Kriminální série režiséra Petera Bebjaka se vrací k jednomu z nejvýznamnějších kriminálních případů novodobé historie Slovenska.
Ondrej Rigo v 90. letech minulého století vyhledával osamělé ženy, vraždil je a následně sexuálně útočil na jejich těla, přičemž veřejnost šokoval případ, kdy takto napadl i 88letou ženu. Na svědomí má devět obětí a jednu, která jeho útok přežila. Nový čtyřdílný seriál se soustředí nejen na jeho příběh, ale i na tehdy revoluční metodu identifikace pachatelů pomocí DNA, která pomohla k jeho dopadení.
„Případ Ondreje Riga se odehrával v době, kdy byla DNA analýza teprve novou a prakticky nevyzkoušenou metodou. Právě při vyšetřování jeho vražd se poprvé naplno prosadila jako nástroj identifikace pachatele a otevřela cestu postupům, které dnes považujeme za samozřejmé. Série proto sleduje nejen pátrání po vrahovi, ale také výjimečnou spolupráci kriminalistů a vědců, která vedla k průlomu v objasňování závažné trestné činnosti,“ popisuje kreativní producentka Oneplay Veronika Lišková.
Režisér Peter Bebjak a scenárista Jakub Režný v dokumentární true crime sérii využili i autentické výpovědi kriminalistů, odborníků a přímých svědků. V projektu dokonce vystupuje i žena, která útok Riga přežila. Vyprávění příběhu je následně doplněno i hranými rekonstrukcemi.
Jak se líbí lidem?
Na platformu seriál Případ Rigo: Ponožkový vrah dorazil v pátek 17. července. První diváci a divačky tak jej už stihli zhlédnout a vyvolal v nich rozporuplné reakce. Na ČSFD získala série 73 procent a v recenzích najdeme chválu i kritiku.
„Je to vzácný příklad toho, jak by se měl true crime žánr zpracovávat. Tvůrci se nezaměřili na zdlouhavé rozebírání pachatelova psyché, ale dali mnohem větší prostor samotným obětem,“ pochvaluje si například jeden z uživatelů.
„Působivý dokument mapující jeden z nejznámějších slovenských kriminálních případů. Místo senzacechtivosti se soustředí na fakta, souvislosti a postupné skládání celé mozaiky událostí. Velkou předností jsou autentické materiály, archivní záběry a výpovědi aktérů, které dodávají vyprávění na věrohodnosti,“ souhlasí další.
Ne všechny ale zaujal. Negativní hodnocení získává dokumentární true crime série především v rovině technického zpracování.
„Narychlo udělaný dokument. Je to patrné z gramatických chyb v doprovodných textech, z uspěchaného závěru poslední části i ze skutečnosti, že dokument je natočen velmi sterilně, bez nápadu, bez pořádné dramaturgie a bez atmosféry. Nejslabší jsou první dvě části. Zbývající dvě se však přece jen o něco zlepšují. Nejlepší je třetí epizoda. V ní jsou zmíněné nedostatky nejméně patrné. Jako celek stojí dokument za zhlédnutí. Je to však škoda, protože je až příliš zřejmé, že kdyby si tvůrci dali větší záležet, mohlo z toho vzejít o třídu lepší dílo. Obsahově má samozřejmě velký potenciál.“
„Tak toto je tzv. hraný dokument, ale podle mého názoru poměrně hodně špatně udělaný a například ty vsuvky, kdy vysvětlují, co je DNA nebo rekognice, ty jsou tam snad pouze pro idi*ty, protože každý normální člověk toto zná. Také ta slovenština a titulkování je poněkud hloupý nápad. Prostě z mé strany velké zklamání,“ píší jiní.
