„Móda je podceňované médium,“ říká zakladatelka Vanami. Klára Kozderková tvoří z deadstocku a otevírá společenská témata

Vím, že je moje odvětví jedním z největších znečišťovatelů životního prostředí, takže jsem věděla, že chci jít tím směrem, že chci pomáhat, a ne k tomu přidávat. Zároveň se snažím pracovat s tím odpadem, který sama vyprodukuju. Nechávám si všechny odstřižky. Pořád přemýšlím nad tím, co ještě můžu dělat navíc.

Zjistila jsem, že mi pomáhá najít nějaký fenomén, který je rámovaný fakty, protože mi to pomáhá neutíkat a neztrácet se.

Řekneš mi víc o svém kreativním procesu?

Má dvě kategorie. Buď mám produkty, které jenom tvořím podle mých předem připravených střihů. Jde o nějakou konzumnější stránka značky. Tam mě inspiruje roční období a jaké jsou zrovna nové materiály.

Druhá kategorie je, když tvořím na nějakou přehlídku. To dělám třeba jednou ročně. Tam mě inspirují různé fenomény a témata, která si dopředu najdu. Vždy tomu předchází rešerše a nastudování vizuálních aspektů souvisejících s daným tématem.

Pak si určím nějaké textury a začínám kreslit. Zjistila jsem, že mi pomáhá najít nějaký fenomén, který je rámovaný fakty, protože mi to pomáhá neutíkat a neztrácet se.

Jaká část toho procesu je pro tebe nejzábavnější?

Podle mě je to chvíle, kdy jsem někde uprostřed. Mám za sebou rešerši a už jsem ve fázi navrhování. A začínám ty věci testovat. Mám ráda ten moment, kdy to do sebe všechno vizuálně zacvakne.

Pojďme se vrátit na úplný začátek. Můžeš mi popsat, jak vlastně Vanami vznikla?

Po maturitě jsem měla tak rozhozené sebevědomí, že jsem si ani nepodávala přihlášku na UMPRUM. Rozhodla jsem se vyrazit na ekonomku, abych pochopila, jak funguje business stránka designu a současně jsem začala pracovat na jednotné identitě. Tehdy jsem za peníze na autoškolu, zaplatila svému kamarádovi, aby mi vytvořil vizuální identitu.

Co následovalo?

Původně jsem chtěla dělat prototypy oděvů, které jsem potom chtěla upravovat. Jenomže to fungovalo hezky na papíře, ale ne v realitě, protože to zákaznictvo má prostě svoje specifické potřeby. A já jsem mu chtěla dát dostatek péče, takže jsem se rozhodla tvořit na zakázku.

V tu dobu jsem neměla úplně vědomosti na to, abych tvořila na zakázku, takže jsem spadla do takové spirály prvních zakázek. Chodila jsem na ekonomku, tvořila jsem a zároveň jsem si dala kampaň na HitHit. Takže mě zasypaly objednávky z ukončené kampaně. A pak přišlo vyhoření.

Po tomto náročném období ses rozhodla pro další studium a zamířila jsi zpátky do Holešovic na VOŠku. Proč zrovna tam?

Dávalo mi to smysl jako další logický krok. Věděla jsem, že tam budu moct nastoupit i během roku. Ale bylo dost nepříjemné, že jsem tam potkávala své bývalé vyučující. Pak přišlo léto a vytvořila jsem úplně první ucelenou kolekci Babí léto. Promítla jsem tam všechny svoje znalosti ze spolupráce u jednoho českého designéra. To byl hodně zlomový moment, protože jsem vymyslela nějaké svoje ikonické střihy, které dodnes používám. Byl to start celého brandu.

Pak přišlo studium v Dánsku. Co tě k němu dovedlo?

Já jsem se původně hlásila na UMPRUM, kdy mi napodruhé řekli, ať se už ani nezkouším bakaláře, protože nevědí, co by mě učili. Jenomže na magistra jsem nemohla, protože jsem neměla diplom z bakaláře. Rozhodla jsem se pro Top-up v Dánsku.

Ve výsledku to byla nejlepší zkušenost, kterou jsem získala. Našla jsem tam sebevědomí a naučila se validovat svoje potřeby.

Jak ses tam cítila?

Ten první půlrok byl hrozný, protože jsem od všeho odjela a byla v úplně neznámém prostředí. Nikoho jsem tam neznala a v Dánsku jsem předtím v životě nebyla. Bydlela jsem ve dvacetimetrovém bytě s výhledem na betonové parkoviště.

