It Follows přichází s neotřelým námětem, skvělou kompozicí a stísněnou atmosférou.
Najít v dnešní době kvalitní horor je úkol srovnatelný s pátráním po jehle v kupce sena. Fenoménem moderních hororů jsou „lekačky“, na kterých záleží snad více než nad obsahem a logikou filmu. Hlavní úlohou filmu je vystrašit diváka, nejlépe tak, aby celou noc probděl s rozsvícenými světly a třesouce se pod peřinou. To se možná povedlo Jamesi Wanovi před pár lety s démonickým Insidious. Od té doby do nás však producenti hustí nespočet sequelů a prequelů. Po všech těch klasických - rodinka se nastěhuje, začnou se dít divné věci - filmech se zdála být americká novinka It Follows nadějí na originální horor. Takový pocit jsem už dlouho neměl a po slibném traileru a pozitivních zahraničních recenzích nezbývalo, než vyrazit do kina a ověřit si to na vlastní oči.
Neokoukaný režisér David Robert Mitchell posbíral se svým celovečerním debutem The Myth of the American Sleepover několik cen a dočkal se i uvedení na festivalu v Cannes. O jeho kvalitách by se tedy těžko dalo pochybovat. Ve svém druhém celovečerním filmu se, obdobně jako u prvního, věnuje náctiletým. Jako prostředí si vybral předměstí Detroitu, z nějž je to jen kousek do čtvrtí plných opuštěných domů a kriminálních živlů. Do této nepříjemné atmosféry vás vystřelí hned úvodní záběr, který vlastně vystihuje celý zbytek filmu. Sledujeme dívku, která utíká spoře oblečena před něčím, co zcela očividně vidí jen ona.
Úvod představuje poměrně agresivní útok na divákovy smysly a bezpečně vás naladí na ústřední příběh. Ten se točí kolem devatenáctileté Jay (Maika Monroe), která se těší na rande s pohledným cizincem, který se jí představil jako Hugh (Jake Weary). Jak už to tak bývá, romantická projížďka autem skončí na zadním sedadle. Místo polibku jí však její milenec na tvář přitiskne hadr nasáklý chloroformem. Jay se probouzí připoutaná na vozíčku v opuštěné továrně a zde se od Hugha dozvídá děsivou pravdu. Prostřednictvím pohlavního styku jí předal kletbu spojenou s pronásledováním jakéhosi přízraku, který nakaženého člověka následuje na každém kroku. Jediný způsob, jak se „pronásledování“ zbavit, je vyspat se s novou obětí a předat tak štafetový kolík dále. Hlavní hrdinka se kletby pokusí zbavit s pomocí svých přátel Paula (Keir Gilchrist), Grega (Daniel Zovatto), Yary (Olivia Luccardi) a svojí sestry Kelly (Lili Sepe).
Jako první mně do očí udeřil neobvyklý vizuál připomínající filmová 80. léta. V podobném duchu se nese i soundtrack, který prostě nejde nepřirovnat k rané tvorbě Johna Carpentera. Vlastně celý snímek se zdá být tak trochu inspirovaný filmy tohoto režiséra, skladatele a scénáristy. Vypůjčuje si jejich atmosféru a podkresluje ji více než nepříjemným hudebním doprovodem. A ačkoli se jedná o hororový film, nemůžu tvrdit, že je It Follows bůhvíjak strašidelné. Ve skutečnosti jsem (až na dvě scény) nebyl v průběhu filmu vystrašený ani jednou. Ale to, co na snímku musím nejvíce vyzdvihnout, je způsob, jakým se režisérovi za pomoci precizních záběrů a soundtracku podařilo vybudovat napětí, aniž by sahal k násilným záběrům nebo scénám plným krve. A co více, tento pocit vám zůstane v průběhu celého filmu. Nečekejte žádnou gradaci, ale neustálý pocit nervozity, který nezmizí ani na vteřinku, stejně tak jako strach z neustálého pronásledování.
It Follows je tím druhem hororu, který se vás nesnaží vylekat, ale dostat se vám hluboko pod kůži a navodit ve vás všelijaké nepříjemné pocity. Překvapující se může zdát téměř absolutní absence rodičovského prvku. Ale i toto má podle mého své opodstatnění. Ve filmu se postavy rodičů nevyskytují záměrně, protože atmosféra stísněnosti a bezmoci se tak vykresluje snadněji. Teenageři si musí s problémem své kamarádky prostě poradit sami. Nepojmenovatelné „něco“, co pronásleduje hlavní protagonistku, na sebe může brát podobu kohokoli, tedy i podobu někoho nám blízkého. Je to pomalé, ale není to hloupé a když se to dostane až k vám, zabije vás to. S tímto vědomím žije „nakažená“ Jay. Podobný pocit tak trochu prožívá i divák. Film totiž není příliš akční, ani nudný, je spíše extrémně dusivý a nedá vydechnout až do závěrečných titulků.
Jelikož je ústředním tématem kletba, která se přenáší výhradně sexem, musíme počítat s tím, že ve snímku se nahotou nešetří. Především pak „to“ na sebe velmi často bere podobu nahých nebo polonahých lidí. I proto si snímek vysloužil rating R. Právě repetitivnost je kamenem úrazu pro tento jinak nadějný počin. Scény s pomalu se plížícím člověkem se opakují a jediné, co se vlastně mění, je jejich podoba a lokalita, ve které právě probíhá děj. Samotný děj se pak točí také jen kolem úprku před nekonečným pronásledováním, což nelze nevytknout, ale tvůrcům to můžeme odpustit, jelikož se zcela očividně soustředili zejména na budování atmosféry. A to se jim podařilo. Herecké výkony lze hodnotit mimořádně kladně, jelikož se jedná o poměrně neznámé herce a všichni se chytli své role opravdu tak, jak měli. Divák k nim získá jakýsi přístup, jsou mu sympatičtí a soucítí s jejich osudem.
Oceňuji, že It Follows je hororem, který vás na rozdíl od moderních sériově vydávaných paskvilů donutí přemýšlet. Některé věci nejsou ve filmu divákovi přímo předloženy a sám si je musí najít v různých indiciích. Spousta věcí není dovysvětlených a některé scény jsou do filmu zařazeny zbytečně, jelikož s dějem nemají žádnou návaznost. Zamrzí možná i otevřený konec, ale to se při takové jednoduchosti děje dá odpustit. Co bych však znovu vyzdvihl, je soundtrack, bez kterého by film snad nemohl ani fungovat, jelikož zde spojení hudba-kamera tvoří nerozlučnou dvojku. Příjemný návrat do tvorby 80. let se konal v poměrně slibně ušitém kabátku, a to i s poměrně nízkým rozpočtem. Film můžu doporučit těm, kteří mají rádi Johna Carpentera a hororovou tvorbu osmdesátek. Pokud chcete vystrašit svojí drahou polovičku, vezměte ji na něco jiného. To samé platí i v tom případě, pokud chcete na film, abyste se báli. Dočkáte se intenzivní atmosféry, ale bát se nebudete. Protože se jedná o film, který není úplně pro každého a absence hlubšího děje prostě vadí (i když jsem slíbil, že to Mitchellovi odpustím), udělím slušných 7/10.
