Klienti po nás chtějí rozvrátit vztahy, vytvořit alibi i falešné partnery. Přišel jsem o iluze, říká majitel firmy Alibi na míru

Jsou u vás nějaké služby, které by byly specifické v tom, že je vyhledávají mladí lidé?

Bývá to zinscenování toho, že chtějí pomoct někoho sbalit – na nás je zinscenování nejrůznějších situací. Mladí bez partnera, pod tlakem rodiny a okolí, do nichž okolí neustále hučí, že nemají žádného partnera, si objednávají službu s názvem Aktér k pronájmu. My jim totiž poskytneme někoho, kdo zahraje požadovanou roli.

Zájemce si tedy objedná fejkovou partnerku, představí ji rodině. Co bude za půl roku?

Berte to tak, že vy jste scénárista toho příběhu. My vám dodáme herce a pomůžeme scénář zrealizovat, ale režisér jste vy. Když bude zapotřebí, tak si tu samou slečnu můžete půjčovat na představování maminkám, sourozencům, komu budete chtít, jak dlouho budete chtít.

Jaká je vaše nejvyužívanější služba?

Máme to rozdělené na dvě hlavní větve – tvorba alibi a služba Rozvraceč.

U tvorby alibi máte jakou úspěšnost?

Vyjma jednoho případu hned ze startu, kdy náš grafik udělal dětinskou a hloupou chybu, stoprocentní. Ať to byly fotomontáže nebo zinscenované hovory, případně role aktérů, kteří hráli kamarády, nikdy se nestalo, že by to prasklo.

To jste úspěšní…

Není to jenom o nás. Když si klient objedná sofistikované alibi a nebude schopný je „prodat“ tam, kde je má, tak my to neuhrajeme. Klient je součástí celého příběhu. Když se s námi domlouvá a nechá si na počítači otevřenou e-mailovou konverzaci, nemůžu to vnímat jako naše pochybení.

Pokud si někdo chce objednat službu, musí se s vámi setkávat?

Ne. 80 % běží e-mailovou korespondencí, zhruba 10 % zavolá a 10 % má odvahu to řešit osobně. Jsme nejradši, když se schází osobně. Je tam ten lidský faktor, ale zároveň chápu, že lidé chtějí co největší anonymitu.

Kolik lidí zaměstnáváte?

Musíme mít široký záběr, co se týče věkové kategorie, pohlaví, vzhledu, výšky, intelektu, hereckých schopností a hlavně lokalit. Nejde o lidi, kteří by pracovali na stálý pracovní poměr, řekněme, že jsou to brigádníci, kteří pro nás pracují pravidelně, podle požadavků klienta. Jde o zhruba 250 lidí a jejich průměrný výdělek je 1500 až 2000 korun za jednu reálnou akci.

Kdo všechno je ve vašem týmu?

Kromě aktérů tam jsou koordinátoři, kteří komunikují s klientem. My se u každé poptávky snažíme o nějaký živý kontakt. Emoce, které si předáte aspoň formou toho hlasu, do mailu nikdy nenacpete.

Jde nám i o to, aby byl případ předám nejvhodnějšímu koordinátorovi. Každý má jinou empatii. Prioritní myšlenka není tahat z lidí prachy za to, co nebude fungovat. Máme i psycholožku, kterou klienti mohou využít.

Mění se vám často tito brigádníci?

My tam máme takové věrné jádro aktérů, kteří pro nás pracují od začátku vzniku agentury. Tahle práce lidi láká, hlásí se nám sami, zavání to jakýmsi životem Jamese Bonda, ale udělají jednu dvě zakázky a zjistí, že na to prostě nemají.

Co je důvodem?

Vystupují pod jinou identitou. Ne, že bychom vyráběli falešné občanky, ale nevystupují pod svým pravým jménem a spousta lidí to zkrátka nedá. Začnou být unavení, protože žijí víc životů nebo se stanou v průběhu spolupráce zadanými a nepřijde jim vhodné dělat takovou práci.

