Strach ze zubařů, odborně nazývaný dentofobie, není jen fantazie nebo projev slabosti, ale skutečná diagnóza, která podle odhadů postihuje asi 15 % populace.
Projevuje se zrychleným tepem, pocením, nevolností, dokonce i záchvaty paniky při pomyšlení na návštěvu zubaře.
Nejenže strach vede ke snaze bělit zuby doma nebo k přehnané péči o zuby, ale někteří pacienti dokonce snášejí bolest zubů týdny nebo měsíce, než aby se objednali na ošetření. Ale proč? Odpověď se často nachází hluboko v dětství.
Kde hledat původ fobie ze zubařů?
Většina fobií ze zubů vzniká v raném dětství, obvykle mezi 5. a 9. rokem života. Jedním z nejčastějších spouštěčů je traumatický zážitek, například bolestivý zákrok bez dostatečné anestezie nebo empatického přístupu. Velkou roli hrají také rodiče, kteří často nevědomky přenášejí na své děti vlastní strach nebo používají zubaře jako strašáka. Možná si dokonce vzpomenete na výroky typu: „Jestli si nebudeš pořádně čistit zuby, půjdeme k zubaři a on ti je všechny vytrhne!“.
Neméně důležitý je však i první dojem z prostředí zubní ordinace. Typický zvuk vrtačky, specifický zápach a chladné, neosobní prostředí se dítěti snadno vryjí do paměti jako něco nebezpečného.
Důsledky neléčené fobie – víc než jen zkažené zuby
Neléčená dentofobie má dalekosáhlé důsledky nejen pro zuby, ale i pro celkové zdraví. Lidé s touto fobií odkládají preventivní prohlídky, což vede k rychlejšímu rozvoji zubního kazu, zánětu dásní a parodontózy. Často dokonce používají bělení zubů, aby zakryli viditelné defekty, což odborníci nedoporučují. Bez pravidelných prohlídek se navíc problémy často řeší až v akutní fázi, kdy je léčba bolestivější a obtížnější. Nejnovější studie dokonce poukazují na souvislost mezi zanedbaným chrupem a kardiovaskulárními chorobami nebo cukrovkou.
Jak prolomit začarovaný kruh strachu?
Překonání dentofobie vyžaduje čas a trpělivost, ale existují účinné strategie. Prvním krokem je vyhledat zubaře, který se specializuje na úzkostné pacienty a nabízí možnosti, jako je sedace, speciální relaxační techniky nebo aromaterapie, která využívá vonné svíčky. Důležitá je také otevřená komunikace; vyplatí se upozornit zubaře na své obavy a případně si domluvit signál k přerušení ošetření. Mnoha pacientům pomáhá také kognitivně-behaviorální terapie nebo dokonce hypnóza.
