Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Z původně punkového projektu, který roky prakticky nevydělával, vybudoval Petr Kotík značku, která dnes propojuje cestovatele s výjimečnými místy v Česku, na Slovensku i v dalších evropských destinacích.
Petr Kotík před 12 lety založil Amazing Places, platformu, která vyhledává a sdružuje výjimečná místa k ubytování. Dnes propojuje cestovatele s chalupami, domky, apartmány či hotely v Česku, na Slovensku i dalších evropských destinacích. Spojuje je ale něco víc než jen krásný interiér – atmosféra, příběh a především schopnost vyvolat v člověku husí kůži.
Amazing Places přitom Kotík původně nestavěl jako klasický byznys. V roce 2014 začal osobně objevovat malá hidden gems, která ho něčím zaujala. První roky projekt prakticky nevydělával, přesto postupně vyrostl v love brand, který dnes propojuje cestovatele s majiteli výjimečných ubytování.
Snažím se, aby Amazing Places bylo opravdu pro všechny. Nechci, aby to byl jen úzce zaměřený projekt na designová a luxusní místa.
V rozhovoru nám Petr Kotík prozradil, jak se z původně „punkového“ projektu stal fungující byznys, proč podle něj na amazing místo nestačí vířivka ani dokonalý design, co rozhoduje o přijetí nového ubytování a proč je pro něj důležité, aby značka ani s růstem neztratila svou autenticitu.
Když jste v roce 2014 začali objevovat zajímavá místa v Česku, překvapilo vás, kolik jich vlastně je?
Ano, velmi. Byl jsem překvapený dvěma věcmi. První bylo, jak neuvěřitelně lidé reagovali na obsah, který jsme tehdy dávali na Facebook. A druhá byla aktivita samotných lidí. Ze začátku nám přibližně 75 procent tipů na zajímavá místa dávali právě naši sledující.
Netušil jsem, kolik nádherných míst v Česku existuje. Možná jsem v to doufal, ale velmi příjemně mě překvapilo, kolik jich bylo.
Když se dnes podíváte na místa, která jste vybírali na začátku, prošla by vůbec vaším výběrem?
Určitě. Z dnešního pohledu si myslím, že možná třetina míst, která jsme vybírali na začátku, by se už na Amazing Places nedostala. Naše hodnocení bylo od začátku spíš subjektivní než objektivní. Všechna místa jsem navíc ze začátku osobně navštěvoval.
V roce 2014 jsme byli v úplně jiné situaci. Bylo co objevovat, bylo to takové pole neorané a myslím, že tehdy jsme přijali třeba čtyři z pěti míst, která se k nám dostala. Dnes je to přesně naopak. Spíš devět z deseti míst, která se k nám hlásí, bohužel musíme odmítnout, protože jsme výběrový portál.
Před Amazing Places jste se věnoval hoteliérství. Co vám tato zkušenost dala?
Raději používám slovo hospitality. A právě na něj se můj pohled během let měnil. Nikdy nebylo z hlediska společenského statusu příliš oceňovanou činností, což mi přišlo trochu nespravedlivé.
Postupně jsem viděl, že když lidé do hospitality nedávají jen byznysový model, ale chtějí vytvořit něco pro sebe i pro své hosty, může se celý pohled na toto odvětví změnit.
Měl jsem dva malé hotely v Praze a zároveň jsem si uvědomil, že to vůbec není jednoduchý byznys. Od roku 2000 přicházela jedna krize za druhou – povodně, SARS, finanční krize a další. Hoteliérství, které jsem kdysi vnímal jako poměrně stabilní, se ukázalo jako velmi zranitelné.
Navzdory tomu jste se pustil do úplně nového projektu. Nebál jste se, že nebude fungovat?
Na začátku jsem si to představoval jako projekt, který budu dělat postupně, step by step. Měl jsem ještě svůj byznys, takže jsem nemusel řešit existenční otázky. Měl jsem jistotu, že se tomu můžu několik měsíců nebo rok věnovat.
A to mi dalo neuvěřitelný pocit svobody. Dělal jsem si, co jsem chtěl a co mě bavilo. Začal jsem potkávat velmi zajímavé lidi, kteří tvořili příběhy těchto míst.
Samozřejmě jsem pak zjistil, že už to sám nezvládám. Nikdy jsem nebyl úplně typický executive člověk. První kolegyně mi začala pomáhat asi po půl roce.
