Žaneta z Růže pro nevěstu: Andrew Tate mi žárlil do telefonu, musela jsem si ho zablokovat

Jak se máš po odchodu z pořadu? Čekala jsi kolem sebe takový mediální rozruch? Jak to na tebe působí?

Děkuji. To je krásná otázka. Já na ni nikdy neumím odpovědět jednou větou, protože mé pocity jsou velmi komplexní a vrstevnaté. Pokud by ses mě ptala na tento jeden konkrétní moment, tak se mám šťastně, naplněně a cítím radost a houževnatost.

Z pořadu jsi odstoupila sama, nebyl to úplně standardní odchod. Udělala bys to i bez bílé růže? Že bys Adriánovi řekla, že tvá cesta končí?

Ano, udělala bych to, ale nevím, jestli v ten večer. Nečekala bych na to, až mě Adrián vyloučí, odstoupila bych.

Během tvého odchodu se Miška rozplakala a řekla, že pláče proto, že si uvědomila, že mnoho žen neumí dát přednost samy sobě. Je to něco, co ses musela v životě naučit?

U této otázky se mi derou slzy do očí, děkuji za ni. Mnohokrát jsem si v životě nevybrala sebe. Mnohokrát jsem se ztratila v jiném člověku. Stalo se mi, že jsem chtěla získat uznání a potvrzení zvnějšku. Nakonec i to mé rozhodnutí jít do Růže bylo ovlivněno tím, že jsem se chtěla zviditelnit a získat opět nějaký druh externí validace.

Stále jsem v procesu, kdy si musím spoustu věcí uvědomovat. Nemyslím si, že jsem nad tím definitivně vyhrála. Bílá růže je pro mě připomínkou toho, že už nepotřebuji cizí uznání. Je to symbol toho, že hodnotu sebe sama je třeba si připomínat každý den, protože ten pocit je prchlavý.

V show jsi zmínila, že odcházíš i proto, že jsi viděla Adriánovy pohledy na jiné dívky. Byl to hlavní důvod odchodu?

Už v tom vlaku na rande spolu s Natálií a Mercedes jsem začala cítit, že to asi nedotáhnu daleko, že jsou tam pravděpodobně jiné favoritky. Ale dokud jsem měla možnost ho poznávat a dokud se mi otevíral, tak jsem tam chtěla zůstat.

Zaujala tě spíš jeho energie, nebo vzhled? Tady se přiznám. Jak jsem hluboká, tak jsem i povrchní. Myslím si, že hloubka neexistuje bez povrchu, že se to musí doplňovat. Mně se v životě stává, že se rychle zamiluju na základě vzhledu, ale pak se zase rychle odmiluju. Za ty „motýlky“ jsem ovšem vděčná, protože mě to naplňuje životem.

V tom okouzlení cítím inspiraci, mám chuť psát. Náplní práce umělce a spisovatele je být otevřený poznávání a životu. A já ten život pociťuji skrze interakce s lidmi. Stává se mi, že se „zamiluju“ i do starého člověka nebo do dítěte – to slovo je možná přehnané, ale nechám se jimi nadchnout. V případě Adriána mě okouzlil vzhled. Jsem na tmavé typy, takže to mě dostalo. V té vile pak najednou zapomeneš, že existuje nějaký život venku. Jsi jen tam a tvým úkolem je zapadnout a přežít. Tehdy si řekneš: „Aha, tak je tu jen tento jeden muž, tak se mi líbí.“ Vtáhla mě ta kolektivní energie.

Když jsi přicházela, složila jsi mu báseň. Vzhledem k celkovému stresu z příchodu to musel být riskantní tah. Byla jsi si jistá, že tu situaci zvládneš?

Bylo to velmi riskantní. Původně jsem mu chtěla dát tři kartičky z mé hry Hlbina a vést s ním rozhovor. Nakonec jsem se ale sama rozhodla vystavit se stresu. Mám ráda výstupy z komfortní zóny, protože tam se děje růst a transformace. Když děláme jen bezpečné věci, není to dobrodružství. Věděla jsem, že to může vyznít nešikovně – a byla to nešikovná báseň. Ale dnes jsem ráda, že jsem ji odrecitovala, protože se stala podnětem pro parodie, které udělaly velkou osvětu poezii. Najednou polovina Slovenska začala skládat verše. To byl vždy můj sen – propagovat kouzlo poezie. Netušila jsem, že na to postačí jedna neobratná báseň.

