Hledáš nějaký super horor na Netflixu? Neváhej si pustit tuto originální, šťavnatou upírskou delikatesu.
Už tě unavují horory o upírech plné otravných klišé? Máš chuť na změnu? Netflixovka Blood Red Sky, která se natáčela i v Praze nebo na slovenském letišti v Popradu, ti nabídne konečně něco nového a zaručeně ti zvýší tep.
Německý režisér a scenárista Peter Thorwarth natočil nesmírně vydařenou temnou, pořádně krvavou jednohubku, ideální na chladnou a deštivou noc. Čeká tě nejen skvělá akce, ale i výborný příběh. Pokud ale náhodou trpíš strachem z uzavřených prostor, je dost možné, že budeš trpět spolu s postavami.
Teroristé se přepočítali
Parta fanatických ozbrojených teroristů ovládne letadlo s nemalým množstvím pasažérů a snaží se, aby jejich akce vypadala jako sebevražedná. Ano, je pravda, že teroristé v letadle nejsou ničím novým. O únosech, katastrofách a rukojmí se už natočil bezpočet dramat. Samuel L. Jackson dokonce v letadle bojoval i s hady. Viděl jsi už ale v letadle upíra? Tedy spíše upírku?
Právě ta je totiž hlavní postavou Thorwarthova filmu. Jmenuje se Nadja (Peri Baumeister) a s teroristy se rozhodně nehodlá mazlit. Ohrožují totiž i jejího malého syna Eliase (Carl Anton Koch). Je proto ochotna udělat vše pro jeho záchranu a překazit jim na první pohled rafinovaný plán. I kdyby při tom měla přijít o vlastní život. Její protivníci, robustní muži se samopaly, jsou ovšem chladnokrevní, vyžívají se v cizím neštěstí a nedělá jim problém bez mrknutí oka stisknout spoušť.
Ztvárnili je například zkušení Dominic Purcell (Prison Break, Blade: Trinity) či Roland Møller (Atomic Blonde, Rytíři spravedlnosti). Tím nejkrutějším a nejděsivějším zloduchem je však takzvaný Eightball, kterého si zahrál excelentní Alexander Scheer s pohledem ukázkového psychopata.
Jediným únikem je smrt
Již v prvních minutách je zřejmá Thorwarthova ambicióznost a cit pro vyprávění. Napětí buduje pomalu a postupně. Odhaluje divákovi jen malé střípky z mozaiky, důkladně zamlčuje a nechává ho se v duchu ptát na nejrůznější otázky. Spolu s dalším scenáristou, Stefanem Holtzem, následně dávkuje v ten správný čas a s absolutní lehkostí ty nejpodstatnější informace. Mezitím uchvacuje kamera Yoshiho Heimratha či až překvapivě silná dramaturgie. Nelze vynechat ani skvělé masky Marka Couliera.
Skvostná je také pořádně depresivní, bezútěšná atmosféra, která fantasticky dotváří těžkou situaci postav. Vtahuje diváka do klaustrofobického prostředí, ze kterého není úniku. Respektive, tím jediným únikem je smrt. To, co se dvojici scénáristů ještě podařilo na jedničku, je zároveň důležitá, pro děj možná i nejpodstatnější, retrospektivní linie. V ní se dozvíš více o příběhu Nadji. Lépe pochopíš její motivace i charakter.
Bravurní gradace a strhující závěr
Přestože má film téměř dvě hodiny, což není u běžných hororů zcela tradiční, tvůrci dokázali tento čas naplnit bez problémů tak, aby se divák ani na chvíli nenudil. Vyhnuli se „vatě“, učesali dialogy, dostali do příběhu fungující emoce.
Blood Red Sky skutečně není žádné béčko, ale nekompromisní a v jistém směru i zábavná jízda na plný plyn. Navíc uchvátí jak intelektuální publikum svou originalitou, tak minimálně bravurně vygradovaným, strhujícím závěrem i ty méně náročné.
Poslední část filmu a její pesimistické vyznění v mnohém důmyslně vyvrací divácká očekávání, oživuje zvolený žánr a bere dech svou tvrdostí a přímočarostí. Blood Red Sky tak lehce překonává nedávné povětšinou průměrné, podprůměrné nebo až vysloveně směšné hororové přírůstky na Netflixu, jako Things Heard & Seen, Army of Dead, Oxygen či #Alone.
Je vidět, že Thorwarth pečlivě zlédl staré klasiky, ale jeho nejnovější film asi nejvíce připomíná mrazivá díla z nultých let jako 30 dní dlouhá noc (2007), 28 týdnů poté (2007) nebo Ať vejde ten pravý (2008). V každém případě jde o jedno z největších filmových překvapení tohoto roku. Blood Red Sky od nás proto dostává velmi slušných osm bodů z deseti.