Kdyby měl někdo zájem, co by musel splňovat?

Základní věci, kterých je v dnešní době nedostatek – spolehlivost, loajalita a čestnost. Nejde tam vůbec o vzhled a takovéto povrchní faktory.

Ale musí mít taky posunutý práh jakési morálky…

Na tuhle otázku já vždycky čekám, až se dostaneme k morálnímu hledisku věci.

Abyste mě nechápal špatně: já vaši službu nesoudím, ale ten člověk, který to dělá, tak prostě lže. A práh morálky tedy snížený zřejmě má…

V rámci agentury si nehrajeme na bohy a nehodnotíme, co je dobré nebo špatné. Bojím se to škatulkovat, že musí mít něco sníženého, nebo ne. To by se dalo ve své podstatě říct, že kdokoli cokoli hraje, tak je vlastně lhář a má snížený práh morálního kodexu. Oni to vnímají jako hereckou roli.

Říkal jste, že těžší je svést ženu než muže. Proč myslíte, že to tak je?

Protože jsem chlap, tak se mi to nebude říkat dobře, ale pro nás je ten motiv, proč jsme ochotni do něčeho jít, daleko jednoduší. Jednáme mnohem víc pudově, ženy potřebují vytvořit dojem osudového setkání, potřebují tam větší citovno.

Co všechno jste museli v takovém případě absolvovat, abyste někoho svedli?

Pro nás není nejtěžší někoho svést, ale vyvolat první kontakt tak, aby to působilo co nejpřirozeněji. Největší průser je, když máme zakázku, abychom sbalili ajťáka. To je specifická sorta lidí, žijící ve svém vlastním vnitřním světě. Je to pro nás oříšek. Když máte od klienta informaci, že nikam nechodí a nemá téměř žádné přátele, tak to je peklo.

Jak tyto případy řešíte?

Klient je předem upozorněný k tomu, že taková situace může nastat. Vyžadujeme součinnost. Když se stane z poptávky zakázka a klient je kontaktovaný koordinátorkou a informován o stavu rozpočtu.

Jsou takoví, kteří to vzdají po prvním neúspěšném pokusu, my odečteme náklady spojené s iniciativou, kterou jsme vyvinuli a zbytek prostředků se vrací klientovi zpátky. Někteří z nich ale zkouší všechny možné varianty. Například odjede s dětmi na víkend, aby protějšek měl co největší prostor začít s někým jiným. Co případ, to originál, ale motivy jsou pořád stejné.

Vzpomenete si na nějakou nejtěžší zakázku?

Kdybych vám řekl, co na ní bylo nejtěžší a vy to tam napíšete takto natvrdo, tak se v tom někteří lidé můžou najít.

Skončila totiž smrtí někoho, koho jsme měli sbalit a dostat od toho, kdo se k němu choval zle. Nevydýchal to a rozhodl se ukončit svůj život, než jsme se k němu vůbec dostali. Nešlo o naše zavinění. Je nepříjemné být v kontaktu se smrtí v takovéto situaci.

Snažíte se takovým případům předejít?

Máme v agentuře psychologa a koordinátory, kteří jsou školenými kouči, což znamená, že klienti, kteří nejsou v dobrém psychickém rozpoložení, jsou v dobrých rukou. Naši kouči s nimi umí pracovat a mají možnost v rámci služby využít konzultací se vztahovým psychologem. Někteří klienti mají rozmixované emoce, pokřivené vnímání reality a tendence si všechno dávat za vinu.

Součástí služby Rozvraceč není jenom dostat určité dva lidi od sebe, ale i pomoct klientovi z tohoto období, aby se srovnal, vrátilo se mu sebevědomí a třeba viděl, že i když o někoho přišel, tak život nekončí a může to být daleko lepší s někým jiným.

U služby Rozvraceč: někomu stačí k prokázání nevěry vulgární konverzace, někomu až samotný sex. Jaký probíhá klasický scénář?

