Dvaašedesátiletý Barry Wilmore a devětapadesátiletá Sunita Williams měli ve vesmíru původně strávit jen pár dní. Kvůli poruše kosmické lodi Starliner tam ale zůstali zaseklí devět měsíců.
V úterý jejich návrat na Zemi sledoval celý svět (informovali jsme o něm i my tady). Jenže dvojici astronautů paradoxně to nejtěžší ještě čeká: nyní se musí jejich těla vrátit do normálu a aklimatizovat se na zemské podmínky.
Lidské tělo je vyvinuté pro fungování v zemské gravitaci, a tak může plné zotavení po pobytu v beztížném stavu trvat i roky, píše BBC.
„Vesmír je zdaleka nejextrémnější prostředí, s jakým se kdy lidé setkali, a my jsme se prostě nevyvinuli tak, abychom extrémní podmínky zvládli,“ říká profesor Damian Bailey, který se zabývá fyziologií člověka na Univerzitě v Jižním Walesu.
Jak tedy vesmír promění lidské tělo?
Síla ve svalech
Jestli honíš bicáky a břišáky ve fitku a záleží ti na nich, tak do vesmíru raději nelétej. Přišel*by ses o ně. Jen si to vezmi – i takové stání v klidu zapojuje svaly po celém těle. Jenomže to se ve stavu beztíže prostě neděje. Ne že bys ve vesmíru fyzickou sílu nepotřeboval*a, ale nabyde tu zkrátka jiného významu a užitku.
Zrychlené stárnutí
Tím nemyslíme úplně vrásky a stařecké skvrny, ale hlavně srdce a cévy. Ty totiž ve vesmíru chřadnou. I ony mají ve vesmíru tak trochu leháro, protože nemusí proti gravitaci pumpovat krev tak jako normálně. Mezi buňkami odbourávajícími staré kosti a buňkami vytvářejícími nové by měla být rovnováha. Tato rovnováha je však narušena bez zpětné vazby a odporu práce proti gravitaci.
„Každý měsíc jim odumře asi jedno procento kostí a svalů – je to zrychlené stárnutí,“ říká profesor Bailey. A to se projeví při návratu na Zemi.
Právě proto musí být astronauti před odletem ve špičkové fyzické kondici. Ve vesmíru pak musí alespoň dvě hodiny denně cvičit, aby si udrželi co nejvíce svalů a zdraví kostí. Po návratu je také čeká pořádná makačka. Oba ihned po příletu musí podstoupit intenzivní tréninkový program, aby ztracené funkce znovu nabyli.
„Bude jim pravděpodobně trvat několik měsíců, než si vybudují svalovou hmotu,“ říká doktorka Helen Sharman, která se kdysi stala první Britkou ve vesmíru.
Závratě
Nejsou to ale jen svaly. Ve vesmíru se také promění mikrobiom a "velká škatulata" udělají tělní tekutiny. Ty místo aby proudily směrem dolů jako na Zemi, stékají nahoru k hrudníku a obličeji. Proto jsou astronauti opuchlí v obličeji, což je jedna z prvních patrných změn. Hrozí ale i vážnější důsledky, otoky mozku nebo změny v oku, včetně zrakového nervu, sítnice a dokonce i tvaru oka.
Poškodí se také vestibulární systém, který slouží k udržování rovnováhy a vnímání toho, která strana je nahoře. Což je jednak matoucí, když do vesmíru cestuješ, ale pěknou paseku to napáchá i při návratu na Zem. „Ta počáteční fáze, kdy se vám přestane točit hlava, kdy znovu získáte rovnováhu a sílu normálně chodit, trvá jen dva nebo tři dny. Ale je to opravdu jako za trest,“ popsal astronaut Tim Peake, který byl na ISS v roce 2015.
