„Za každým slovem je nějaká myšlenka. Deska je asi posluchačsky hutná, myslím ale, že pro mou tvorbu opravdu je důležitá,“ říká rapperka Athena Chlebová.
Athena Chlebová patří k výrazným hlasům české alternativní rapové scény. Rap kombinuje s drum’n’bass a technem, nebojí se humoru ani absurdity a ve svých textech umí být stejně otevřená jako sebeironická. Po deskách LACHEEBA a VODSRDCE teď vydala album ATHENTÁT, kterým uzavírá celou trilogii. Tentokrát se ale místo animovaného světa a úniku do fantazie soustředí na realitu, která může být někdy až příliš intenzivní. Kromě Atheny se na albu jako hosté objevují také Miss Petty, BARIEL, matyášovi kamarádi nebo Muzikant Králíček.
Titulní skladbou novinky je stejnojmenný song ATHENTÁT. Athena v něm v kulisách energické party mapuje vlastní smýšlení a pochybení. K tomuto songu můžeme zhlédnout také videoklip. Jeho režie se ujal Savka Dolomanov. Záběry vznikaly ve sběrném dvoře a na vrakovišti. I do zákulisí tohoto natáčení jsme s Athenou v našem rozhovoru nahlédli.
Ústředním tématem, které se vine celou deskou, je určitý neustálý tlak – na výkon, vlastní vzhled, tlak sociálních sítí. Předcházelo tohle téma samotným textům, nebo se vynořilo přirozeně, jak jsi písničky o tom, co zažíváš, skládala? V tomhle tlaku jsem žila dlouhodobě. Zpracovávala jsem jednotlivá témata, až z toho téma organicky vyvstalo.
Jak dlouhé bylo tohle období, kdy jsi jednotlivé songy tvořila? Něco kolem půl roku. První písničku Easy jsem napsala, když jsme spolu začali chodit s mým přítelem. To bylo v září. On ji pak ode mě dostal v prosinci k narozeninám. Původně to byl dárek, ale nakonec to vlastně odstartovalo projektování dalších písní. Album tím pádem začalo vznikat na podzim minulého roku. Jen, co jsem vydala VODSRDCE, začala jsem pracovat na nové desce.
Takže první písničkou nového alba nebyla její titulní píseň ATHENTÁT, ale skladba Easy? Přesně.
Byl to tedy song Easy, který nastavil estetiku celého alba? Nikoliv. To právě od estetiky desky dost odbočuje. Je to základní kámen, ale barevně je na jiném spektru. Estetiku nastavila celková spolupráce se třemi producenty. Díky tomu jsem vykročila úplně jiným směrem, než se doteď vydávala moje tvorba. Začalo to být takové vrstevnatější – co se týče témat i beatů.
Myslím, že mnozí z nás pocity, které na albu popisuješ, zažívají také. Co by s námi podle tebe ideálně poslech desky měl udělat?
Chtěla bych, aby v ní lidi, co zažívají něco podobného, našli pomocnou ruku. Aby si na jejím základě dokázali třeba utřídit ty svoje sh*ty. Možná, když to uslyší takhle vokalizované, jim to pomůže v nějaké jejich introspekci.
Pociťuju, že ta deska je fakt hutná. Že nemusí být posluchačsky přijímaná dobře. Je to heavy sh*t se spoustou slov. A za většinou těch slov se skrývá nějaká myšlenka, která je docela rychle podaná. Na první poslech ti může spoustu věcí utéct. Není to prvoplánově líbivé. Věřím, že když se s posluchačem tematicky mine, už desce nedá druhou šanci. Mám z toho docela strach, protože pořád cítím určitý tlak na čísla a to je Achillova pata tohohle mého veřejného obnažení z těžkých pocitů.
Máš už nějaké ohlasy od posluchačstva?
Tohle je vlastně jeden z nich. Moje obnažení je tam prý až exhibicionální. Naopak mám i moc hezké reakce, podle kterých jsem tímto albem svou tvorbu posunula o několik levelů dál po stránce kvality i textu. Někteří tam cítí určitou dospělost, což je mi sympatické. Ani jsem si nestihla všimnout, kdy se to stalo, ale asi jsem nějak dospěla. A evidentně se to propsalo i do mé tvorby.
