Raymond Robinson byl legendou ještě za svého života.
Je možné, i když nepravděpodobné, že jste o urban legends jako takových ještě neslyšeli, určitě však alespoň jednu znáte. Drtivá většina se jich nezakládá na pravdě a jedná se většinou o mysteriózní příhody nebo zážitky „kamaráda mého kamaráda“. Jedna taková legenda se šíří a vypráví malým dětem v Pittsburghu v Pensylvánii. Vypráví o muži bez tváře, který v noci bloudí ulicemi a prochází po krajnicích silnic a pátrá po zbloudilcích. Má několik přezdívek mezi nimiž jsou nejrozšířenější Green Man nebo Charlie No Face.
Většina krátkých historek má podobné znaky: „Když se vydáš po setmění ven, riskuješ, že tě Charlie No Face vezme do svých spárů“ nebo „Pokud zůstaneš venku moc dlouho, můžeš narazit na Green Mana, který ukradne tvoji tvář, aby ji umístil do zející díry, kde kdysi byl jeho obličej.“ Většina se také shoduje na tom, že Charlie No Face byl dělníkem, kterého zabil elektrický proud, jenž spálil jeho obličej a zbarvil jeho kůži na zeleno. V méně rozšířené verzi příběhu se vypráví, že ho zasáhl blesk, který ho však jen znetvořil, avšak nezabil, a tak se odplížil do prázdného domu, kde se schovává přes den a v noci vychází jen aby terorizoval místní. Charlieho příběh má však něco, co většina ostatních městských legend ne – zakládá se na pravdě.
Charlie No Face, respektive Raymond Robinson se narodil 29. října (október) 1910 v Beaver County v Pensylvánii. V roce 1919, kdy mu bylo pouhých osm let, se vydal s několika přáteli koupat k místnímu jezeru. V půli cesty se zastavil u mostu Morado Bridge, jelikož zpozoroval že se vysoko na jeho nosníku nachází ptačí hnízdo a chtěl prozkoumat, zda v něm nejsou nějaká vajíčka nebo malí ptáčci. Most byl již od té doby pochopitelně stržen a nahrazen, avšak na začátku 20. století, kdy se na něj rozhodl šplhat malý Raymond na něm byly taženy elektrické kabely vodící údajně až 2 000 voltů (některé zdroje uvádějí 1 200 voltů). Obecně bylo také známo, že jen rok předtím se nebezpečných kabelů dotkl další chlapec, Robert Littell, a tragicky zemřel. Z toho důvodu se Raymondovi přátele na nosník báli vlézt. Chlapec se však svého odhodlání nehodlal vzdát a k hnízdu vylezl. Vše vypadalo dobře až do chvíle, kdy mu podklouzla noha a při pádu se dotkl obličejem a horní částí těla elektrických kabelů.
Málokdo očekával, že se Raymond z těžkých poranění po celém těle zotaví a bude dále žít, zázrakem však přežil. Jeho obličej byl však po incidentu těžce zdeformovaný. Přišel o obě oči, nos a jeho rty a uši byly znetvořené. Jeho levá ruka byla těžce popálená a jeho tělo zjizvené. V důsledku toho strávil Raymond spoustu času v nemocnicích, avšak chirurgické operace mu s podobou obličeje pomoct nemohly. Po propuštění tak žil ve městě Koppel se svojí rodinou až do dospělosti. Dny trávil doma, kdy s rodiči a příbuznými vyráběl kožené předměty a rohožky. Kvůli svému vzhledu málokdy vycházel ven (i když je zaznamenáno, že sem tam zašel k sousedům na pivo nebo cigaretu). Nicméně, v noci si vše vynahrazoval a vydával se na dlouhé procházky po silnici 351 vedoucí mezi městy Koppel a New Galilee, kdy si užíval se slepeckou holí volnosti od nepříjemných čumilů. Místní však jezdili po silnici pomalu nebo se dokonce skrývali v křoví podél ní, aby mohli udělat fotku legendárního Charlieho, jak prochází kolem.
Jeho rodina jeho noční pochůzky nenáviděla a nechápala směšné přezdívky, které mu dávalo okolí, rovněž je jako přísné křesťany rozčilovalo, že lidé Charlieho zvali na pití, aby se s ním mohli dát do řeči. Raymond se totiž několikrát opil a cestou domů se ztratil. Strávil noc v lese, ztratil svoji hůl a domů se dostal jen díky hluku automobilové dopravy. Lidé často také jezdili kolem jejich domu, troubili a křičeli, že chtějí vidět Charlieho. Jednou, během karnevalu v Koppel se jeden z majitelů dokonce přišel optat, zda by nemohl Raymonda najmout jako součást freak show.
V průběhu let místní vyprávěli jeho příběh svým dětem a vnoučatům, kteří je posílali dále, načež z toho vznikla rozšířená legenda. Raymond Robinson přestal během posledních let svého života na dlouhé noční procházky chodit a ke sklonku svých dnů se odebral do domova důchodců, kde zemřel 11. června (jún) 1985. Legenda o něm však žije dál.