V minulosti ses setkávala s Andrew Tatem. Ty působíš jako osoba, která si velmi hlídá svou hodnotu, což je v úplném protikladu s jeho očekáváními od žen. Čím tě tehdy jako člověk zaujal?

Mám v sobě neukojitelnou zvědavost. Čím je člověk jiný a čím více vystupuje z mé bubliny, tím více mě zajímá jeho příběh. Chtěla jsem pochopit, proč přemýšlí tak, jak přemýšlí. Proč považuješ ženu za majetek? Setkávala jsem se s ním, protože byl chytrý. Měl jasnou strategii. Tehdy vůbec nebyl známý, byl to kickboxer. Lichotilo mi, že si vybral právě mě. Setkali jsme se v Michalovcích v kavárně. Ty debaty byly plodné, měl něco v hlavě, byl sečtělý.

Doporučeno

Realita uvnitř manosféry. Novinář zkoumá svět, kde ženy patří do kuchyně a emoce jsou pro slabochy 1. dubna 2026 v 13:00

Zajímal se o psychologii a už tehdy měl jasnou strategii – ty jachty, bankovky a nahé zadky na Instagramu. Měl tehdy jen 3 000 followerů a já jsem se ho ptala, proč sedí se mnou, když jsem úplně jiný typ než ty ženy, co ukazuje. Řekl mi, že to je strategie na vzbuzení kontroverze a pozornosti médií.

Měl jasno v tom, jakou ženu chce – chtěl někoho sexuálně nezkušeného. Říkal, že žena, kterou prošlo mnoho mužů, nemá hodnotu. Já jsem tehdy ještě nikdy neměla přítele, vyzařovala jsem asi tu nevinnost a nevyzrálost, proto jsem se mu líbila. Uvnitř jsem cítila odpor, když řekl, že žena je majetek muže a nesmí chodit ven s kamarádkami. Tehdy jsem se tomu ale spíš jen smála, protože jsem si nevěřila, ani moje angličtina nebyla tak dobrá, abych mu oponovala.

V nějakém článku jsem četla, že jsi ten vztah musela ukončit kvůli jeho návrhům. Bylo to tak?

On mi nedával návrhy, on to spíš bral tak, že spolu chodíme. Začal mě čím dál více kontaktovat. On žil v Košicích, já v Michalovcích. Když jsem jela do Milána s kamarádkami na dovolenou, začal mi volat, co dělám. Řekla jsem mu, že jdeme na diskotéku, a on mi do telefonu udělal scénu. Křičel na mě, že tam za mnou přijde a všem mužům nakope zadek. Byl vulgární, strašně nadával. Tehdy jsem se ho lekla a zablokovala si ho. Tím to skončilo.

Po příchodu do Růže jsi prohlásila, že se sama sobě divíš, že jdeš do show, kde 18 žen bojuje o jednoho muže. Měla jsi předtím předsudky vůči ostatním ženám, které tam jdou?

Ano, měla. Měla jsem v sobě takové skryté povýšenectví. Myslela jsem si, že já jsem ta hluboká a ostatní dívky jsou povrchní. Zpětně to hodnotím jako chybu a snažím se člověka nejprve poznat, než si vytvořím názor.

Cítila ses ve vile od prvního momentu pohodlně, nebo ti chvíli trvalo najít s někým společnou řeč?

První večer mě uzemnil. Když jsem přišla na koktejlovou párty, už tam byla Mercedes a Laura. To byly přesně ty typy dívek, které bych v kavárně hned odsoudila. Ale začaly jsme se bavit – v sestřihu to nebylo, ale každé jsem dala hlubokou otázku. A Mercedes i Laura mi odpověděly velmi hluboce. Ukázalo se, že jsme na stejné lodi, že jsou stejně inteligentní a citlivé. Když Mercedes začala zpívat, vyšly z ní neskutečné city. U Laury jsem se ptala na její velká prsa – a vysvětlila mi, že měla autonehodu, která jí poškodila hruď, a to ji vedlo k operacím. Každá má svůj příběh a já jsem tam musela ty předsudky zahodit.

