Co začalo ve WandaVision a pak pokračovalo v Agatha All Along, nyní vrcholí v závěru seriálové trilogie VisionQuest. Co přesně tady Marvel navařil?
Ještě začátkem roku to vypadalo, že má Marvel opravdu to nejlepší za sebou, jenže pak přišla druhá řada Daredevil: Born Again, v létě dorazil nový Spider-Man, který vydělal 2,5 miliardy celosvětově a v USA se dokonce stal nejvýdělečnějším filmem všech dob a podle veškerých odhadů se zdá, že na konci roku pokladny kin zcela epicky rozdrtí i Avengers: Doomsday. Konec éry komiksů? Kdepak.
To nás každopádně přivádí k poslední hrané zastávce před Doomsday, kterou je premiéra seriálu VisionQuest, posledního z trilogie projektů WandaVision a Agatha All Along. Po Wandě a čarodějnici Agathě se tak tentokrát mikrofon předává ikonickému syntezoidovi v podání Paula Bettanyho. Projekt si vzal na starosti showrunner Terry Matalas (Star Trek: Picard) a do hry se vrací mimo jiné i ďábelský Ultron s ikonickým hlasem Jamese Spadera.
My jsme každopádně měli možnost zhlédnout všechny epizody s předstihem, a tak pro tebe máme kompletní verdikt o tom, jestli se tady povedlo udržet letos nakopnutou laťku kvality Marvelu, nebo do cílové rovinky vyběhneme s mírným zakopnutím.
Marvel vs. AI
Hned na úvod musím zmínit, jak moc mě (coby odpůrce) potěšilo zdejší zpracování umělé inteligence. Leckdo už možná zapomněl, ale dávno před příchodem ChatGPT a Claudea tu byl totiž Tony Stark a jeho „domácí“ AIs, které řídily vše od jeho obleků, přes obranné systémy v organizaci S.H.I.E.L.D., až po supportování jednotlivých Avengerů jako například Spider-Mana, který ve svém obleku měl F.R.I.D.A.Y. jako takovou přítelkyni na telefonu, která mu čas od času zachrání život.
A právě ta se ještě spolu s J.A.R.V.I.S.em, E.D.I.T.H. a partou údržbářů D.U.M.-E. a U. vrací, akorátže s jedním zajímavým twistem – dostávají „živé“ podoby. Což nás přivádí k zápletce. Poté, co organizace S.W.O.R.D. (Marvel by s těmi akronymy měl už něco dělat) přestavěla původního Visiona do White Visiona a zaúkolovala ho zničením Wandy Maximoff v závěru WandaVision, se syntezoidovi podařilo svým válkychtivým overlordům utéct a zmizet do Edinburghu, kde se snaží nově objevovat lidstvo i svou vlastní minulost.
K tomu mu pak slouží i jeho vlastní „mind space“, malebný domeček uprostřed digitálního Matrixu, ve kterém Vision a výše zmíněné AIs společně žijí a komunikují. Nejsou tam ale sami a už v úvodní epizodě se dozvídáme, že stejně jako v novém Visionovi přežili některé ze Starkových systémů, hluboko uvnitř zůstal zachován ještě jeden program, kterým samozřejmě není nikdo jiný než Ultron v podání naprosto fantastického Jamese Spadera.
To nicméně není vše, do děje vstupují i další umělé inteligence a ze seriálu se tak později do nějaké míry stává i zamyšlení se nad dopady AI na skutečný svět. Důležité však je, že vedle klasického (a oprávněného) varování před touto technologií se ale tvůrcům poměrně dobře daří vykreslit i potenciál AI ke konání dobra, a nikoli tím klasickým „tech bros“ způsobem, kdy se vypíše hromada pseudovýhod, co AI přináší. Tady se reálně řeší hranice, kdy se například z AI stává jakási bytost s duší, s pochopením pro svět, pro to krásné, i to ošklivé, a ona sama začíná přemýšlet nad tím, jak by lidem mohla prospět. Není to nic přelomového, ale díky chytrým dialogům i emocionálnímu napojení na konkrétní postavy to funguje.
Asi bys mohl*a namítnout, že to je zvlášť v dnešním kontextu maličko naivní, ale víš co? Přesně o tom by tenhle typ eskapismu měl být. Maličko naivní, ale ve finále snažící se ukázat světlo na konci tunelu. Tohle ale není jediné téma, kterým mě seriálový VisionQuest mile překvapil.
