Hrdinové, nebo zločinci?
Skupina bratří Mašínů sestávala z pětice mužů brojících proti komunistické diktatuře. Proslavili se zejména svými sabotážemi z počátku 50. let a útěkem na Západ, který jim trval 28 dní a ušli při něm přes 300 kilometrů, především však za sebou nechali několik mrtvých. Skupina, o které jste už určitě něco ve škole nebo z médií slyšeli, se skládala z bratrské dvojice Ctirada a Josefa Mašína, Milana Paumera, Zbyňka Janaty a Václava Švéda. Nechvalně prosluli i útoky na policejní stanici, které předcházely jejich úprku z okovů režimu a při níž získali zbraně a zavraždili dva policisty. Jejich činy vyvolávaly a dodnes vyvolávají debatu o tom, zda šlo o hrdiny, nebo prachsprosté zločince. My vám pomůžeme si udělat objektivní, historií podložený, obrázek.
Bratři Mašínovi byli hrůzami totalitních režimů dotčeni už od dětství. Jejich otec, Josef Mašín, byl členem protinacistické odbojové skupiny Tři králové, která za dob protektorátu připravovala sabotáže a informovala o dění ve státě prozatimní československou vládu v Londýně. Josef byl však odhalen a v roce 1942 mučen a následně popraven. Když se německé sny o třetí říši definitivně rozplynuly a v Česku opět zavládla svoboda, Josef byl povýšen in memoriam do hodnosti brigádního generála a jeho dva synové Ctirad (15 let) a Josef (13 let) obdrželi od prezidenta Edvarda Beneše medaili Za chrabrost za „osobní statečnost v době války“.
Plukovník Josef Mašín, otec Ctirada a Josefa ml.
Uběhly však od války pouhé tři roky a komunisté převzali moc. Někteří přátelé bratří Mašínů zmizeli nebo byli popraveni v monstrprocesech řízených komunisty. Šlo o bývalé členy protifašistického odboje a studenty právnické fakulty Univerzity Karlovy Borise Kovaříčka, Josefa Hrušku a Karla Bacílka, které následovali další nevinní jedinci odsouzení k smrti ve vykonstruovaných procesech. Tyto zkušenosti a opětovný pocit nenávisti k totalitní moci hnal bratry k založení vlastní odbojové skupiny spolu se třemi dalšími přáteli. Netrvalo dlouho a pětice se od plánování přesunula k akci.
První jejich výraznější výpad se odehrál 13. září (september) 1951 v Chlumci nad Cidlinou. Skupina přepadla místní služebnu SNB (Sbor národní bezpečnosti) a už od začátku měli naplánováno, že přítomného příslušníka zlikvidují železnou tyčí. Chopil se toho Ctirad, který strážci zákona uštědřil ránu do temene hlavy. Ta ho však neusmrtila, tak byl Ctirad nucen ho zastřelit. Další útok následoval už 28. září (september) stejného roku. Tentokrát se k záškodnické akci rozhodla trojice Ctirad Mašín, Paumer a Janata, kteří přepadli opět služebnu SNB, tentokrát však v Čelakovicích. Po částečném neúspěchu prvního přepadení se rozhodli příslušníka SNB protentokrát odzbrojit, svázat, uspat chloroformem a následně usmrtit. Jaroslav Honzátko v onen osudný den zaskakoval za kolegu. Trojice mužů ho ze služebny vylákala pod záminkou dopravní nehody. Následně ho venku popadli a svázali, načež ho odnesli zpátky na služebnu, kde mu Ctirad Mašín prořízl hrdlo. Z místa činu pak ukradli samopaly, pistole a náboje. Komunisté zločin považovali za loupežné přepadení bez politické motivace.
Svázanému a omámenému strážmistru Honzátkovi Ctirad Mašín prořízl hrdlo
Teď už byli připraveni na ozbrojený útěk ze země. Jejich emigraci však zmařilo zadržení agenta kontrašpionážního sboru (CIC), který měl odejít s nimi. Vyšetřovatelé z něj navíc dokázali vypáčit jméno Ctirada Mašína. V říjnu (október) roku 1951 tak byli oba bratři Mašínové zatčeni a spolu s nimi i jejich strýc Ctibor Novák. Kriminalisté však nepřišli na to, že mají v rukou muže, kteří přepadli služebny SNB. Josef a strýc Ctibor byli po mučivých výsleších StB propuštěni. Ctirad dostal dva a půl roku nucených prací v uranových dolech v Jáchymově. Trest si odpracoval zkráceně, neboť byl propuštěn v květnu (máj) roku 1953 po amnestii vyhlášené prezidentem Antonínem Zápotockým.
