Spalující fenomén už dorazil do Česka. Od 6. února ho uvádí HBO Max.
Myslela jsem si, že Heated Rivalry nebude nic pro mě. Nejsem moc na romance a mám mezery i v těch nejklasičtějších rom-coms. Nikdy jsem nesledovala Sex ve městě a v jakékoliv životní situaci sáhnu raději po Společenstvu než po Stmívání. Ani hokej nesleduju.
První díl jsem si pustila spíš ze zvědavosti – co na tom všichni mají? Plánovala jsem, že pak se nejspíš posunu dál, třeba k druhé sérii Fallout. Little did she know...
Jenom stručně. Heated Rivalry vypraví o kanadské hokejové superstar, Shanu Hollanderovi (Hudson Williams), který právě zahajuje kariéru v montrealském mužstvu. Média i lidé z branže ho okamžitě srovnávají s Ilijou Rozanovem (Connor Storrie) – Rusem žijícím v USA, jenž oslňuje svým agresivním talentem v týmu Bostonu. A právě Boston a Montréal jsou shodou náhod zapřisáhlými rivaly.
Poctivý a pilný Shane je citlivý kluk na spektru. Zatímco Rozanov si vychutnává svou slávu, srší sebejistotou a arogancí, má pověst sukničkáře a nerad se řídí pravidly. Při prvním setkání je Rozanov k Hollanderovi mrazivě chladný. Jenomže záhy, po zápase, o něj ve sprchách otevřeně projeví sexuální zájem. Děj kromě nebezpečného tajemství pohání i napětí mezi dvěma silnými, ale diametrálně odlišnými osobnostmi.
Lepší než Elordi
Dá se pochopit, že seriál, kde hrají významnou roli mužská těla a mužská nahota, zaujme spoustu divaček. Zvlášť když jde o těla atraktivních mladých sportovců. Kdyby ale kouzlo hokejové lovestory spočívalo jenom v zobrazování nahoty, sexu a přitažlivých hrdinů, Bridgertonovi nebo cokoliv s Jacobem Elordim by mělo automaticky získat podobný hype. Bouřlivé výšiny už plní titulky médií nějaký ten týden, stejně jako čtvrtá řada Bridgertonů, ale globálnímu impactu Heated Rivalry se nejspíš nevyrovnají. Viz tyto statistiky:
- „Jak začít chodit s hokejistou“ byl v USA v lednu jeden z nejvíc googlovaných dotazů
- Zájem o bostonský hokejový dres byl v prosinci nejvyšší za posledních pět let
- Vyhledávání s hokejem spojeného obsahu vzrostlo i na PornHubu, u žen o 273 a u mužů o 148 procent
- Vyhledávání fráze „hockey gay“ vzrostlo dokonce o 2120 procent
- Shane a Ilija se v Rusku stali symbolem vzdoru proti režimu. Na ruské databázi Kinopoisk má Rivalry lepší hodnocení než Hra o trůny nebo Breaking Bad, přestože je v Rusku ilegální. Fanbase se sdružuje v tajných skupinách na Telegramu, které mají až 45 tisíc členů a členek.
Podle Lucie Krejčové z Národního ústavu duševního zdraví, která se odborně zabývá ženskou sexualitou, pro popularitu qeer romance mezi ženami existuje jasné vysvětlení. „Ve filmech nebo seriálech ženy nějak vypadají, nějak se chovají a nějak sexualitu prožívají, obvykle v souladu s ideály dané doby. To vede k tomu, že se s těmito obrazy mnohé ženy automaticky srovnávají. V příbězích o vztazích dvou mužů tento prvek ale mizí,“ vysvětluje.
„Ženy tak nejsou vystaveny implicitnímu srovnávání s ideálem ženské přitažlivosti ani očekávání, jak by se „správně“ měly při sexu chovat nebo reagovat. Pro mnoho z nich to může být osvobozující. Mohou prožívat vzrušení bez sebekontroly, studu nebo strachu z hodnocení,“ uzavírá Krejčová. Queer lovestory jednoduše nabízí podívanou bez patriarchálních ideálů, které mají modelovat ženy k obrazu svému. Osvobozuje.
„Strašně moc současných adaptací jako Stmívání, 50 odstínů nebo Bridgertonovi jsou zároveň zářnými příklady extrémní mocenské nerovnováhy. Nesmrtelný upír a obyčejná smrtelná žena, miliardář versus obyčejná smrtelná žena, aristokrat a opět obyčejná smrtelná žena. Heated Rivalry tuto nerovnováhu popírá,“ všímá si The Guardian.