S Mercedes jste teď kamarádky. Co vás tak sblížilo?

Obě jsme v něčem vyčuhující a víme, že se nebudeme líbit každému. Mercedes ví, že se jí lidé smějí kvůli jménu nebo si myslí, že je povrchní, ale ona má zdravý nadhled. To mě na ní baví. I Laura to tak má, ačkoli je dramatičtější.

Našla sis tam i jiné spřízněné duše? Samozřejmě, Betku, to je automatické. Pak Michaelu vizážistku, Saby, Mišku, se kterými jsem byla na pokoji. Marika byla zlatá, Selina také. Monika byla milá, ale tam jsem se nedostala pod povrch. A Sandy je ikona. Sandy mě baví, protože je ve skutečnosti velmi citlivá, ačkoli to nedává najevo. Viděla jsem její zranitelná místa a mám ji fakt ráda.

Když jsi odcházela, Nelly řekla, že jí nebudeš chybět. Proč jste si nesedly?

Nelly mě zajímala nejméně, co se týká jejího příběhu, a ona to cítila. Jsem transparentní – několikrát jsem ji i ocenila. Řekla jsem jí, že má na svůj věk úžasné sebevědomí. Když tancovala ten svůj tanec, který mohl působit vulgárně, obhájila si ho tak, že nám všem spadla čelist. Problém nastal při hře v bazénu s pěnou. Já jsem se do toho vžila, byla jsem v bojovné poloze, a ona tehdy řekla, že jsem zákerná a jde mi zlo z očí. Od té doby šla proti mně a vytahovala negativní přívlastky, že jsem falešná.

Co se týče budoucnosti, je tohle jediná seznamovací show, kde si umíš představit účast?

Stačila mi tato, ano.

A hledáš si teď aktivně partnera?

Čekám, že si on najde mě.

V profesním životě se věnuješ psaní a vytvořila jsi i společenskou hru Hlbina. Kde se zrodil tento nápad?

Bylo to během covidu. Najednou jsme neměli co dělat, jen se povídat. Já se nad životem zamýšlím běžně, ale tehdy mi můj tehdejší partner řekl, abychom to dali do produktu. Nejdřív jsem pochybovala, jestli to někoho bude zajímat, jestli lidé potřebují hru na to, aby se povídali. Ale on mě popostrčil a vytvořili jsme to spolu. Měla jsem ji i na vile a hrály jsme ji s dívkami, pomohlo to prolomit ledy.

Čemu se věnuješ v osobním životě?

Aktuálně opravdu hodně píšu. Právě jsem dopsala knihu, kterou chci brzy vydat. To je moje vášeň – zavřít se doma a psát. Miluju trávit čas s rodinou a přáteli. Dokážu žít i bohémský život, prosedět čtyři hodiny v kavárně a věnovat se vztahům. Ráda chodím do přírody a na turistiku. A baví mě nahrávat rozhovory s lidmi. Dnes jsem například na ulici rozdávala cizím lidem růže. Interakce s cizími lidmi mě dobíjí.

Nejsou pro tebe tyto interakce někdy vyčerpávající?

To je moje oblíbené téma – pocit odmítnutí. Když tě odmítne cizí člověk na ulici, nic se neděje. Ale učí tě to zvládnout ty těžší odmítnutí v životě, například v lásce. Moje hodnota nezáleží na tom, zda mi někdo odpoví na otázku. Já nejsem pro každého a ani pro mě není každý.

Říkáš, že nejsi pro každého, a to se často ukazuje i při tvých vyjádřeních, která si lidé někdy vysvětlí po svém. Dost zarezonoval tvůj výrok o „kardiovaskulárním orgazmu“. Mnohé to pobavilo, jiné zmátlo – co se za tímto popisem ve skutečnosti skrývalo?

Byl to úryvek z mého starého podcastu, který najednou začal žít vlastním životem a měl statisíce zhlédnutí. Jsem na to hrdá, protože mou snahou je pojmenovávat pocity. Někdy mi na to slovenština nestačí, tak si vymyslím vlastní spojení. Je to absolutní estetický nebo citový vrchol. Zažila jsem to při kontaktu s panenskou přírodou, ale i v objetí s člověkem, kterého mám ráda. Je to takový pocit na srdci.