Danielle žila v domě se svojí matkou, dvěma bratry a stovkami švábů.
Člověk jako takový je schopný velkých činů, avšak na druhou stránku i krutostí, nad nimiž se staví rozum. V naší historii bychom nalezli desítky případů dětí, jež byly vychovány bez jakéhokoli styku s civilizací, případně je vychovala smečka psů, vlků nebo jiných zvířat. Za většinou z nich stojí bezcitní a sobečtí rodiče, kteří nechají svého potomka napospas osudu. V dnešním článku si představíme holčičku jménem Danielle, která první roky svého života strávila v jedné malé místnosti.
Těsně před polednem 13. července 2005 začal v Plant City hrůzný příběh, který naplnil novinové titulky po celých Spojených státech amerických. Tehdy zastavila trojice policistů u zchátralého nájemního domku. Anonym zavolal na tísňovou linku a nahlásil možné týrání dítěte. V okně domku totiž opakovaně vídal obličej bledé dívenky, která však nikdy nevycházela z domu. Před domem na trio policistů již čekala viditelně otřesená zástupkyně floridského sociálního úřadu. Detektiva Marka Holsta obeznámila s faktem, že vzhledem ke stavu dívenky žijící v domě a katastrofální úrovni hygieny nelze připustit její další pobyt na takovém místě. Uvnitř je čekal nesnesitelný zápach. Jeho zdroj byl v kočičích, psích a pravděpodobně i lidských výkalech, jež byly všude po bytě. Kromě zatuchlých zdí je přivítaly i roztrhané záclony zažloutlé od cigaret a kartony zakrývající rozbitá okna. Místnosti byly navíc plné švábů a podle vyjádření detektivů lezli volně i po jídle v ledničce.
Uprostřed vší té špíny a nepořádku na ně čekala statná žena v županu, která po nich žádala odůvodnění jejich přítomnosti v jejím domě. V obývacím pokoji čekali navíc její dva starší synové, policisté však pátrali po malé dívence, jejíž spatření nahlásil kdosi ze sousedství. Nakonec ji našli v kumbálu ne větším než šatní skříň. Ležela na roztrhané plesnivějící matraci na podlaze. Byla tak hubená, že jí žebra a klíční kosti téměř trčely z těla ven. Její pokožka byla posetá vyrážkou a boláky. A přestože vypadala dost staře na to, aby chodila do školy, měla na sobě plenky. Mark Holste se později nechal slyšet, že vedle dívky byla vyskládaná alespoň metr vysoká hromada použitých plenek. Když se pro ni zvedl, aby ji odnesl, polekaně vyjekla a vyhýbala se jakémukoli očnímu kontaktu. Když ji pak odnášeli do policejního auta, její matka zuřivě protestovala a argumentovala, že pro své dítě dělá, co může.
V té době bylo dívence, jejíž křestní jméno bylo Danielle, celých 7 let a vážila otřesných 20 kilo. Na dětské jednotce intenzivní péče, kam ji převezli, se jí snažili dát najíst, ale tuhou stravu vůbec nedokázala rozkousat, natož požít. Začali ji tedy živit nitrožilně. Poté ji vykoupali, ostříhali jí přerostlé a roztrhané nehty a nakonec ji museli i ostříhat, aby zbavili její zcuchané vlasy vší. Podle zjištění sociální pracovnice nebyla dívenka nikdy ve škole ani u doktora a chyběly jí základní lidské návyky. Nedokázala ani na moment udržet oční kontakt, nedokázala reagovat na chlad či teplo a dokonce ani na bolest. Nikdy neplakala a neuměla chodit vzpřímeně ani po čtyřech. Nevydávala ani hlásku, jen jednou za čas zavrčela. Nebyla však ani hluchá, ani autistická a netrpěla žádným tělesným postižením.
Danielle byla křehká a pohledná malá slečna, chybělo jí však to, co dělá člověka člověkem. Podle doktorů byla péče o ni zanedbána natolik, že nikdy nevyšla z domu ven a vzhledem k dlouholeté nulové interakci s lidskými bytostmi se kompletně stáhla do sebe. A to takovým způsobem, že vůči náklonnosti a objetí měla naprosto nulové reakce, i když podle doktorů na takové projevy reagují dokonce i děti s nejhorší formou autismu. Danielle podle doktorů chyběla výchova, která je pro správný vývin mozku v prvních letech života extrémně důležitá. Neměla ani základní socializační i komunikační schopnosti. Její šance naučit se běžně mluvit tak klesly na minimum, avšak jiným způsobům komunikace stále doktoři dávali naději.
V nemocnici strávila šest týdnů, načež byla umístěna do skupinového domova. V říjnu 2005, pár týdnů poté, co oslavila sedmé narozeniny, nastoupila do první třídy školy Sanders Elementary pro jedince se speciálními potřebami. Ve škole měla spoustu případů křičení, agrese a častokrát se před ostatními schovávala do skříně. Uběhl nějaký čas a v říjnu roku 2006 se její sociální pracovnice rozhodla, že by pro Danielle bylo vhodné nalézt milující adoptivní rodiče. A skutečně netrvalo dlouho a za dívkou přišli do školy Bernie Lierow (48) a Diane Lierow (45), kteří toužili po dcerce, kterou už nemohli mít. Dívenka na ně reagovala jen velmi slabě, neustále jí padala hlava na stranu a měla problémy s chůzí, přesto se však rozhodli k adopci a o velikonočním víkendu v roce 2007 si ji přivedli domů.
Biologická matka Danielle
Byla to však katastrofa. Danielle ukousala panence, kterou dostala, ruce, při cestě na pláž křičela, jelikož se bála chodit po písku, nedokázala udržet pastelky, a když se ji snažili učesat nebo jí vyčistit zuby, zmítala sebou a kopala do vzduchu. Bernie a Diane už brali Danielle jako jejich dceru, avšak její skutečná matka se jí nechtěla vzdát, přestože čelila obvinění z týrání, za které mohla dostat až 20 let za mřížemi. Nakonec jí státní zástupce nabídl dohodu, že když se vzdá rodičovských práv, bude odsouzena pouze k domácímu vězení. Za rok s novou rodinou vyrostla o několik centimetrů, její váha se zdvojnásobila, začala chodit na pláž, navštěvovat terapie a chodit do kostela s rodinou.
Její vlastní matka Michelle Crockett mezitím žije stále v domácím vězení se svými staršími syny a koťaty. Ještě jako studentka University of Tampa potkala v baru v roce 1976 muže jménem Bernie. S ním měla dva syny, avšak muž v roce 1997 zemřel. O půl roku později potkala v kasínu muže jménem Bob a narodila se jim dcerka. Muž Michelle brzy opustil a ta se vydala na Floridu žít se svými syny a dcerou. Zde si však našla práci v supermarketu a dceru nechávala na starosti mladšímu synovi s mentální retardací. Policie dorazila až po několikátém volání na tísňovou linku. Soudní lékař poté požádal o změření IQ, které bylo u Danielle vypočteno na 50 bodů, což je výše označovaná jako mentální retardace. Její matka Michelle měla IQ 77, tedy hranici intelektuálních schopností.
Po letech s novou rodinou už Danielle dokáže vyjadřovat emoce a poukazovat na to, co se jí líbí a co ne. Verbální komunikační schopnosti jí stále scházejí, avšak úprk z pekla tvořeného čtyřmi místnostmi jí jistě zachránil život.