Bird Box viděly desítky milionů diváků, ale málokterý z nich byl asi úplně nadšený.
Netflix nemá ve zvyku sdělovat své filmy dlouhé měsíce dopředu. Nevíme, co si pro nás připraví a co je již za rohem. Z ničeho nic se mluví o filmech od renomovaných režisérů a sem tam vykoukne i zajímavý či něčím výjimečný projekt. Jedním takovým se jevil být i Bird Box v hlavní roli se Sandrou Bullock.
Těžko říci, zda počinu pomohla nebo uškodila existence A Quiet Place. V mém případě to pohled na film asi nijak nezměnilo, protože se jen drží podobného konceptu. Je jím smyslový handicap.
Zatímco v Hush nemohla hlavní hrdinka mluvit kvůli nemoci, v takovém A Quiet Place nesměli lidé vydat ani hlásky, jinak zemřeli. V Bird Box zase nesmí lidé otevřít oči v nezabezpečeném prostoru, jinak si je najde neznámá entita, která je donutí spáchat sebevraždu.
A to je asi tak všechno, co potřebuješ vědět. Hlavně se ale nezaměřuj na trailer, který jemně zavádí. Film drží své postavy častokrát daleko od nebezpečí a v první polovině se je snaží posouvat v pohodlí bezpečného domova. Při sledování jsem se nemohl ubránit pocitu, že potenciál sebevražd a styku s entitami / lidmi jimi ovlivněnými nebyl dostatečně využit.
Také mi moc nesedly postavy. Zachraňovat situaci musel hlavně skvělý Trevante Rhodes (Moonlight, Predator) a tradičně vynikající John Malkovich. Herci si svou práci odvedli dobře, a to včetně Bullock, ale s většinou z nich jsem se prostě nedokázal ztotožnit. Toto však bude působit na každého odlišně, takže to ani jako velkou výčitku brát nemůžeš.
Ty se začaly kupit až v druhé polovině, kdy scénář začal upadat a pomáhal si v jistých scénách nefér způsoby. Nejde ani tak o nelogické chování postav, jako spíše o vyumělkované, nuceně vytvořené podmínky a scény vytvářející umělé napětí.
Skvělá dánská režisérka Susanne Bier tentokrát nezvládla pracovat s přirozenými motivy. Řada diváků to vůbec nemusí vnímat, ale mě to dost vyhazovalo z jinak příjemného sledování.
Děj byl po úvodu značně předvídatelný, došlo i na několik málo klišé scén, ale v tomto případě mi to nijak nekazilo zážitek. Po delší době mi ale trochu vadili dětští herci, kterým jsem to vůbec nežral a místy mi připadali, jako by nevěděli, kde jsou a co tam vlastně dělají.
Ze soundtracku si už nepamatuji vůbec nic a snímek mi už zdatně zmizel z hlavy. Konec byl příliš pohádkový a film se snažil hrát na city až příliš okatě, což na mě vůbec nefungovalo. Kamarádka si vedle mě utírala slzy, já kroutil očima nad laciným způsobem, jakým toho tvůrci chtěli docílit.
Ve výsledku bude tedy hodně záležet na tom, jakým divákem vlastně jsi. Mě Bier a Netflix nedostali, a tak uděluji hodnocení šest a půl bodu z deseti. S přivřenýma očima bych mohl jít i na sedm z deseti, takže si nějaký půl bodík můžeš hravě připočítat.
Bird Box je kvalitní jednohubka, při které se nebudeš nudit a najdeš si pár pěkných motivů či scén. Někdo může film vnímat i z metaforického hlediska, jiný si jen může užít A Quiet Place v paralelním vesmíru. Akorát, že je zde vše minimálně o třídu slabší. A já proto mohu dílo Johna Krasinskiho docenit ještě více. Zhlédnutím Bird Boxu ale rozhodně chybu neuděláš. Akorát nečekej, že udělá díru do žánru... nebo jakoukoliv jinou díru.