Je těžké psát něco, co chceš, aby byla sranda – party sound je mi nejbližší a mám ráda, když ty písničky hopsají – ale zároveň se věnovat těžkým tématům. Uvidíme, jak se tahle deska usadí. Podle mě ale byla důležitá.
Na desce se nám docela otevíráš. Máš téma, ze kterého bys už ale písničku nebyla ochotná udělat?
Tuhle otázku jsem nedávno dostala a myslím, že ne. Dokud se to týká mě, jsem velice v pohodě s tím, říct cokoliv. YOLO. Asi to vychází z mé výchovy – s mamkou jsme měly spíš kamarádky vibe. Učila mě, že jí můžu říct všechno, a co neřeknu, je lež. A takhle transparentní jsem teď i v dospělém životě. Je to trochu na ho*no, protože mě to dostává i do blbých situací. Občas mlčeti zlato, ale já to stejně provalím.
Určitě pro mě ale bude ve tvorbě tabuizované cizí prožívání sh*tů. Zpracuju to jedině, když téma můžu nějak zobecnit a není z toho patrné, o kom se mluví. V rámci osvěty je podle mě i tohle funkční.
Je naopak něco, o čem bys psát chtěla, ale prostě to nejde?
Těžko si to představit. Asi ani ne. Už jsem ve svém minulém songu zpracovala i negativní zážitek se znásilněním. A věřím, že kdybych to neudělala tehdy, zvládla bych to i teď. Asi neexistuje nic, co bych chtěla světu říct, ale nenacházela bych na to slova nebo odvahu.
S interprety často narážím na to, že si stěžují, že v dnešní době je téměř nemožné dělat hudbu bez sociálních sítí. Ty sama říkáš, že bys sockám chtěla utéct, ale zároveň si na nich tvoříš nějaký obraz, jak chceš, aby tě lidi viděli. Jak pracuješ s touhle dvojakostí?
Je to ambivalentní pocit – jsem z toho znechucená, ale zároveň závislá. Závislá v obou smyslech slova. Je to blbý, ale já nemám moc disciplínu, i když bych chtěla mít. Jsou dny, kdy vstanu a scrolluju a usínám a scrolluju. Ale třeba i přes debilní doomscroll nabírám nějakou knowledge a nacházím svou autenticitu. Vidím, jak to dělají ostatní zpěvačky – často jako přes kopírák – a utvrzuji se v tom, že si to chci dělat po svém. Na sítích se prezentuju a nabízím svou hudbu, ale pořád chci, aby to bylo artsy a moje.
Člověk při tvorbě alba často potřebuje určitý odstup, aby byl schopný projít celým produkčním procesem. To, co jsi nám přinesla, je ale dost niterné. Narazila jsi na to v průběhu tvorby? V momentě, kdy se posílaly prefinální verze a řešily se už jen malé úpravy, jsem se toho přeposlouchala. Začala jsem to úplně nesnášet a propadat do stavů, kdy tomu nevěřím a nechci to vydat. Musela jsem se stáhnout a trochu si od toho odpočinout, abych tomu začala zase věřit. Ale těchto fází je vždycky spoustu.
Stává se ti často, že se ti před samotným vydáním nové věci přestanou líbit?
Jasně. Když řekneš dvacetkrát za sebou slovo pes, ztratí význam. Když stodvacetkrát pustíš za sebou písničku, máš pocit, že najednou nic neznamená.
Došlo to někdy tak daleko, že jsi to nakonec nevydala?
Ne, přišlo by mi to jako plýtvání. Ráda nakonec vydám všechno, co udělám. Taky si vážím té práce, co na tom nechali ostatní. Nevydat to by vůči nim bylo trochu disrespectful.
V souvislosti s písničkou Uzlíček strachu mluvíš o panických atacích a strachu, které jsou odvrácenou stranou hektického života. Myslíš, že se ti změnil pohled na to, jak vnímáš slovo „zvládat“?