Dostalo se to do bodu, kdy jsem se zhroutila a uvažovala jsem, že skončím. Tehdy mi hodně pomohla terapie. Ve chvíli, kdy jsem na sebe přestala mít takové nároky a řekla jsem si, že to vlastně nemusím zvládnout, tak se to zlepšilo. Ve výsledku to byla nejlepší zkušenost, kterou jsem získala. Našla jsem tam sebevědomí a naučila se validovat svoje potřeby.

A jaké bylo spolužactvo?

Ve škole jsem byla jediný nový člověk, protože všichni ostatní pokračovali z jejich VOŠky. Oni byli všichni hrozně milí, ale už měli svoje kamarádstvo. Zachránilo mě, že jsem tam poznala jednu Španělku, která je doteď jedna z mých hrozně dobrých kamarádek. Nakonec jsem si tam vytvořila velmi komplexní skupinu blízkých přátel, kteří pak byli i na mojí svatbě a do teď patří mezi moje nejbližší lidi. 

Dnes máš kromě značky i vlastní obchod, který jsi založila už během studia v Dánsku. Jak se ti to povedlo?

Byla jsem zrovna na stáži a začala jsem přemýšlet nad tím, co budu dělat dál. Věděla jsem, že budu potřebovat nějakou dílnu, kde budu tvořit. Ale zároveň jsem viděla, že jsou nájmy hrozně vysoké. Takže jsem si řekla, že by se mi vyplatilo mít dílnu a zároveň malý showroom.

Původně jsem si myslela, že jen mapuju potenciální místa, ale když jsem narazila na prostor, kde jsem teď, rozhodla jsem se, že ho prostě vezmu. Háček byl v tom, že jsem věděla, že ještě na půl roku budu mimo Prahu, takže jsem se rozhodla, že budu dělat pop-upy. Každý měsíc jsem sem létala z Dánska, abych ho rozjela.

Pro mě je tedy největší úspěch, že se ta vize blíží cílové destinaci.

Věděla jsem, že když všechno dopadne, jak plánuju, tak až se vrátím, rozjedu to do takového bodu, že tam budu moct mít lidi a budu moct ještě na magistra. To se mi taky povedlo.

Co tě čeká dál?

Na podzim začínám studovat genderová studia. V Dánsku jsem se svojí tvorbou začala hodně propojovat sociální a politická témata.

Můžeš mi dát nějaký příklad?

Jde rozhodně o feminismus a rovnoprávnost, protože na to hodně narážím. Irituje mě to a rozčiluje. Takže se tomu hodně věnuju. Třeba v listopadu budu mít první sólovou přehlídku, kde budu zase hodně pracovat se sociálněpolitickými tématy.

Všechno to začalo během psaní bakalářky, která se věnovala Matildinu efektu. Ten řeší, jak jsou ženy zneviditelňovány ve společnosti. 

Takže módu používáš i jako nějaký komunikační prostředek?

Ano. Přijde mi totiž, že je to hrozně podceňované médium, skrz které můžeš vyjadřovat nejenom svoje pocity a příslušnost k různým subkulturám, ale taky si vybírat, koho si oblečeš v závislosti na tom, jaká má ta značka názor.

Můžeš mi říct víc o té přehlídce?

Bude to něco úplně jiného, než se dělá na české módní scéně, takže se na to hrozně těším. Protože to nebude jenom přehlídka, ale bude to spojené s nějakým edukativním obsahem. Moc bych chtěla, aby ta móda nebyla jenom o tom, že se v ní cítíš dobře, ale měla by informovat lidi o důležitých tématech. Na přehlídku budou navazovat debaty a diskuse.

Řekni mi, co za ty roky považuješ za svůj největší úspěch?

Paradoxně to nejsou přehlídky, ale spíš moje vytrvalost. To, že jsem si otevřela obchod a můžu se živit něčím, co mě baví. Na sociálních sítích hodně vidíme nějakou zkreslenou verzi, jaké je to podnikat ve tvých 20s. Ale většinou jde o influencery*influencerky, kteří se označují za podnikatele*podnikatelky. To se nedá srovnávat s tím, když vytváříš svůj produkt od samotného základu.

Takže už to, že to děláš a ta značka nekrachuje, je skvělé. Pro mě je tedy největší úspěch, že se ta vize blíží cílové destinaci.