Po loňském úspěchu s koncertem Harry Potter a Kámen mudrců se Tibor Engler a jeho tým vrací do Prahy s druhým dílem milované série. V čem se jejich koncert liší, jaký pozitivní efekt má na mladé a jaké filmy by chtěl slyšet se symfonickým doprovodem?
Producent, ajťák a taky aspirující dirigent Tibor Engler je nejen vášnivým fandou filmů, především je ale milovníkem filmové hudby. A právě to před lety vedlo k rozhodnutí uspořádat na Slovensku a posléze i v Česku koncert Harry Potter a Kámen mudrců za doprovodu profesionálního symfonického orchestru. Akce slavila velký úspěch, v Praze se dokonce koncerty konaly dva. O rok později se tak Tibor a jeho tým vracejí, aby v O2 universum už v sobotu 8. března a za doprovodu uznávaného symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK potěšili všechny fanoušky a fanynky světa čar a kouzel znova.
My s Tiborem měli možnost krátce posedět a vyzpovídat ho nejen o tom, kde se vlastně myšlenka na takovou kulturní akci vzala, ale i jak složité bylo dát vše dohromady, nebo jaké nečekané překážky se po cestě objevily. Chtěl by v budoucnu Tibor dirigovat vlastní takový koncert? Má už práva ke všem osmi filmům? A co dalšího chystá do budoucna? Odpovědi na tyto věci a spostu dalších se teď dozvíš níže.
Kde se vzala myšlenka uspořádat takovou akci?
Coby hudebník studující vysokou školu jsem nejprve hrál s pražským filmovým orchestrem a potom jsem se dostal do orchestru Filharmonici města Prahy, což je světový nahrávací orchestr, který kromě jiného hraje velmi podobné produkce po celé Evropě. Když jsme pak jednou hráli takový koncert ve Vídni, začal jsem přemýšlet nad tím, proč takový Harry Potter koncert není vůbec na Slovensku ani v Čechách.
Nehledě na to, že naše celá rodina (Tibor koncerty pořádá spolu se svým bratrem, pozn. autora) jsou fanoušci Harryho Pottera, vyrůstali jsme na tom a soundtrack ke trojce byl první, co jsem si kdy stáhl do svého MP4 přehrávače.
Na jaký nástroj jsi hrál?
Já jsem klavírista, takže většinou na klavír, občas ještě na synťáky, což při té filmové hudbě znamená, že všechny exotické zvuky, které v orchestru neexistují, se hrají z počítače na klávesy.
Byl Harry Potter první volbou, nebo jste zvažovali i jiné filmy, a pokud, tak které?
Když jsme to šli dělat poprvé na Slovensku, zamýšleli jsme se nad tím, jaká značka by mohla oslovit nejširší publikum. V úvahu připadal Pán prstenů, disneyovky nebo třeba Piráti z Karibiku. Ukázalo se ale, že subjektivně i objektivně má Harry Potter potenciál oslovit nejvíce lidí – od nejmenších školáků až po důchodce, kteří to taky četli a navíc máji rádi tu symfonickou hudbu.
Jak těžké bylo získat práva? Můžeš ten proces trochu popsat?
Bylo to extrémně náročné. Na novém trhu je potřeba vše vybudovat od nuly, což byla přesně naše situace. Nejprve jsme tedy oslovili licenční společnost CineConcerts, která vlastní práva od Warner Bros., následně nám bookingový agent poslal padesátistránkový dokument s podmínkami a v tu chvíli bylo na nás, abychom je začali naplňovat.
Od tohoto momentu do uzavření té licenční smlouvy a začátku prodeje vstupenek uběhlo třičtvrtě roku.
Film už je součástí toho všeho, nebo se musí řešit zvlášť?
Je to balíček, ve kterém aby správce té licence zaručil kvalitu, navíc obstará ještě technického ředitele, jenž je zároveň i zvukařem, dále projekcionistu a dirigenta.
Objevil se někdy nějaký problém nebo překážka, u kterého sis říkal, že to celé krachne?
Na začátku je to všechno. Hlavní je ale třeba dát dohromady termíny, protože musí sedět hala, dirigent i orchestr, a ještě to musí být ideálně nějaké datum, které bude přitažlivé i pro ty diváky.
Zajímavé bylo taky po technologické stránce sehnat plátno, projektory a audiotechniku na takové úrovni, aby splňovala požadavky licencora.
V Praze byla největší překážka, že když už jsme měli loni vybraný termín, tak nám někdo oznámil na stejný den svůj vlastní falešný Harry Potter koncert. Já tak musel zatáhnout všechny ruční brzdy a vybrat jiný termín, protože hrozilo, že by lidé omylem nakupovali lístky na špatnou akci.
Jak se vůbec může něco takového stát? Řešila to následně policie nebo někdo jiný?
Policie to neřeší, toto je problém autorských práv, takže tím se pak zaobírají právníci ze strany licencora.
A jak to tedy dopadlo?
Víme jen to, že tito konkrétní podvodníci již neoperují. Na trhu se ale vyskytují další. Lidé si tak musí dávat pozor, co kupují – jediné oficiální Harry Potter koncerty v Praze jsou ty naše.
Tebe ale pokud chápu správně neživí jenom produkce. Můžeš prozradit, co děláš za práci a jak to kloubíš s tímhle?
V tuto chvíli se ještě živým výzkumem na fakultě informačních technologií, ale tento byznys se začíná rozrůstat do takové míry, že za chvíli se budu věnovat na full time už pouze tomu.
No a jak to kloubím. Je toho hodně, ale zrovna licencor je z Los Angeles, takže zatímco si tu přes den řeším svoje lokální věci, večer mám vlastně volný ke komunikaci přes Discord s nimi.