A balíme muže nebo ženu?

Je to rozdíl?

Není to rozdíl v rámci pohlaví, ale v rámci toho, s jakou profesí a jakým typem působnosti člověka máme navazovat kontakt. Strašně záleží na tom, z jakého důvodu se ten vztah, který máme zachraňovat, rozpadl.

Nejčastější situace je, když chlap pracuje, funguje, snaží se zabezpečit rodinu, ale ženská začne mít pocit, že se všechno točí kolem peněz a neuvědomuje si, že to chlap dělá, aby rodině udržel nějaký životní standard. Začne vymýšlet coby kdyby a problém je na světě.

Co v takovém případě děláte?

Hrát roli tam může například nějaký trenér – žena začne brát děti na fotbal, tam je někdo mladý a dobře vypadající, s dětmi to umí a už to tam zajiskří. Pak dojde k objednávce a my na trenéra pošleme někoho, kdo nebude mít závazky, bude působit perspektivněji a atraktivněji a ten trenér pak odolá a nechá se sbalit – pro nás dobře, pro dnešní dobu a vztahy špatně.

Měníte tedy osudy svých klientů?

Mám hrozně rád film Správci osudu. My nikdy nezměníme osud. To, jestli spolu lidi mají, nebo nemají být, je podle mě do určité míry dané. My můžeme ten osud urychlit.

Za jak dlouho tedy dokážete rozvrátit vztah?

Já se strašně bráním těmto obecným odpovědím. Průměr je tři měsíce. Rozvrátit všechny vztahy ale samozřejmě nejde – jsou lidi, kteří odolají a jsou zamilovaní.

Kromě aktérů musíte mít sklad i rekvizit a podobných věcí…

Sklad vyloženě ne, ale samozřejmě disponujeme spoustou vychytávek a udělátek. Nemůžu říkat konkrétní věci, protože by se v tom mohli někteří lidé začít hledat.

V případě, že máte někoho sbalit, může se stát, že dojde k sexu nebo zamilování?

Když ze strany zájmové osoby k aktérovi, tak je to víceméně žádoucí. Ze strany aktéra se to ale za celou dobu nestalo. Fyzický kontakt nikdy po nikom nechceme, byli bychom za hranou zákona o kuplířství. Není žádná smlouva na sex, to je na svobodnou vůli každého aktéra. Pokud ale mezi nimi vznikne chemická reakce a oba to chtějí, může se to stát.

V jakém momentě tuto akci stopnete?

V momentě, kdy je ten vztah rozbitý a dotyčný začne navazovat kontakt s klientem, nebo v momentě, kdy klient zjistí, že o toho dotyčného ani nestojí a že už ho zpátky nechce. Ta služba může sloužit i jako odpověď na různé otázky.

Kolik zakázek máte ročně?

Jsou to stovky. Kapacita agentury je přijmout měsíčně čtyřicítku Rozvracečů a tato kapacita je permanentně naplněná. Z nich si vemte, že jde o číslo, které jde do stovek. Plus tam máte alibi, sledovačky, testy věrnosti.

Co to vypovídá o lidech?

Na čem je založená dnešní společnost? Na prachách, na lži a na sexu. O nic jiného v dnešním světě nejde. Reklama, politika, fungování peněz, všechno je to jedna velká blamáž. Češi jako takoví se nijak nevymykají: nevěra byla, je a bude součástí lidstva.

To stále nic nevypovídá o společnosti?

Máte tendence soudit. Nemusí to přece vypovídat vůbec o ničem. Já vám řeknu svůj životní příběh – oženil jsem se v jednadvaceti, přestala tam fungovat intimní oblast. Narodilo se do toho dítě a říkal jsem si, že přeci nepokazím manželství nevěrou.

Po dvou letech jsem ten vztah poslal k vodě. Kdybych si možná tenkrát odskočil a co oko nevidí to srdce nebolí, možná by můj syn vyrostl v kompletním manželství. Udělal bych špatně, nebo dobře? Nemá smysl to soudit.

