V novém díle pořadu Jak žiješ? tě Vítek vezme do zákulisí života mladého českého cyklisty. Podívali jsme se do jeho lednice, probrali brutální tréninkový režim, ale hlavně jsme šli pod povrch – tam, kde ambice narážejí na psychické vyhoření a úzkosti.
Představ si, že ti je 18, tvůj pracovní nástroj stojí víc než slušné ojeté auto, denně spálíš tolik kalorií, co běžný člověk za tři dny, a tvoje tělo funguje v režimu nonstop autopilot. Zní to jako splněný sen? Pro cyklistickou naději Kryštofa Krále z týmu ATT Investments je to každodenní realita. Jenže profesionální sport má i svou temnou stranu, o které se málokdy mluví.
Rodinná vila a jídlo jako palivo
Kryštof nás přivítal ve vile kousek od Mělníku, kterou vlastníma rukama postavili jeho prarodiče. Jelikož je jeho děda designér a sochař, celý dům dýchá uměleckou atmosférou. Pro Kryštofa je to oáza klidu, kam utíká před náročnými tréninkovými bloky.
Když se řekne profi cyklistika, většina lidí si představí upnuté dresy a neustálé odpírání si jídla. U Kryštofa je to ale přesně naopak. „Snídani si vařím sám, ovesné vločky jsou základ. Jsou dny, kdy během tréninku spálím i osm tisíc kalorií,“ prozradil v kuchyni. Jídlo pro něj není hřích, ale čisté palivo. Lednice u Králů tak sice skrývá klasiku jako vajíčka, jogurty nebo kečup na omeletu, ale hned pod tím najdeš mrazáky narvané masem a sacharidové bomby na cesty.
Cyklista u sebe během závodu musí mít rychlé cukry. Gely, sirupy a bidony plné fruktózy a glukózy. Za závod do sebe dostaneš klidně 100 gramů sacharidů za hodinu.
Když hlava řekne dost: Úzkosti v 18 letech
Nejzajímavější a nejotevřenější část rozhovoru přišla na terase s výhledem na Říp. Kryštof se nebál promluvit o tématu, které je ve sportu stále trochu tabu – o mentálním zdraví a vyhoření.
Zhruba dva roky zpátky se mu začalo extrémně dařit. Místo toho, aby ho to nakoplo, se mu v hlavě něco přeplo. Začal na sebe vyvíjet přehnaný tlak, stal se z něj až perfekcionista a úplně zapomněl, proč vlastně na kolo poprvé sedl. Z kola, které pro něj bylo symbolem svobody, se stal nástroj úzkosti.
Jak se z toho dostal?
- Sebereflexe: Uvědomil si, že je něco špatně a přestal to před sebou schovávat.
- Otevřenost: Začal o tom mluvit.
- Odborná pomoc: Na doporučení rodiny navštívil psycholožku, která mu pomohla vrátit se k původní vášni.
- Pomoc od legendy: V nejtěžších chvílích mu podal pomocnou ruku jeho sportovní vzor Zdeněk Štybar, se kterým jsou dnes kamarádi a Kryštof s ním může probrat cokoliv.
Cyklistický autopilot, drsná Praha a vyražené zuby
Cyklistika bolí. A to doslova. Kryštof už si prošel záněty v obou kolenech a na kontě má i vyražené přední zuby, i když ty mu prý paradoxně vykopnul brácha při klukovské rvačce. Tréninky trvající šest hodin v kuse tě navíc dostanou do stavu, kdy vnímáš svět úplně jinak. „Při závodech jedu na čistý instinkt, je to takový autopilot. Hodně improvizuju,“ popisuje mladý talent.
Když přišla řeč na cyklistiku v Česku, Kryštof vychválil naši krásnou přírodu, ale k infrastruktuře má výhrady. Projet Prahou na kole je podle něj čistý „masakr“ a i když se otevírají nové mosty, dostat se k nim bezpečně je často nadlidský úkol.
Na konci dne si Vítek vyzkoušel Kryštofův gravel speciál s pořádně tlustými plášti v hodnotě kolem 130 tisíc korun. A jak to dopadlo, když se moderátor v županu pokusil vyšlápnout kopec v profi agresivním posedě? Řekněme, že Kryštof by ho na závodech asi chvíli počkal...
