Streamovací gigant tímto krokem opět ukázal, jaké nadstandardní možnosti nabízí.
Netflix si pro nás ke konci roku přichystal překvapení. Sice jsme tušili už dopředu, že chystaný film z univerza Black Mirror bude na bázi choose-your-own-adventure, ale až do dne premiéry tato spekulace nebyla potvrzena. Tento způsob vyprávění můžeš znát třeba z počítačových her nebo knih. V průběhu děje sám vybíráš, jak se má postava rozhodnout.
Ve filmovém světě s touto vypravěčskou technikou experimentoval už třeba John Hurt před dvaceti lety v erotickém thrilleru Tender Loving Care. Oťukával jej ale i sám Netflix, a to v jedné epizodě pohádky Puss In Boots. Jenže až do nynějška se nikdo neodvážil tímto způsobem vyprávět očekávaný celovečerní film pro mainstreamového diváka. Bandersnatch láme hranice a dělá to velmi dobře.
Příběh filmového Black Mirror má do jisté míry v rukou divák. Tvůrci na to ale šli chytře. Zprvu můžeš za hlavního hrdinu rozhodovat v drobnostech, které děj moc neovlivňují. Postupem času ale přebíráš kontrolu více a více, až do té míry, že s tebou hrdina začne interagovat skrze obrazovku.
Jako divák se stáváš Bohem a můžeš si naordinovat příběh podle svých choutek. Postupem stopáže dění na obrazovce eskaluje a spolu s tvojí stoupající „mocí“ přibývá možností, jak si trošku uletět.
Samotný proces výběru probíhá tak, že se ti na deset vteřin objeví dvě možnosti, kterak by se měl hlavní hrdina rozhodnout. Pokud si nestihneš vybrat, Netflix učiní volbu za tebe. Dění na obrazovce se ale nijak nezastavuje, nelaguje a proces výběru tak film nijak nenarušuje.
Snímek samotný vypráví o 21letém programátorovi z 80. let (Fionn Whitehead), který pracuje na revoluční počítačové hře Bandersnatch. Mladík vychází ze stejnojmenné knihy, která funguje jako choose-your-own-adventure, stane se jejím přenesením do světa počítačů posedlý a brzy ztrácí pojem o realitě. O tom, zda se ze svých deziluzí vymotá, nebo do nich naopak ještě více zabředne, rozhoduješ ty.
Nejlepší na tom je, že jde o vskutku zábavnou jízdu, a i když má někdy slepé odbočky, Netflix tě sympatickým způsobem vrátí do hry a ty můžeš své minulé rozhodnutí přehodnotit. Na konec příběhu se sice dostaneš cca za 90 minut, ale aby sis skutečně užil všechny aspekty příběhu, které Bandersnatch nabízí, budeš sedět před monitorem klidně dvě a půl hodiny.
Největší kouzlo příběhu tkví v jeho multižánrovosti. Pokud ti bude po chuti brutální vražda, může být, budeš-li chtít nakopat někoho mezi nohy, proč ne. Režisér David Slade a především scénárista Charlie Brooker si s tebou pohrávají a při opakovaném zhlédnutí si všimneš celé řady vtípků, které jsi napoprvé nemohl zaznamenat.
Za vůbec nejhumornější pokládám sekvenci, během níž si budeš volit mezi dvěma symboly, přičemž jedním z nich bude velmi familiérní logo. Pokud na něj klikneš, dostaneš se do zábavné smyčky referencí a skvělé zábavy.
Ale to už bych asi prozrazoval moc. Nejlepší bude, když si Bandersnatch prožiješ sám. Vyhraď si na to určitě více času než potřebných 90 minut a věz, že můžeš dojít až k pěti závěrům. Neboj se při své cestě být se svými volbami odvážný, a když si rozhodneš snímek projít ještě jednou, zjistíš, že je příběh v drobných nuancích pozměněný a dostaneš nové možnosti na výběr.
Třešničkou na dortu je už snad jen samotný výklad příběhu. Dostaneš na výběr několik možností, jak si dění vysvětlit a je už jen na tobě, kterému uvěříš. A nebo ke kterému se proklikáš. Já jsem si svoji verzi užil a myslím, že tvůrci využili koncept choose-your-own-adventure naplno.
Nicméně, děj tím samozřejmě trpí, a pokud bych jej hodnotil bez přihlédnutí k formě, jedná se o spíše podprůměrnou epizodu Black Mirror. I z toho důvodu je pro mě Bandersnatch nehodnotitelný. Koncekonců, každý dostane jiný příběh. Zhlédnutí ale doporučuji každému zvědavci a dávám palec nahoru.
P. S. – Bandersnatch se zlehka inspiruje příběhem vzniku stejnojmenné hry, o jejímž neúspěchu BBC natočila fascinující reportáž.