Mezitím však členové skupiny nelenili a 2. srpna (august) 1952 přepadli Josef Mašín a Václav Švéda v přestrojení za členy Lidových milic vůz společnosti Kovolis Hedvikov, v němž čtyři zaměstnanci převáželi mzdy pro pracující. Šlo o více než 880 tisíc korun. Při následné potyčce pak zabili účetního Josefa Rošického. Informaci o převozu získali od Zbyňka Janaty, který v závodu také pracoval. A jak toto přepadení souviselo s protikomunistickým odbojem? Skupina potřebovala hotovost pro nákup motorek a dalšího vybavení, aby ulehčili svoji odbojovou činnost. 7. září (september) roku 1953 se Ctirad Mašín a Václav Švéda vydali k Pivínu, kde zapálili několik stohů slámy. Odůvodnili to jako odboj proti komunistické kolektivizaci. Nutno poznamenat, že dvojice byla přichycena místními dobrovolnými hasiči, přičemž Mašín jednoho z nich (Ján Lecián) na útěku postřelil.
Ctiradu Mašínovi bylo pouhých 21 let, když byl režimem poslán do uranových dolů
Jen měsíc poté, v říjnu (október) 1953, se skupina rozhodla provést svůj hlavní plán a utéct přes hranice totalitního Československa do Západního Německa. V noci 3. října se jim hranice skutečně podařilo přejít. Naneštěstí byli za hranicemi, na území NDR, odhaleni. Začalo rozsáhle pronásledování skupiny příslušníky bezpečnostních služeb. Proti těmto pěti uprchlíkům bylo zmobilizováno až neuvěřitelných 20 tisíc příslušníků Volkspolizei a Sovětské armády. Prvně si pětice všimla průvodčí, která upozornila policii na pět podezřelých cizinců ve vlaku. Na vlakové stanici Uckro, kde na ně už čekali, byli při pokusu o zadržení zastřeleni policisté Volkspolizei Hermann Grumini a Martin Lehmann, třetí příslušník sboru byl těžce raněn. Na místě byl zadržen člen skupiny Zbyněk Janata.
Zbylá čtveřice se dostala až k Waldow, kde však byli obklopeni stovkami policistů. V noci se jim však hlavně dílem štěstěny podařilo přes stahující se linii policistů uniknout. Druhý den se dostala skupina do přestřelky, během níž byl Václav Švéd postřelen, načež se komunistickým jednotkám vzdal. Trojice se pak další dva dny skrývala, načež se dostali až k dálnici u Berlína, kde je však zastavil vojenský důstojník. Josefovi a Ctiradovi se podařilo ho popadnout a omámit chloroformem, voják však stihl ještě vystřelit a trefit Paumera do kyčle. Trojice pak naskočila na projíždějící vlak, přičemž Milan Paumer a Josef Mašín se vlaku drželi z boku, zatímco Ctirad si vlezl na podvozek. Josef Mašín a Paumer pak na příští stanici seskočili, neboť si všimli, že se tam nacházel kontrolní bod. Zbývalo jen seskočit, schovat se v americkém sektoru a počkat na vojáka, který je 2. listopadu (november) převedl do bezpečí. Ctirad se dostal na západní stranu Berlína na podvozku vlaku téhož dne.
Před útěkem se skupina cvičila v běhu
Mezitím v Československu probíhal výslech s každým, kdo měl s pěticí cokoli společného. Švédu, Janatu a dokonce i strýce Ctibora Nováka čekal rychlý proces zakončený popravou. Jejich těla pak byla potupně pohřbena do společného hrobu. Zdena, matka bratří Mašínů, byla odsouzena k 25 letům vězení, v roce 1956 však za mřížemi zemřela na neléčenou rakovinu. Mladší sestra bratrů Zdena si nějaký ten čas ve vězení odseděla také.
Josef a Ctirad Mašínové spolu s Milanem Paumerem utekli do USA, kde vstoupili na pět let do armády, aby získali americké občanství. Milan Paumer bojoval ve válce v Korei, a poté se přestěhoval do Miami, zatímco Josef se vrátil blíže k vlasti, do Západního Německa, odkud pak odešel do Kalifornie, kde si založil letecký podnik, který z něj udělal milionáře. Ctirad se usadil v Clevelandu. Po sametové revoluci se do Česka vrátil jen Paumer, a to v roce 2001, kdy se usadil v Pardubicích. Bratři Mašínové se do rodné vlasti nikdy natrvalo nevrátili, neboť jim překážel fakt, že komunistická strana nebyla zakázána. Milan Paumer zemřel v roce 2010 ve věku 79 let, Ctirad zemřel v roce 2011, jen dva dny po svých 81. narozeninách.
Bratři se nikdy za použité násilí neomluvili - naopak, podle Ctirada bylo vraždění v plánu
Odbojová skupina dosud rozděluje společnost v názorech na jejich akce. Přesto získali několik ocenění. V roce 2005 dostali bratři Ctirad a Josef Masarykovu cenu od československého sdružení v Kanadě. V roce 2008 pak trojici udělil Plaketu předsedy vlády tehdejší český premiér Mirek Topolánek. V roce 2011 pak bratři získali ocenění Zlatá Lípa. Jestli jsou ocenění zasloužená a zda můžeme odbojovou skupinu bratří Mašínů považovat za hrdiny, nebo obyčejné násilníky, necháme na vás.