A nepletu se, že zároveň i studuješ dirigování?
Ano, to ještě stále studuji na pražské konzervatoři. Minulý týden jsem dokonce měl premiérový koncert v kině Lucerna velmi podobného typu, hráli jsme k Chaplinovým dvěma filmům.
Jaké to bylo?
Fantastické. Hrát v Lucerně k takřka sto let starým filmům bylo neuvěřitelné.
Takže bys chtěl v budoucnu stát na pódiu s velkým orchestrem a dirigovat vlastní filmový koncert?
Přesně tak. Jedna věc je ale dostat se mezi tu úzkou skupinu lidí, kteří pro licencory pracují, a druhá, že to ještě pár let potrvá, než budu natolik zkušený, abych zvládl dirigovat třeba takového Harryho Pottera. Nezáleží přitom ani tolik na velikosti orchestru, ale spíš na tom, jakým způsobem je napsaná ta hudba, a jak přesně musí sedět do obrazu. U Chaplina to například není tak komplikované, u blockbusterů je to ale mnohem náročnější.
Koncerty filmové, ale už i seriálové hudby se v posledních letech pořádají čím dál častěji, mnohdy je to právě spojeno i s promítáním daného díla. Je něco, co vaše akce dělá oproti konkurenci jinak?
V zásadě jako značka je Harry Potter v podstatě vlajková loď těchto koncertů, protože lidi o ni mají největší zájem. My se navíc snažíme držet našeho étosu a tím je popularizovat lokální orchestry. To je vlastně pointa, ty chceš, aby diváci, kteří mají rádi Harryho Pottera, odcházeli jako fanoušci toho orchestru. Tento rok nám to hrají pražští symfonici FOK.
Navíc máme i bohatý předprogram, který kromě jiného zahrnuje nádhěrně dekorované foyer, máme tam vlastně různé kouzelné nástroje, což je taková interaktivní prohlídka hudebních nástrojů pro děti, ale můžou si to vyzkoušet i dospělí.
Z Bratislavy máme dokonce odzkoušené, že ta škola, která s námi tu prohlídku vytvářela, následně měla tolik přihlášek na následující semestr, že je nedokázala všechny přijmout. Ten zážitek toho, že si děti mohou nástroje prohlédnout, dotknout se jich a následně je vidí v akci během koncertu, je strašně silný.
Jak vlastně vypadá složení návštěvníků těch akcí?
Demografickou převahu mají lidé v našem produktivním věku. Zkrátka ti, kteří na tom vyrostli a mají k tomu nejsilnější vztah. Ale jsou tam samozřejmě i rodiny s dětmi, kde se ta láska k tomu světu předává z generace na generaci. Už se mi ale stalo i to, že jsme narazili na pár sedmdesátníků, kteří přišli v kostýmech Brumbála a McGonagallové.
Teď mě napadá otázka maličko do historie. V dokumentu o Johnu Williamsovi zaznělo, že kolem filmové hudby panovalo v určitých hudebních kruzích jisté stigma. Setkáváš se s tím i dnes, že by ti nějaké orchestr vzkázaly, že hraní filmové hudby je pod jejich úroveň?
Ano, setkal jsem se s tím. U některých těles to stigma stále existuje, ale postupně se rozpouští. Je to i díky tomu, že jdou jiná velká tělesa příkladem, což je právě i příklad FOK, jednoho z největších orchestrů v České republice. Harryho Pottera navíc hraje i newyorská či rotterdamská filharmonie, a ty opravdu nehrají jen tak něco. Je to dáno mimo jiné i tím, že ta hudba pochází právě z pera tebou zmíněného Johna Williamse a že představuje určitou výzvu.
Co jsou vlastně tvé oblíbené filmové nebo i jiné soundtracky?
Jedny z těch nejméně doceněných jsou určitě soundtracky k dokumentárním sériím od BBC Earth jako Planet Earth. Můj ale vůbec nejoblíbenější je určitě soundtrack k Harry Potter a Vězeň z Azkabanu.
No, to mě asi přináší k mé další otázce.Vzhledem k úspěchu prvních koncertů předpokládám, že v tom budete chtít pokračovat. Už máte práva na všech osm filmů?
Ano, dokud nám ta licence funguje, tak máme výhradní právo na to pořádat tyto koncerty v Česku a na Slovensku. Máme ale v plánu se rozšířit i na další trhy.
Kvůli velkému zájmu pořádáte dva ty koncerty. Řešili jste jestli nemít jeden v originálním znění?
Ano, proběhla na to debata a dospěli jsme k názoru, že drtivá většina lidí je zvyklá na dabing, a občas když se jeden koncert něčím liší, třeba právě jazykem, vede to k omylům, kdy si někdo pořídí lístek na špatnou verzi. Takže jsme se chtěli vyhnout i těmto potížím.
Ty jsi už loni v jednom rozhovoru naznačil, že máš v hlavě i další filmy, akorát jsi nechtěl prozradit jaké. Zeptám se tedy jinak. Jaké filmy kromě Harry Pottera jsou tvé srdeční a které by podle tebe fungovaly dobře ve spojení s živou hudbou.
Co by znělo fantasticky se symfonickým orchestrem, ale co je prakticky nerealizovatelné, je Interstellar. Hans Zimmer a ta neuvěřitelná sóla na varhany. Jenže právě ty jsou důvodem, proč to nelze jen tak uspořádat, jelikož takové varhany se jen tak někam nevejdou. Myslím, že se takový koncert konal pouze jednou v Londýně v Royal Albert Hall, kde přesně ty obrovitánské potřebné varhany mají.
Vedle Interstellaru bych moc rád viděl i Piráty z Karibiku nebo Lvího krále. Ani jeden z těch snímků ale není ten, který máme v hlavě jako budoucí projekt.