Jaký otec, takový syn
Vedle umělé inteligence se totiž seriál rovněž zaobírá za mě v posledních letech maličko přehlíženou dynamikou mezi otci a syny. Nebudu tady teď recapovat historii celého Marvelu, každopádně co se vyplatí vědět je, že Vision nějakým způsobem vychází z Ultrona. A protože je Ultron sebestředný narcis, snaží se v seriálu stavět do role Visionova tatínka. A opravdu mu pak čas od času dává otcovské rady a navádí ho (i když to v tu chvíli ani jeden z nich nejspíš netuší) na tu správnou cestu k sebepoznání. Jasně, zároveň furt platí, že má celou dobu Ultron své vlastní postranní úmysly, které se dost podobají těm z filmu Avengers: Age of Ultron. Zničení světa and so on.
Vztah mezi Visionem a Ultronem ale rovněž slouží jako zrcadlo pro Visiona a jeho „syna“ Tommyho (Ruaridh Mollica). Poté, co se totiž v seriálu Agatha All Along odhalilo, že děti Wandy a Visiona Tommy a Billy skutečně existují, jsou dospělí a ztracení někde ve světě, přičemž Billy aka Wiccan se dočkal svého představení právě ve výše zmíněném kousku o čarodějkách, zde na scénu přichází Tommy aka Speed. Tommy v seriálu hraje zlodějíčka, co má psychické potíže kvůli roztroušeným vzpomínkám na dětství, zároveň disponuje schopnostmi, kterým nerozumí, a jakmile jej a Visiona osud svede dohromady, dochází tak na přetřes i toto neobvyklé otco-synovské pouto.
Nečekej nějakou extra hloubku, Carl Jung i Freud by byli hotoví se všemi zdejšími mužskými postavami za půl hodiny. Důležitější je, že se tenhle seriál alespoň z části zaobírá mužským duševním zdravím a nastavováním pozitivních mužských role modelů, protože to je něco, co se v poslední době jinak v mainstreamu příliš neděje, o to spíš jsme rádi, když to někde je, kór v takto příjemně stravitelném podání, kdy to je zábavné, chytré a jako bonus to do jisté míry pozdvihuje svět MCU jako takový.
Lákadlo na Avengers: Doomsday?
Teď už si ale pojďme odpovědět na otázku, která bude možná zajímat všechny nejvíc. Je VisionQuest nutno vidět před blížícím se Doomsday, a má vůbec co nabídnout lidem, kteří třeba předchozí dva seriály neviděli?
Asi bych začal tím, že seriál logicky funguje nejlíp, pokud jsi viděl*a všechny výše zmíněné projekty, hlavně tedy Age of Ultron a WandaVision. Zároveň s tím si však nemyslím, že do něj nelze jít naslepo, pokud jsi například doteď seriálovou tvorbu Marvelu přehlížel*a a máš jen rád postavu Ultrona. V takovém případě totiž dostaneš v koncentrované formě to nejlepší z druhých Avengers, totiž špičkování vysoce inteligentního záporáka s formami bytí, které považuje za méněcenné, což vede mnohdy k velmi zábavným dialogům.
Paul Bethany a James Spader tady předvádí svůj typický herecký koncert, na který je radost koukat, a veškeré jejich interakce jednoznačně patří k tomu nejlepšímu, co se v hrané seriálové produkci od Marvelu zatím objevilo. Dokonce v mých očích o fous překonávají i skvělou chemii mezi Charliem Coxem a Vincentem D'Onofriem z Daredevila, a to už je co říct!
Jinými slovy se jedná o velmi kvalitní seriál, a to i z hlediska nějakých produkčních hodnot, kdy pochopitelně nesledujeme až takové CGI žně, jako kdyby se jednalo o Avengers film, pár bitek však seriál nabídne, stejně jako například časté změny lokací. Celkově má VisionQuest parádní set design, bohatou výpravu a díkybohu i dobré triky, a ne jako pár let stará Tajná invaze.
Nicméně lákadlo na největší komiksový event roku? To tady raději nečekej. Seriál je opravdu spíš završením několikaletého příběhového arcu okolo Wandy, Visiona a jejich dětí, slouží v podstatě i jako epilog druhých Avengers, zatímco samozřejmě láká na nějaké budoucí potenciální zápletky. Ranvej k příchodu Dooma to ale není a nikdy být neměla. Tady holt Marvel musí doufat, že rok a půl starý blockbuster (mimo jiné právě od strůjce WandaVision Matta Shakmana) Fantastická 4: První kroky bude stačit. To už je ale jiná story...
Hodnocení: 9/10