Já jsem takový užitečný idiot. Moc neumím říkat ne. Což mě pak vede k overthinkování a sebemrskání za to, že neplním lidem přání. Dlouho jsem myslela, že musím zvládnout všechno. Když mi začaly panické ataky, dostala jsem od své hlavy stopku, že nezvládnu všechno. Jak říkáš, musela jsem přehodnotit slovo zvládat a spoustu dalších věcí v mém životě. Je to pořádná facka, když najednou nemůžeš vyjít z bytu, ale dál musíš být nějak funkční.
Song The bitch is back! zní jako hodně sebevědomá věc, ale v jádru řeší nejistotu kolem vlastního těla. Baví tě tenhle kontrast stavět schválně proti sobě?
Jo. Mega schválně. Je to něco, co odráží charakter mojí tvorby. Kontrasty mám opravdu ráda. Když je něco moc deep, shodím to ironií a v tom se nějak léčím. Humor je velká část mého života. Řídím se mottem, že smích léčí.
Mezi vším tím chaosem a rychlostí ti v několika písničkách problikne určitá nostalgie, takové teplo, často spojené se vztahy (nejen milostnými). Je podle tebe tohle způsob, jak uniknout k určitému safe space?
Ano. Vyměňování si nějaké něhy a pochopení s kamarády je pro mě hodně důležité. Vášeň k vaření a jídlu obecně taky. Tyhle nostalgické části desky jsou charakteristické pro mě jako pro vášnivého jedlíka a vášnivého kamaráda. Vyjadřování téhle mojí křehkosti skrz vzdávání hold třeba kamarádským vazbám je nějaký můj love language.
V titulním songu ATHENTÁT referuješ na holuby – a to nejen v textu, ale i ambientním zvukem. Holuba máš taky na úvodní fotce Spotify. Je to zvíře, které bylo naší společností domestikované, aby se teď zuby nehty protloukalo. Což je vlastně trochu metaforické vyjádření toho, co na svém albu zpracováváš. Zamýšlela jsi to tak? Holub je můj patron a signature animal. Můj DJ vystupuje v holubí masce, já jsem dělala bakalářku na holuby a píšu na ně i diplomku. Je to moje zvíře a vidím v něm metaforu k mému životu. Ten holub je symbolem takových odpadlíků společnosti. Je to, jak říkáš. Holub pro mě představuje i tuhle korelaci našich osudů.
Klip k ATHENTÁTU jsi natočila ve sběrném dvoře, proč zrovna tam?
Ve sběrném dvoře a na vrakovišti. Byl to čistě umělecký záměr režiséra Savvy Dolomanova. Mám k tomu ale docela funny story.
Povídej.
Natáčeli jsme na tom vrakovišti. Měli jsme domluvené, že tam za litr můžeme pár hodin točit. Což bylo skvělé, protože ostatní vrakoviště chtěla třeba trojku. Rozhodně jsem nechtěla platit tři tisíce za to, že si můžu natočit jejich bordel. Pán byl skvělý. Ukázal nám tři auta, která máme nechat být a jinak nám dal volnou ruku. Neřekl nám ale, že je tam nepsaná hranice mezi vrakovištěm a autoservisem.
Takže jsem seděla na střeše nějakého auta – byla to taková šunka se zmáčklým čumákem – a i když se to nezdálo, tohle auto už patřilo k tomu autoservisu. Vyběhl na nás nějaký naštvaný týpek, začal žďuchat do kluků ze štábu a křičel na mě, co mu skáču po autu. Teď se tomu směju, ale tam jsme byli mega po*raní. Měl smrt v očích a vypadal, že vytáhne nějakou tyč a začne nás mydlit.
Pak našel na střeše toho auta promáčklinu. Tvrdil, že je to veterán z 95. a chtěl deset tisíc korun. To jsem neměla, a tak jsem začala poprvé po dlouhé době brečet. Přijela policie, houkačky, prostě Kriminálka Miami – a začali to řešit. Chápu, že týpek byl naštvaný, že jsem mu skákala po autě bez dovolení, ale já jsem to fakt nevěděla. Žila jsem v tom, že tam můžu.
