Surové zacházení vlastního otce jí doslova přepsalo mozek.
Když Jeni Haynes vypovídala u soudu proti vlastnímu otci, nebyla na to sama. S sebou si nesla celý vnitřní svět osobností, které vznikaly v době, kdy jako dítě neměla nikoho, kdo by ji chránil. Do dnešního dne má v hlavě neuvěřitelných 2500 alter identit. Některé nesly bolest, jiné strach, další vzpomínky, ke kterým se sama dlouho nedokázala vrátit.
Za vším stál její otec Richard Haynes. Muž, který ji měl chránit, ji jako dítě opakovaně sexuálně, fyzicky i psychicky zneužíval. Její mysl tak začala hledat cestu, jak přežít realitu, ze které nemohla utéct. O bezprecedentním případu, který šokoval policii i soudy, nyní vychází dokument na HBO Max s názvem We are Jeni.
Trigger warning: Článek pojednává o násilí na dětech včetně fyzického a sexuálního násilí. Pokud tě podobný obsah zneklidňuje, nedoporučujeme pokračovat ve čtení.
Začala utíkat dovnitř své mysli
Přidej se do Refresher Clubu
Co se dozvíš po odemknutí?
Jak se u Jeni rozvinula disociativní porucha identity, díky níž má přes 2500 alter identit.
Jakému zneužívání musela čelit.
O manipulacích, jakými ji její otec nutil mlčet.
Jak probíhal soud, kde vypovídaly i alternativní osobnosti Jeni.
„Můj otec se rozhodl způsobit mi těžké sadistické násilí a život ohrožující zneužívání. A rozhodl se mi ho způsobovat každý den mého dětství,“ popsala Jeni v rozhovoru pro 60 Minutes Australia.
Jako první vznikla Symphony, která trpěla při týrání. Zdroj: 60 Minutes Australia / volně k užití
Jeni se narodila ve Velké Británii, ale část dětství prožila v Austrálii. Právě tam se odehrávalo zneužívání, za které byl její otec Richard Haynes později odsouzen. Bylo jí mezi čtyřmi a jedenácti lety, kdy trvalo. Podle BBC ji její otec izoloval od ostatních lidí. Omezoval její školní a společenské aktivity, aby kolem ní bylo co nejméně dospělých, kteří by si mohli něčeho všimnout. Jeni se proto naučila být „malá a tichá“.
V dospělosti se rozhodla o svém traumatu mluvit veřejně. Nejen proto, aby popsala, co jí vlastní otec udělal, ale hlavně aby ukázala, jak brutálně dokáže dlouhodobé zneužívání přepsat dětskou psychiku. V dokumentech i rozhovorech popisovala, že jako dítě neměla komu věřit.
„Můj vnitřní život byl napaden tátou. Nemohla jsem se cítit bezpečně ani ve své vlastní hlavě,“ vyprávěla Jeni. Její otec ji totiž mimo jiné zmanipuloval tak, aby si myslela, že jí dokáže číst myšlenky. Tím jí vzal i poslední bezpečné místo, které jí zůstávalo — vlastní hlavu.
Otec měl Jeni denně znásilňovat, fyzicky napadat a psychicky týrat. Zároveň jí vyhrožoval, že pokud o zneužívání někomu řekne, zabije její matku, bratra i sestru. Pro malé dítě to nebyla jen hrozba, ale realita, které uvěřilo. A právě proto Jeni dlouhá léta mlčela. Žila s vědomím, že pokud by promluvila, mohla tím ohrozit lidi, které milovala.
Richard Haynes v době, kdy zneužíval svou dceru. Zdroj: 60 Minutes Australia / volně k užití
Nové identity jako způsob přežití
Jeni nemohla utéct z domu, bránit se a neměla dospělého, který by ji chránil. Začala proto utíkat alespoň v myšlenkách. Podle odborníků se u ní rozvinula disociativní porucha identity, zkráceně DID.
DID není žádný rozmar ani výmysl. Disociativní porucha identity je duševní onemocnění, při kterém člověk žije s více oddělenými identitami, často označovanými jako alterové. Každá z nich může mít vlastní projev, vzpomínky, chování nebo způsob komunikace. Když se střídají, mohou vznikat i výpadky paměti.
Podle odborníků může DID vzniknout jako reakce na extrémní trauma v dětství. Když dítě nemá kam utéct a realita je pro něj příliš brutální, mysl si někdy vytvoří vlastní způsob, jak přežít. U Jeni se tak postupně vytvořil celý vnitřní systém osobností, které zvládaly věci, které by jedna dětská mysl sama neunesla. „Netušila jsem, že člověk má mít jen jednu osobnost. Takže jsem si vytvořila své osobnosti, které si dokázaly poradit s tím, čím já sama nedokázala,“ popsala.
„Jako dítěti mi nikdo nevěřil, až na ty, které jsem měla v hlavě. Ti mi pomohli se s tím vyrovnat. Můj otec je převtělený démon. A to by se démon mohl urazit,“ doplnila v dokumentu. Protože ani samotný démon podle Jeni nevystihuje míru zla, kterou v něm viděla.
Prvním člověkem, který Jeni opravdu bral vážně, byl psychiatr George Blair West. Právě on později pomáhal vysvětlit, že její vnitřní systém osobností není výmysl, ale důsledek extrémního traumatu.
Jeni se vrátila do domu, kde jako dítě trpěla Zdroj: 60 Minutes Australia / volně k užití
Alterové jako svědci u soudu
A právě diagnóza se stala zásadním prvkem celého soudního procesu. U soudu proti Richardu Haynesovi totiž nevypovídala jen Jeni jako jedna žena. Promluvily i některé její alter identity. Podle dostupných informací jich před soudem vystoupilo šest. Každá nesla jinou část příběhu — konkrétní vzpomínky, detaily útoků nebo momenty, ke kterým se Jeni sama nedokázala vrátit.