Říkáte, že začátek byl „punk“. Co to znamenalo v praxi?
Opravdu to byl punk se vším, co k tomu patří. Na začátku ke mně přicházeli lidé, kteří byli pro tu věc nadšení téměř stejně jako já, někdy možná ještě víc.
Postupně začali přicházet profesionálnější lidé a projekt získával obrysy strukturované firmy. Ale ta prvotní energie byla velmi silná.
Několik let prý projekt prakticky nevydělával. Kdy jste si řekl, že z toho může být životaschopný byznys?
Ten model vznikl vlastně hned na začátku. Amazing Places stojí na čtyřech základních pilířích a ty jsme měli promyšlené od začátku.
Přidej se do Refresher Clubu
Co se dozvíš po odemknutí?
Proč Amazing Places odmítá devět z deseti míst, která se přihlásí.
Zda každé ubytování musí mít za sebou silný příběh.
Co majitelé ubytování získávají za členství, které si platí.
Co odlišuje běžné ubytování od místa, na které jen tak nezapomeneš.
Jen jsem nechtěl projekt hned podřídit tvrdým byznysovým limitům a ROI. Viděl jsem, že lidi neuvěřitelně zaujal, a tím pádem zaujal ještě víc i mě a lidi kolem mě. Věděl jsem, že jsme se vydali správnou cestou.
Samozřejmě jsem tím rozčiloval manželku i lidi z byznysu, kteří nechápali, co dělám. Ze začátku lidé dostávali členství na půl roku nebo rok zdarma nebo za minimální poplatky. Každý měsíc vznikala ztráta.
Pro mě je „Amazing“ vždy vnitřní pocit. Pocit, že se tam cítím dobře a že mi to dává smysl.
Zdroj: Amazing Places/se svolením/Adela Bellini
Co je podle vás rozdíl mezi obyčejným ubytováním a místem, na které člověk nezapomene?
Řekl bych, že je to husí kůže. Na začátku jsem to měl přesně tak. Přišel jsem někam a řekl si: „Ty vado, to je pecka.“ A když mi k tomu ještě někdo vyprávěl příběh toho místa, měl jsem pocit, že jsem na chvíli jeho součástí.
Pro mě je „Amazing“ vždy vnitřní pocit. Pocit, že se tam cítím dobře a že mi to dává smysl.
Může to být malé místo v přírodě, nádherně zrekonstruovaný dům v Mikulově nebo klidně pětihvězdičkový butikový hotel. Jsou to úplně rozdílné kategorie, ale v každé z nich můžete zažít tenhle pocit.
Když se bavíme o ubytování v přírodě, musí mít dnes minimálně saunu nebo vířivku, aby uspělo?
Nedávno jsem byl s dětmi v Sadu pod Milešovkou a bylo to nádherné místo. Má kolem sebe pět hektarů, je na samotě a vede k němu krásná cesta mezi stromy. Je tam malý domeček s jednou ložnicí, všechno je udělané velmi citlivě a neokázale. Nemá vířivku ani biotop. A vůbec to není podmínka.
Na druhou stranu, když má někdo saunu, vířivku nebo další možnosti aktivit, je to samozřejmě konkurenční výhoda. Pomáhá to prodlužovat sezónu. Když je venku ošklivý listopad, sauna může být přesně tím důvodem, proč tam člověk chce jet.
A co příběh? Může být ubytování amazing jen proto, že za ním stojí silný příběh?
Někdy ano. Máme i místo bez elektřiny a teplé vody, které je podle mě amazing. Je to velmi individuální. Samozřejmě chceme, aby tam byly co nejlepší služby pro hosty. Ale u některých typů, například u glampingu, může být právě absence elektřiny součástí celého konceptu.
Na druhou stranu někdy nadšení majitele nestačí. Často vidíme, že lidé investují hodně peněz do nemovitosti a rekonstrukce, ale potom už nevěnují dostatečnou pozornost interiéru a detailům.
Fungujete tedy tak, že si majitelé podobných ubytování u vás platí členství? A co všechno tím získávají?
Ano, místa u nás platí členství a v něm mají naši celoroční péči. Chceme těm místům přivést klienty. Když má nové místo volnou kapacitu, je dobře připravené, má správně nastavené ceny a dobré fotografie, dokážeme ho někdy vybookovat na dva nebo tři měsíce dopředu.