A jde soudit, když někdo například stalkuje soukromé konverzace svého partnera?

Ty lidi k tomu vedou nějaké motivy, mají něco za sebou. Jsme neskutečně závislí na technice a tohle je daň. Když se někdo dozví o podvádění – ať už čestnou nebo nečestnou formou – tak se aspoň přestane okrádat o čas. Nehodnotím, co je dobře a co špatně.

Jaký typ zakázek odmítáte?

Ty, co podléhají morálnímu kodexu. Kdy si nás někdo chce najmout, abychom uškodili někomu jinému. Zhrzená milenka, která chce uškodit frajerovi, který se na ni vykašlal. Odmítáme i ten typ zakázek, u kterých máme pocit, že by mohly být na hraně zákona – jsou lidé, kteří nám napíšou i natvrdo do mailu, že jsou vyšetřovaní policií.

I když na nás někdo chce udělat habaďůru, tak se nakonec zkompromitují sami. My nechceme nikomu škodit, chceme pomáhat lidem, vytáhnout je ze sračkového období.

Nabízíte i aktéra k pronájmu. Koho všechno váš zaměstnanec musel hrát?

Standardně partnery partnerky, pracovní pohovory, různé šéfy… Často inscenujeme pracovní pohovory. Chlapovi je hloupé, že přišel o práci, hraje komedii, že se ji snaží hledat, a proto si zaplatí zinscenovaný pohovor. Ženy zase chtějí muže takového a takového vzhledu, výšky a věku a před maminkou nebo kamarádkami pak chtějí udělat dojem.

A chtěli po vás klienti něco neobvyklého?

Netýkalo se to přímo služby aktéra k pronájmu, ale někdo po nás chtěl, jestli bychom dokázali zařídit, aby byl úředně mrtvý – včetně úmrtního listu. To jsme nepřijali.

Když to tak poslouchám, rozhodilo vás něco při této práci?

Na začátku téměř všechno. To je vlastně ten dopad, jaký to mělo na můj život, já jsem asi otupěl. Kromě toho, kdyby mi někdo zavolal, že má doma mrtvolu, tak mě nic nepřekvapí. Nechci říct, že se z nás stali cynici, ale fakt jsme otupěli. Na spoustu věcí začnete koukat jako na běžnou součást lidských životů.

Proč lidé řeší své problémy přes někoho dalšího?

To je dobrá otázka. Asi pocit beznaděje? Nechtějí ztratit tvář před svým okolím? Jakmile se ale mají tendenci před námi ospravedlňovat, tak je zarazíme.

Co je největším problémem lidí a jejich vztahů? Proč je potřeba vašich služeb?

My tyto filozofické debaty často vedeme s mojí kolegyní, občas si musíme některé hodnoty vzájemně zkalibrovat. Ona občas něco vnímá za čarou, mně to přijde před čarou. Myslím si, že spoustě lidem jsme pomohli.

Buď jsme jim zachránili vztah nebo vytoužené manželství nebo jsme jim ukázali, že ten život může být jiný, radostnější a veselejší i bez jejich vytouženého protějšku.

Je něco, čemu vy osobně na vztazích nerozumíte?

Já jim vlastně příliš nerozumím. Lidi mají tendence dělat se ve vztazích zajímavějšími a pak to dopadá tak, jak to dopadá. Přijde mi, že lidstvo hloupne. Málo se čte, přemýšlí a ubývá živého kontaktu. Dnes vidíte pár v hospodě, každý má stole skleničku, v ruce telefon, ale spolu se nebaví. Vytrácí se schopnost komunikace.

Proč to tak je?

Lidi se ztotožní s tím, co je v televizi za seriály a pak se ta hranice postupně šoupá jinam. V seriálu je běžné, že všichni spí se všemi, že vztahy jsou složité. Doba je rychlá, zvyšuje se agresivita a energie toho všeho se musí někde odrazit. Odráží se právě do našich mezilidských vztahů.