Nároky, které populární kultura dívkám a ženám často předhazuje – stereotyp hodné holky, která by si sňatkem měla zvýšit sociální status, pokud si ovšem ženicha získá svou vytrvalostí, poslušností a podmanivým zevnějškem – hokejová romance postrádá.
Relatable queer charatery
Na to, proč je show tak populární u queer publika, jsem se ptala přímo u komunity. Podle Slávka, který seriál viděl už třikrát, zafungovala explicitnost show, ale zároveň je za úspěchem něco mnohem hlubšího.
„Hodně lidí uvádí, že nejdřív viděli tyhle dva hodně hezký kluky v sexuálních scénách a řekli si: ‚wow, to je šílený‘. Protože většina queer seriálů, jako třeba Heartstopper, Young Royals, nebo filmy Red, White & Royal Blue a Call me by your name nejsou moc sexuální. Tady to působilo úplně freaky a hned to vybouchlo na TikToku, na Instagramu a na Twitteru – kde je to extrémně populární. Všichni si to posílali. Po dvou epizodách pak příběh začal být pro hodně lidí velmi osobní. Zafungoval opravdu dobrý hook a následně dobrá story,“ říká Slávek, v současnosti bezpochyby jeden z největších expertů na Heated Rivalry v Česku.
„Myslím si, že každý queer člověk, co si zažívá coming out, nebo zatím žije někde in a closet se s tím hned ztotožní. Shane a Ilja jsou hodně odlišní, ale oba jsou profesionální hokejisti a nesmí mít coming out, protože by jim to nějakým způsobem zničilo kariéru. Hodně queer lidiček, který žijí ve společnosti, kde být queer není tak dobře akceptované, s tím souzní,“ vysvětluje.
Dalším faktorem je podle Slávka něco jako únava tragickými konci. „Skoro všechny queer příběhy končí špatně, jako třeba Call me by your name. Tady konečně dostaneme dobrý konec, to hodně lidí oceňuje.“
Odvaha dělat to jinak
Kanadský režisér a scenárista Jacob Tierney objevil knižní sérii Game Changers od Rachel Reid během pandemie. „Hned mě to vtáhlo. A ne ironicky, ne jako guilty pleasure. Obdivoval jsem to vyprávění. Bylo extrémně sexy, vtipné a zároveň dojemné,“ sdílí v rozhovoru s listem Toronto Life. Sám je queer a proto dokázal vizuální reprezentaci vztahu zpracovat citlivě a ze správného úhlu pohledu. Když seriál přistál 28. listopadu na kanadské streamovací platformě Crave, během tří týdnů stoupla její sledovanost o 400 procent.
Heated Rivalry zpracovává klasický příběh zakázané lásky bez klišé, vykresluje charaktery se spoustou vrstev do neuvěřitelných detailů, uvěřitelně, osobitě, sebejistě. Na mě zafungoval hook v podobě perfektně zvládnutého storytellingu. Jeden mysteriózní dialog, našlápnutý soundtrack a dynamický střih udělaly svoje, a během minuty jsem chtěla vědět, jak tohle celé dopadne. Nejde o plytký „smut“ ve stylu 50 odstínů. Má vytříbené dialogy, emotivní náboj, ze kterého srší jiskry a vyvážený scénář, který se neutápí v sentimentu a spoustu věcí nechá nevyřčených.
Ani minuta stopáže navíc
Tierney dosáhl řemeslné a příběhové kvality, protože se postavil proti hollywoodským tendencím vytřískat z každého příběhu maximum streamovacích hodin. V době, kdy si herci stýskají, jak bezduchými se současné scénáře kvůli Netflix a spol. staly, jde o výjimečnou vizi a možná i protilék. Neplánuje sedm spin-offů jako tvůrci Hry o trůny a respektuje fanbase původní knižní série, na rozdíl od tvůrců Zaklínače. „Nepotřebuju dělat deset epizod. Stačí šest, raději si utáhnu opasek, než abych za každou cenu příběh natahoval tak, že ztratí náboj,“ prozrazuje režisér.
Se stejnou logikou plánuje už potvrzenou druhou řadu hokejového fenoménu – opět se šesti díly. Natáčet se začne v květnu a diváci a divačky si pokračování zapnou nejspíš na jaře 2027. „Chceme, aby všichni umírali touhou. O tom přece seriál je,“ vzkazuje producent Brendan Brady.