Nedávno se to stalo například glampingu Babákov. Majiteli jsem říkal, ať nám místo dá co nejdříve, protože se blížilo léto a měl volné termíny. Když jsme ho podpořili na sociálních sítích, velmi rychle se to projevilo. O pár dní později mi volal a říkal, že přes nás má přibližně 30 rezervací na podzim.
Zmiňoval jste, že dnes odmítáte až devět z deseti míst, která se k vám hlásí. Jak je tedy vybíráte?
Máme individuální přístup a díváme se na místa hodně subjektivně. Dnes o tom rozhoduje celý tým, který se pravidelně schází na společných setkáních. Přicházejí nám žádosti od majitelů, případně sami aktivně vyhledáváme zajímavá místa.
Vždycky je někdo takzvaným zpravodajem daného místa, něco o něm řekne, podíváme se na fotografie a potom se rozhodneme, jestli místo osobně navštívíme a pozveme ho do Amazing Places
Zdroj: Amazing Places/se svolením/Adela Bellini
Dnes ve vašem výběru vidíme stovky krásných míst, některá jsou designová a luxusní, jiná cenově dostupnější. Jak jste nad tímto rozsahem přemýšleli?
Amazing Places bylo ze začátku hodně vnímané jako komunita nebo inspirativní portál. Vztah s lidmi, kteří nás sledovali, byl mnohem osobnější. Byla to menší komunita a lidé nám sami posílali tipy a zpětnou vazbu.
Snažím se, aby Amazing Places bylo opravdu pro všechny. Nechci, aby to byl jen úzce zaměřený projekt na designová a luxusní místa. Snažím se, aby v nabídce bylo i dostupnější ubytování třeba za dva tisíce korun na noc. Ze zkušenosti vím, že si na takové pobyty lidé klidně šetří stejně jako na dovolenou u moře nebo v exotice.
Amazing Places jste označil za love brand. Jak si udržujete autenticitu, i když jako značka stále rostete?
Je to podle mě kombinace náhody, dobrého načasování, toho být ve správnou dobu na správném místě a nabídnout správný produkt. A možná i toho, že nemáte v plánu vytvořit love brand. Od začátku jsem však viděl, s jakým nadšením k projektu lidé přistupují. A to vytvořilo obrovský závazek.
Michelle Losekoot kdysi řekla, že fungujeme jako dobrý kamarád. To se mi velmi líbilo a používám to dodnes. Když fungujete jako dobrý kamarád, lidé vám důvěřují. A s důvěrou přichází i mnohem větší zodpovědnost.
Myslíte si, že by Amazing Places vypadalo jinak, kdybyste na začátku nechodili osobně po jednotlivých místech?
Určitě. To, že jsem na začátku osobně objížděl Česko, bylo velmi důležité. Někdy to přirovnávám k mnichovi, který chodí po krajině. Akorát jsem neměl mnišský hábit ani hůl a nebyl jsem tak hladový.
Lidé často nevěděli, co vlastně chci. Mysleli si, že z nich chci vytáhnout peníze nebo že jsem jeden z mnoha obchodníků, kteří jim něco nabízejí. Musel jsem do toho dát vlastní energii a přesvědčit je o své vizi.
A mám jedno zlaté pravidlo. Když se se mnou někdo nechtěl bavit nebo jsem cítil negativní energii, jednoduše jsem mu popřál hodně štěstí a šel dál.
Kam se tedy Amazing Places posouvá dál?
Kromě projektu Kouzelné chaloupky máme věrnostní program Be Amazing. Baví mě myšlenka gamifikace a toho, abychom lidi ještě více vtáhli do celého projektu.
Velkým tématem je pro nás také web a nové technologie. Chceme lidem přinášet informace co nejlépe a co nejaktuálněji.
A pak je tu jedna věc, kterou bych velmi rád dostal více do povědomí: u nás to nemusí být dražší než u konkurence. Ctíme si paritu cen. Náš design a způsob, jakým působíme, mohou vytvářet dojem luxusu a lidé si pak řeknou: „Je to krásné, ale určitě drahé.“ Často to ale není pravda. Někdy je to u nás dokonce levnější.
Zdroj: Amazing Places/se svolením/Adela Bellini
Jak vypadá vaše ideální léto?
Když můžu, preferuji místa, kde se můžu trochu uzavřít před světem. Máme kolekci, kterou nazýváme „Na samotě u lesa“, a ta patří mezi moje nejoblíbenější.
V zimě hodně cestuji, takže v létě už necestuji až tolik.