Tito „imaginární nejlepší kamarádi“, jak je sama někdy vnímala, ale s dospíváním nezmizeli. Jeni se s nimi naučila žít a dnes o nich mluví jako o těch, kteří jí zachránili život. Podle svých slov má více než 2500 alter identit.
Navenek to vypadá tak, že se Jeni najednou „přepne“. Změní se jí hlas, výraz v obličeji, držení těla, slovník a energie. V jednu chvíli mluví jako dospělá žena, v další může působit jako malé dítě, teenager nebo úplně jiná část její osobnosti. Jednotlivé identity mohou dostávat do popředí podle toho, co se zrovna děje — třeba když se člověk cítí ohrožený, slyší určité slovo, vybaví se mu vzpomínka nebo se spustí trauma.
Některé z alter identit:
Symphony
Čtyřletá dívka, která nesla vzpomínky z doby, kdy zneužívání začínalo. Její výpověď u soudu patřila k nejzásadnějším.
Ricky
Osmiletý chlapec, který měl v její hlavě pomáhat určovat, která osobnost se dostane do popředí.
Muscles
Ochranná teenage osobnost. Představoval silnější část Jeni, která dokázala ustát věci, na které bylo malé dítě samo.
Judas
Tvrdší a přímočařejší alter identita, která bývá popisovaná jako někdo, kdo dokázal říkat věci bez obalu.
Systém ji mohl shodit. Nakonec jí ale uvěřil
Jeni u soudu popsala, že násilí ze strany jejího otce nezačalo jedním incidentem, ale postupně se proměnilo v dlouhodobý systém kontroly, strachu a ponižování. Podle Jeni si byl přitom plně vědom toho, co jí způsobuje. „Slyšel, jak ho prosím, aby přestal. Slyšel mě plakat. Viděl bolest a hrůzu, kterou mi způsoboval,“ řekla u soudu. „A druhý den se rozhodl udělat to všechno znovu.“
Rozsah týrání později dokládaly i následky, které si Jeni nesla na těle. Kvůli zraněním musela podstoupit několik operací a lékaři jí mimo jiné vytvořili kolostomii, tedy vývod tlustého střeva na břicho. Právě fyzické následky i způsob, jakým měl Richard svou dceru roky ovládat, podle soudkyně Sarah Huggett ukazovaly, že nešlo jen o jednotlivé útoky, ale o extrémně závažný případ dlouhodobého násilí. ABC News uvedla, že Richardovo jednání označila za „zvrácené a odporné“.
Jeni se v dospělosti rozhodla mluvit Zdroj: 60 Minutes Australia / volně k užití
Mluvit začala až skoro po 30 letech
Zneužívání skončilo v roce 1984, kdy bylo Jeni jedenáct let a její rodiče se rozvedli. Richard Haynes se poté odstěhoval zpět do Velké Británie, zatímco Jeni zůstala v Austrálii se svou matkou.
Její matka Pat podle Jeni dlouho netušila, co se za zavřenými dveřmi dělo. Když se ale pravdu dozvěděla, stala se jednou z jejích největších opor. Jeni s ní žije dodnes. A i když za sebou má magisterský i doktorský titul z práva a filozofie, následky traumatu jí stále komplikují běžný život i práci na plný úvazek. Obě jsou odkázané na sociální podporu.
Když se nakonec rozhodla jít proti vlastnímu otci, bylo jí kolem devětatřiceti. V roce 2009 šla na australskou policii a poprvé oficiálně popsala, co jí Richard Haynes v dětství dělal.
Cesta ke spravedlnosti trvala roky
Že o tom promluvila až po letech, nebylo jen tak. Dlouho v sobě nesla strach, výhrůžky i pocit, že jí stejně nikdo neuvěří. V té době už ale měla kolem sebe odbornou podporu a začínala chápat, že její vnitřní svět alter identit neznamená, že si něco vymýšlí. Jenže říct pravdu nestačilo. Jeni musela přesvědčit i systém, který si s jejím příběhem dlouho nevěděl rady. Diagnóza DID ji snadno mohla shodit jako nedůvěryhodnou. Soudkyně Jeni ale popsala jako velmi přesvědčivou svědkyni.
Richard Haynes se svobody nejspíš už nedočká Zdroj: 60 Minutes Australia / volně k užití
Vyšetřování trvalo deset let. Jeni s pomocí svých alter osobností sepsala svědeckou výpověď o rozsahu zhruba 900 tisíc slov. „Nebáli jsme se. Čekali jsme tak dlouho, až budeme moct všem říct, co nám udělal. A teď už nás nemohl umlčet,“ popsala Jeni.
V roce 2019 přišel rozsudek. Richard byl v Sydney odsouzen k 45 letům vězení. O podmínečné propuštění může žádat nejdříve po 33 letech, což v praxi znamená, že pravděpodobně zemře za mřížemi. Když se dozvěděl délku svého trestu, nijak nereagoval a při odvádění se své dceři nepodíval do očí.
Richard se během procesu přiznal. Čelil desítkám obvinění ze znásilnění, sexuálního zneužívání a napadení, kterých se měl dopustit na Jeni. Soudkyně při vynesení rozsudku uvedla, že se při rozhodování musela oprostit od vlastní emocionální reakce na to, jak hluboce znepokojivé jeho jednání bylo. Jeni po vynesení rozsudku ale před soudní síní přiznala, že cítí úlevu. „Doufám, že to pro něj bude těžké. Doufám, že to bude vyčerpávající. A doufám, že bude nenávidět každou minutu,“ řekla.