Měla jsem na výběr několik řešení: 1) zaplatím deset tisíc na místě, policajti odjedou a nebude z toho záznam. 2) pojedeme na služebnu, sepíšeme to a já zaplatím reálnou cenu opravy. Nechtěla jsem záznam v trestním rejstříku, takže jsem zvolila první variantu. Nakonec jsem platila jen pětku, protože se za mě přimluvila manželka toho majitele.
Když jsem tohle vyprávěla pánům z vrakoviště, vysmáli se mi a zeptali se, jestli jsem vůbec od toho týpka viděla papíry k tomu autu. Neviděla. Dost možná to bylo celé jenom levárna.
Za půl hodiny jsem se musela oklepat a šli jsme natáčet.
Co tě na českém alternativním rapu baví právě teď nejvíc?
Já to moc neposlouchám. Spíš Britney Spears, Maroon 5, německé dupačky. Ale třeba teda taky Sergeie Barracudu nebo Petrofskiho. Přijde mi, že se česká alternativní scéna bere hodně vážně, což mě nebaví. U hudby se chci i zasmát. Svoje kamarády taky poslouchám, třeba interpreta matyášovi kamarádi. Chtěla bych ale vyzdvihnout svůj poslední objev, kterým je Doktor Římsa. Je to týpek z Gambrz Reprs.
S těmi jsi v poslední době i spolupracovala. Jak k tomu došlo?Já je už deset let poslouchám. Pro mě byli celou moji adolescenci modla. Zhruba před rokem jsem v jednom rozhovoru zmínila, že je mám ráda. Doslova jsem řekla, že na ně mám crush. Na základě toho se mi ozvali s nabídkou, jestli jim nechci předskakovat na devatenáctých narozeninách. Jako fanoušek jsem byla na většině jejich narozenin, takže jsem byla nadšená. V průběhu domlouvání tohohle koncertu udělali písničku a poslali mi ji na feat. Oni teď pro změnu budou předskakovat na křtu mně. Máme spolu extrémní chemii. Mega mě přijali. A asi spolu budeme spolupracovat i dál.
Vyžádala jsem si od nich, aby na křtu zahráli song Female rap. Je to takový drsný song, kde nadávají ženským rapperkám. A já to miluju. Budu s nima na stagi a zakřičíme si tam spolu.
Na albu spolupracuješ s interpretem matyášovi kamarádi. Není to vaše první propojení. Co podle tebe musí interpret mít, aby sis s ním rozuměla?
Auru. Musíme si rozumět lidsky. Pejskové, když si očuchají zadky a nevoní si, taky po sobě budou rafat. Myslím, že i s člověkem poznáš velice záhy, jestli máte chemii. To je pro mě asi důležitější, než abychom si hudebně sedli.
Svou poslední deskou ATHENTÁT jsi dle všeho uzavřela trilogii, kterou jsi začala psát v roce 2024. Co nás čeká teď?
Nerada bych se vzdávala téhle estetiky. Tyhle barvy se mi v mojí tvorbě líbí. Brzo vydám čistě holubí song, který jsem složila k divadelní inscenaci. Taky se připravuju na koncertní tour s novou deskou. Pak mě taky čeká diplomka. Dávalo by smysl dát si od tvorby chvíli pauzu a věnovat se studiu, ale myslím si, že přesně v tomhle období budu nejvíc plodná.
Jaké jsou tvé plány do budoucna?
Budu mít hned dva křty. V Praze 18. listopadu v Bike Jesusu právě s Gambr Reprs a spoustou jiných hostů. Na afterparty bude Ventolin DJ set. Fanoušci tam některé mé písničky uslyší akusticky unplugged. Některé songy připravuji i ve sborové podobě. Druhý křest bude v Brně v Art baru 2. prosince. Tam se mnou bude Miss Petty a matyášovi kamarádi. Kromě toho mě čeká taky spoustu koncertů v rámci zmíněného tour.
Těšit se můžete taky na klip k songu The bitch is back! A ten bude hodně sexy.
