědkyně s mezinárodním respektem
Za svou práci získala řadu ocenění, od Medaile Za zásluhy až po jedno z nejvyšších japonských vyznamenání, Řád vycházejícího slunce. I v Japonsku oceňovali to, co jsme tu brali jako samozřejmost, totiž že nikdy nezneužila důvěru, kterou jí veřejnost dala.
Od reaktorů po Pyšely
Na rozdíl od mnoha elit zůstala pevně spjatá s místem, odkud pocházela. V Pyšelech byla místostarostkou od roku 2010. Zasedala na stejné židli jako sousedi*sousedky, které znala mnoho let. Žádné PR, jen poctivá práce a vědomí, že odpovědnost má různé podoby.
Byla to žena, která se nebála říct svůj názor a stát si za ním. Lidé oceňovali její přímost i diplomatický přístup.
