Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Navenek byla úspěšná, sarkastická a sebejistá autorka. Její knihy četly tisíce žen. Doma ale prožívala roky bití, znásilňování a výhrůžek smrtí.
Simona Monyová uměla psát o vztazích tak, že se v nich ženy poznávaly. O mužích, kteří nejdřív okouzlí a potom ničí. O manželství, které zvenčí může vypadat fantasticky, ale uvnitř se mění v past. Její knihy mizely z regálů knihkupectví během pár dnů. Za život jich napsala přes třicet.
Psala svižně, čtivě a nápady k ní často přicházely samy. Nejdřív vymyslela název knihy, potom kolem něj začala stavět příběh. Ve svých románech působila jako kamarádka, která sedí naproti čtenářkám u stolu a říká nahlas věci, které si samy doposud jen šeptaly v hlavě. Byla úspěšná, slavná a navenek silná. Jenže za dveřmi domu v Brně-Obřanech se začínal odehrávat příběh, který jako by vypadl z jejích vlastních knih. A ten šťastný konec neměl.
Na stole měla rozepsanou další knihu. Jmenovala se Netlač na pilu a měla být jejím dvaatřicátým titulem. Už ji ale nikdy nedokončila.
Simona Monyová se narodila 17. března 1967 v Brně jako Simona Urbánková. Jméno, pod kterým ji později znalo celé Česko, si nevymyslela jen tak, aby dobře vypadalo na obálce knihy. „Monyová“ vznikla z přezdívky Mony, kterou jí v dětství dal dědeček. „Dědeček mě z velké části vychovával a nikdy mi neříkal Simono. Pro něj jsem vždycky byla Mony,“ řekla pro iDNES v roce 2008.
Simona Monyová Zdroj: Simona Monyová/wikimedia commons/volně k užití
Byla zkrátka ikonou. Psát začala už jako teenagerka – nejdřív básně a texty, později příběhy ze života. Sama přitom nikdy netvrdila, že její romány jsou doslovným přepisem vlastního života. Inspiraci prý brala z fantazie, svého okolí a z příběhů kamarádek. Jenže emoce, které do knih dávala, byly skutečné. „Příběhy i postavy v mých knihách jsou smyšlené, ale pocity jsou moje vlastní. A já se za své pocity nestydím,“ doplnila v rozhovoru. Možná právě tahle otevřenost byla jedním z důvodů, proč její knihy tak silně rezonovaly.
První větší zlom přišel v roce 1997, kdy jí vyšla kniha Manželky na odpis. Kniha se prodávala v tisících kusů a Monyové otevřela dveře k publiku, které pak čekalo na každý další titul. Najednou byla úspěšná autorka, která přesně trefila to, co čtenářky chtěly číst.
Média jí přezdívala „Viewegh v sukni“ a ne úplně náhodou. Byla hned po Michalu Vieweghovi jedním z nejprodávanějších autorů*autorek té doby u nás. Sama Monyová se ale s touto nálepkou úplně ztotožnit nechtěla. V rozhovoru pro iDNES na srovnání s Vieweghem reagovala slovy: „Možná to bude znít neskromně, ale já si myslím, že jak Michal, tak i já si zasloužíme být vnímáni jako originál.“
Simona Monyová napsala přes třicet románů Zdroj: Simona Monyová/ propagační materiál
Když se Monyová rozváděla se svým prvním mužem, měla už dva syny a rozjetou kariéru. Věděla, co znamená starat se o děti, pracovat, psát a zároveň držet pohromadě vlastní život. S prvním manželem jí společný život nevyšel. Pak se ale objevil charismatický Boris Ingr.
Byl kameramanem České televize a bezhlavě se do něj zamilovala. Nabídl jí vášeň i pocit, že vedle něj může začít nová a hezčí kapitola plná lásky. V roce 2002 spolu dokonce založili nakladatelství Boris Ingr – MONY, díky kterému měla větší kontrolu nad vydáváním vlastních knih. O rok později se za Ingra provdala a v roce 2004 se jim narodil syn Šimon. Zvenku to působilo jako ideální setup: partner, rodina i práce na jednom místě.
Jenže podle pozdějších svědectví se první trhliny objevily poměrně brzy. Ingr byl v soukromí náladový, výbušný a konflikty mezi nimi se měly táhnout skoro od začátku manželství. Sama Monyová v rozhovoru pro iDNES řekla: „Manžel je naprosto nevyzpytatelný, což člověku sice bere určité jistoty, ale na druhou stranu zase nehrozí stereotyp. A ten já nesnáším.“
Když se ale ve vztahu něco začne kazit, člověk to často nechce vidět hned. Nejdřív to omlouvá únavou, stresem, penězi, prací nebo tím, že „každý vztah má něco“. Ostatně, i o tom Monyová psala. Jenže napětí se podle svědků postupně měnilo v prostředí, ve kterém už nešlo jen o běžné hádky.
Simona a její druhý manžel Boris Ingr Zdroj: ČT24/www.monyova.cz
Dluhy, výhružky smrtí a násilí
Jedním z velkých problémů byly peníze. Ingr si opakovaně půjčoval na dluhy a splátky. Monyová mu finančně pomáhala, jenže dluhy se dál vršily. V roce 2010 se situace vyhrotila natolik, že do jejich domu vtrhli exekutoři. V tu dobu se už ale chtěla s manželem rozvést.
Peníze nebyly jediným problémem ani hlavní důvod rozchodu. Ještě před rozvodem se Monyová několikrát svěřovala přátelům, že je její muž agresivní a v opilosti má násilnické sklony. Její blízký přítel Richard Sacher později Novinkám řekl: „Simona se mi svěřila, že ji manžel jedenáct let bil a znásilňoval. Vyhrožoval jí také opakovaně smrtí.“ Věděl také, že poslední půlrok několikrát ležela v nemocnici, přesné důvody hospitalizací mu ale nikdy nesdělila. V té době zhubla na třiačtyřicet kilogramů a psychicky na tom byla čím dál hůř. Ingr ji měl dokonce znásilnit i před nejmladším synem.
