Boris Brejcha je německý DJ a hudební producent, který už spoustu let patří mezi špičku na scéně elektronické hudby. Jeho tvorba je popisována žánrově jako high-tech minimal.
Už od svých dvanácti let se mladý Boris Brejcha věnoval tvorbě hudby, nejvíce se uchytil u té elektronické, které se věnuje až doposud do svých 44 let. Vydávat začal v roce 2006 a v roce 2007 debutoval dvěma alby Die Maschinen kontrollieren uns a Die Maschinen sind Gestrandet.
Za svou dlouhou kariéru se českému publiku představil již několikrát a nyní se chystá na svůj doposud největší tuzemský koncert – 2. října vystoupí v O2 Areně a my jsme dostali šanci se s ním telefonicky spojit.
Jak formovala klubová kultura v době vašich začátků zrod vašeho charakteristického žánru, High-Tech Minimal?
Když jsem začínal, produkoval jsem tehdy velice populární minimal techno. Postupem času mě to ale začalo trochu nudit a chtěl jsem posunout svou tvorbu jiným směrem. Pro nový zvuk ještě neexistovala žádná škatulka, a tak jsem přemýšlel o nápaditém názvu, který si lidé snadno zapamatují. A tak vznikl High-Tech Minimal.
Kdo nebo co vás tehdy nejvíce hudebně ovlivnilo?
Tehdy jsem hodně poslouchal Stephana Bodzina a německé uskupení Der Dritte Raum. Určitě me ovlivnila i řada dalších umělců, například Richie Hawtin.
Jaký je podle vás největší rozdíl mezi tehdejší elektronickou scénou a dnešním hudebním průmyslem?
Dnes všichni stojí v klubu s mobilním telefonem v ruce – to je ten nejviditelnější rozdíl. Scéna se ale proměňuje neustále. Zažili jsme obrovský boom EDM i psytrancu, trendy přicházejí a odcházejí. Skvělé ale je, že techno je tu stále. Někdy zažívá větší vrchol, jindy menší, ale své pevné místo si drží pořád.
Je něco z dřívějších dob, co vám dnes na akcích chybí?
Někdy mi chybí, že už lidé na akcích tolik netančí. Když hraju a přijde první výrazný drop, často se hýbu jen ja a všichni ostatní mě točí na telefony. Samozřejmě chápu, že si lidé chtějí uchovat vzpomínku na večer, ale bylo by skvělé vrátit se k tomu, abychom si hudbu užívali naplno a prostě tancovali.
Vzpomněl byste si, kolikrát jste už navštívil Českou republiku?
Přesné číslo dohromady nedám, ale vystupuji u vás téměř každý rok.
Je na českém publiku a atmosféře něco specifického v porovnání s jinými zeměmi?
V každé zemi jsou lidé trochu jiní, ale do Česka se vracím hrozně rád. Vaši zemi miluji, je nádherná. S týmem se vždycky snažíme najít si trochu času na procházku po městě, i když je časový harmonogram náročný. České publikum je neuvěřitelně milé a umí udělat neskutečnou atmosféru.
Co v Praze děláte nejraději, když máte volno?
Nejraději si jen tak užívám město a obdivuji historickou architekturu. Když vyjde počasí, je to opravdu krása.
Máte nějakou konkrétní vzpomínku na pražské vystoupení, která vám nejsilněji utkvěla v paměti?
Každé vystoupení má v sobě něco jedinečného. Záleží na publiku, prostředí i celkové energii. Nelze jednoznačně vybrat jednu nejlepší párty, protože každá je úplně jiná a výjimečná svým vlastním způsobem.
Jste proslulý benátskou maskou, kterou nosíte na vystoupeních. Jaký příběh za tím stojí?
Původně v tom nebyl žádný hluboký záměr. Když jsem v Německu začínal produkovat hudbu, mé úplně první zahraniční vystoupení bylo v Brazílii. Říkal jsem si, že na scéně je obrovské množství DJů a já musím vymyslet něco, čím zaujmu a zapíšu se do paměti. V Riu zrovna probíhal karneval, kde se všichni maskují, a tak mě napadlo vzít si masku. Ta první byla sice hrozná, ale koncept se uchytil. Od té doby si ji lidé pamatují.
Jak ta první maska vypadala?
Když ji vygooglíte, stále najdete fotky. Nebyla přes celý obličej, zakrývala jen oči a vypadala vážně příšerně.
Kolik typů masek jste vyzkoušel, než jste zakotvil u té dnešní?
Asi pět nebo šest a nakonec jsem zakotvil na této benátské Joker masce.
Kdo je vaším vysněným partnerem pro hudební spolupráci v rámci elektronické scény?
Z elektronické hudby určitě Solomun, protože se mi moc líbí jeho styl hraní. A také Hozho, se kterým máme hodně blízký styl.
A kdybychom překročili hranice taneční hudby?
Jednoznačně Hans Zimmer. Jeho filmovou hudbu naprosto miluji.
Na YouTube koluje spousta fanouškovských videí, která vaši hudbu propojují se starými animacemi od Disneyho. Jak to vnímáte?
Viděl jsem je. Sám jsem je nevytvářel, ale baví mě to sledovat. Je to milé a překvapivě to k sobě občas neuvěřitelně sedí.
Vaše skladby se také často stávají výchozím soundtrackem pro online videa s tématikou „trippingu“. Jak na to reagujete?
Je to fajn. Pokaždé, když jdu do studia, tvořím hudbu, kterou sám miluji a o které doufám, že udělá radost ostatním. To, že ji lidé takhle využívají, je to nejlepší, co se mi může stát.