Rok 2010 tak nebyl začátkem vztahové krize. Spíš momentem, kdy se život slavné spisovatelky začal hroutit. Monyová za Ingra zaplatila dluhy, našla mu pronájem, uhradila nájem na dva měsíce a požádala o rozvod. „Simona neměla vůbec tušení o tom, jak se její manžel šíleně zadlužil. Musela za něj zaplatit kolem miliónu a půl korun. Letos dokonce stihla vydat již dvě knihy, aby mohla splatit všechny dluhy po svém muži,“ uvedl Sacher pro Novinky.
Boris Ingr u soudu Zdroj: Česká televize
Chtěla odejít, ale klid nepřišel
Jenže Ingr z jejího života nezmizel. Pořád je spojovalo dítě, práce, dům i roky společného života. Simona se snažila nastavit hranice, jenže podle lidí z jejího okolí se čím dál víc bála. Výhružky smrtí od exmanžela totiž spisovatelce chodily pravidelně, její švagrová Dana Urbánková později řekla: „Měla doma nainstalovaný alarm a nechtěla ho ani pouštět dovnitř.“
Zároveň se ale pořád snažila normálně fungovat ve veřejném životě. Psala, komunikovala se čtenářkami, plánovala další knihy a snažila se udržet život pohromadě.
Pak přišel 3. srpen 2011
Ten den život Simony Monyové skončil. Spisovatelka, která dokázala tak přesně popsat vztahy plné manipulace, bolesti a strachu, zemřela rukou muže, který si na začátku vztahu naprosto získal její důvěru. Bylo jí čtyřiačtyřicet let.
Večer 3. srpna se Ingr objevil u domu v Brně-Obřanech. Dovnitř se dostal přes plot sousedovou zahradou, s lahví vína a bonboniérou. Tvrdil, že jde navštívit jejich sedmiletého syna a uložit ho ke spánku. Monyová byla v tu chvíli na zahradě se švagrovou a kamarádkou. Ingra se bála a podle švagrové ho ani nechtěla pouštět dovnitř. Když ale přišel s tím, že chce uložit jejich syna ke spánku, nakonec mu to dovolila. Obě ženy pak odešly. Švagrová později přiznala, že se jí už tehdy nelíbilo, že Simona zůstane s Ingrem v domě sama. Jenže v tu chvíli ještě nikdo netušil, že to bude poslední večer jejího života.
Krátce nato se s ní Ingr pohádal a napadl ji nožem. Útok byl brutální. Podle pravomocného rozsudku jí zasadil šest bodných ran a Simona na následky zranění zemřela. Pak zavolal záchranku. Když se ho operátorka zeptala, kdo Simonu pobodal, odpověděl jediné slovo: „Já.“ Později u soudu ale vinu popíral a tvrdil, že si na nic nepamatuje. Podle přivolané lékařky byl v tu chvíli při vědomí a normálně komunikoval.
Případ okamžitě zasáhl veřejnost. Mrazivé na případu bylo hlavně to, jak moc její konec připomínal témata, o kterých sama roky psala. Švagrová po smrti řekla Novinkám: „Svěřila se mi, že jí vyhrožoval tím, že zabije její syny. Jednoho prý přejede před školou, dalšího že vezme někam na dálnici. Věděl, že přes děti docílí toho, co chce, většinou mu šlo o peníze. Simona dlouho nechtěla, aby někdo věděl, že mají problémy.“
Simona ve společnosti nedávala nic znát. Zdroj: Simona Monyová/ propagační materiál
Boris Ingr tvrdil, že jednal v sebeobraně
Soud poslal Borise Ingra na 15 let do vězení. Vinu popíral a tvrdil, že si na samotný útok nepamatuje. Jeho obhajoba pracovala i s verzí, že mohl jednat v afektu. Tomu ale soud neuvěřil.
Později se pokusil případ znovu otevřít. V žádosti o obnovu řízení přišel s tím, že se mu začaly vracet vzpomínky na den vraždy. Podle jeho nové verze ho měla Monyová bodnout jako první. On pak prý vzal větší nůž, začal se jím ohánět a způsobil jí smrtelná zranění. Soud to ale smetl ze stolu. Jeho verzi označil za vyloučenou a znalci navíc uvedli, že zranění na svém těle si Ingr způsobil sám.
V únoru 2012 poslal Krajský soud v Brně Ingra na 15 let do vězení. O pár měsíců později trest potvrdil i Vrchní soud v Olomouci. Ingr se snažil bránit dál, ale verdikt zůstal v platnosti.
Boris Ingr za vraždu dostal 15 let Zdroj: Česká televize
Případ se znovu připomněl v srpnu 2025. Ingr byl tehdy předčasně propuštěn z vězení. Z patnáctiletého trestu si odseděl čtrnáct let. Důvodem zkrácení trestu byl jeho zdravotní stav. Po propuštění podstoupil vyšetření na pneumoonkologické ambulanci a dál se měl léčit onkologicky.
Dodnes tenhle případ mrazí hlavně tím, že ukazuje, jak dlouho může domácí násilí zůstávat schované za obrazem silné, úspěšné a fungující ženy. Její vlastní příběh nakonec ukázal, že odejít z takového vztahu nebývá jednoduché ani pro člověka, který navenek působí, že má všechno pod kontrolou.
Seriálové zpracování s názvem Monyová na Oneyplay momentálně zkouší přesně toto poselství předat v čím dál oblíbenějším žánru true-crime dále.
